Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Zápisky z podzemí - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

Rychlá navigace:

Téma:

Zpověď zahořklého bývalého úředníka, který ze vzdoru odmítá i vlastní prospěch; předchůdce existencialismu a portrét člověka, jenž si nejvíc ubližuje sám

Motivy:

Podzemí jako stav mysli, vzdor proti rozumu, svobodná vůle, zahořklost a ponížení, výhoda dva krát dva jsou čtyři, urážka a pomsta, večeře s bývalými spolužáky, Líza, sebeanalýza, neschopnost jednat

Prostor děje:

Petrohrad – vypravěčův kout na periferii, kancelář, restaurace, most, Lízin pokoj; prostor je stísněný a ponurý

Čas děje:

Šedesátá léta 19. století; první část se odehrává v přítomnosti, druhá je vzpomínka o šestnáct let starší. Novela vyšla roku 1864

Kompozice:

Dvě části. První, Podzemí, je čistý filozofický monolog bez děje. Druhá, O tajícím sněhu, je vyprávění tří epizod, které tu filozofii ilustrují na konkrétních událostech

Literární druh:

epika

Literární žánr:

novela (filozofická, psychologická)

Postavy:

podzemní člověk – bezejmenný vypravěč; čtyřicátník, bývalý úředník, nemocný a zlý; nadprůměrně inteligentní a právě proto neschopný cokoli udělat; nespolehlivý a sám to přiznává
Zverkov – bývalý spolužák, sebejistý důstojník, na jehož večeři se vypravěč vetře
Simonov, Ferfičkin a Trudoljubov – další spolužáci, kteří ho nesnášejí
Apollon – vypravěčův sluha, který ho svým mlčením ponižuje
Líza – mladá prostitutka, jediný člověk, který mu nabídne skutečnou lidskost; on ji za to zničí

Vypravěč:

Ich-forma; vypravěč je programově nespolehlivý, protiřečí si, přiznává, že lže, a obrací se přímo ke čtenáři, kterého předem uráží

Vyprávěcí způsoby:

Filozofický monolog přecházející ve vyprávění; první část argumentuje, druhá ukazuje, jak ta argumentace vypadá v praxi

Typy promluv:

ich-forma – monolog a zpověď, jediná forma
oslovení čtenáře a předjímání jeho námitek
dialog ve druhé části
vnitřní polemika sám se sebou

Obsah:

Bezejmenný čtyřicátník, bývalý petrohradský úředník, mluví ke čtenáři ze svého koutu na periferii. Hned první věty jsou vyzývavé: je prý zlý a nemocný a nechce se léčit ze vzdoru.

První část je čistá filozofie bez děje. Vypravěč útočí na dobovou představu, že člověk je rozumná bytost, která vždy volí to, co je pro ni výhodné. Tvrdí opak: nejcennější věcí, kterou člověk má, je svobodná vůle – a tu dokáže nejlíp tím, že udělá něco, co mu škodí.

Proti představě světa řízeného rozumem staví matematiku: i tvrzení, že dva krát dva jsou čtyři, je podle něj drzost, protože člověku nedává na vybranou. Radši prý dva krát dva jsou pět, jen aby to bylo jeho rozhodnutí.

Přiznává přitom, že tohle všechno mluví z toho, že sám nikdy nic nedokázal. Uvědomělý člověk podle něj nemůže jednat, protože vidí příliš mnoho důvodů pro i proti.

Druhá část je vzpomínka o šestnáct let dřív a ukazuje, jak to vypadá v praxi.

Vypravěč se posedle rozhodne pomstít důstojníkovi, který ho na ulici odsunul stranou, jako by tam nebyl. Dva roky plánuje, jak do něj na Něvském vrazí – a když se to konečně stane, důstojník si toho ani nevšimne.

Poté se vetře na večeři bývalých spolužáků, kteří ho nesnášejí a nezvali ho. Celý večer je ponižován, opije se, dělá ze sebe blázna a nakonec jde za nimi do nevěstince.

Tam potká mladou prostitutku Lízu. Aby si spravil ego, mluví na ni celou noc o tom, jak strašný ji čeká život, a rozpláče ji. Dá jí svou adresu.

Líza za ním po dnech přijde – uvěřila mu a chce začít znovu. Vypravěč se právě hádá se sluhou a v návalu studu se na ni obrátí: přizná jí, že mu o ni nikdy nešlo, že si na ní jen léčil vlastní ponížení, a nakonec jí vtiskne do ruky peníze jako prostitutce.

Líza peníze nechá ležet a odejde. Vypravěč za ní vyběhne do sněhu a nedožene ji.

Zápisky končí tím, že vypravěč přestane psát – a poznámkou, že by se v tom dalo pokračovat donekonečna.

Jazykové prostředky:

horečnatý, přerývaný styl s množstvím zámlk a oprav
dlouhá souvětí přerušovaná pomlčkami
filozofické pojmy vedle nadávek
ironie a sarkasmus
opakování a protiřečení jako charakterizační prostředek
expresivní výrazy sebepohrdání

Tropy a figury:

symbol – podzemí jako stav mysli, ne místo
paradox – vypravěč jedná proti vlastnímu prospěchu, aby dokázal, že je svobodný
ironie a sebeironie – nosný prostředek
kontrast – velké myšlenky proti malicherným činům
polemika s dobovým racionalismem (dva krát dva jsou čtyři)
gradace ponížení, které si hrdina způsobí sám

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881), ruský prozaik. Za účast v Petraševského kroužku odsouzen k smrti, na popravišti mu byl trest změněn na katorgu na Sibiři. Zápisky z podzemí napsal krátce po návratu, v době, kdy mu umírala žena a bratr, a sám je považoval za předěl ve své tvorbě.

Další autorova díla:

Zločin a trest
Idiot
Bratři Karamazovi
Běsi
Zápisky z mrtvého domu

Literární kontext:

Ruský realismus 19. století. Novela je polemikou s dobovým utilitarismem a s Černyševského románem Co dělat?, který tvrdil, že člověk vždy jedná ve vlastním zájmu. Bývá označována za první existencialistické dílo a přímo ovlivnila Nietzscheho, Kafku, Camuse i Sartra.

FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.