Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Revoluční skupinka v ruském maloměstě: myšlenka bez morální brzdy se mění v teror a vraždu; „běsy“ jsou ideje, které posedly lidi
Revoluční spiknutí, nihilismus, vražda spolčence, idea posedlosti, otcové a synové, sebevražda, zpověď, požár, maloměstská společnost, ztráta Boha
Ruské gubernské město a jeho okolí – salon Varvary Petrovny, Skvorešniki, dům Filipovových, park, most přes řeku; místo je záměrně bezejmenné, aby platilo obecně
Šedesátá léta 19. století, doba nihilistických kroužků; podnětem byla skutečná vražda studenta Ivanova skupinou Sergeje Nečajeva roku 1869. Román vycházel v letech 1871–1872
Tři díly, chronologicky, s vypravěčem-kronikářem, který události rekonstruuje zpětně. Dlouhá expozice v salonech přechází v gradující katastrofu; zvlášť stojí Stavroginova zpověď (kapitola U Tichona), kterou cenzura z prvního vydání vyřadila
epika
román (politický, filozofický, polyfonní)
Kronikář ve formě „my/já“ – místní obyvatel, který se událostí částečně účastnil a částečně o nich ví z druhé ruky; nemá plný přehled, a proto působí věrohodně a zároveň nespolehlivě
Polyfonie: každá postava dostane prostor rozvinout svou myšlenku do krajnosti, autor nesoudí za ně. Kronikářský odstup, ironie, dramatické scény s velkým počtem postav
Do ruského gubernského města se vrací Nikolaj Stavrogin, syn bohaté Varvary Petrovny. Kolem jeho matky se léta točí Štěpán Trofimovič Verchovenskij – vzdělaný liberál starší generace, který celý život mluví o pokroku a nikdy nic neudělal. Město žije drby, plesy a maloměstskou politikou.
Se Stavroginem přijíždí i Štěpánův syn Pjotr, energický a bezohledný organizátor, který tu zakládá tajný revoluční kroužek. Tvrdí, že je součástí obrovské sítě buněk po celém Rusku; ve skutečnosti je to podvod, který má členy svázat strachem a poslušností.
Kroužek diskutuje o budoucnosti. Šigaljov předloží systém, který začíná neomezenou svobodou a končí neomezeným despotismem: devět desetin lidstva bude otročit desetině. Kirillov, inženýr, žije s myšlenkou, že jediným důkazem lidské svobody je dobrovolná sebevražda bez důvodu – tím prý člověk zaujme místo Boha. Šatov naopak od nihilismu odpadl a věří, že spásu přinese ruský lid a víra.
Stavrogin je středobodem všech. Kirillov, Šatov i Pjotr ho považují za muže, který by mohl vést, protože v něm cítí sílu; on sám je ale vyhořelý. Ve zpovědi, kterou přinese mnichu Tichonovi, přizná, že zneužil dvanáctiletou dívku a lhostejně přihlížel, jak se oběsí. Tichon mu nabídne pokání, Stavrogin ho odmítne.
Napětí ve městě vyvrcholí trapným literárním večírkem, který skončí skandálem, a téže noci požárem v předměstí. Při něm je zavražděna Marja Timofejevna, Stavroginova tajná žena, se svým bratrem – vraždu spáchá zběh Fedka, ale objednávka vede k Pjotrovi.
Pjotr potřebuje skupinu svázat společným zločinem. Namluví jí, že Šatov chystá udání, a nechá ho v parku zavraždit. Tělo hodí do rybníka. Kirillov pak podle dřívější dohody spáchá sebevraždu a v dopise vezme vraždu na sebe – naplní tím zároveň svou vlastní myšlenku.
Spiknutí se rozpadá. Pjotr uteče do zahraničí, ostatní členové se hroutí a přiznávají. Štěpán Trofimovič se v návalu studu vydá pěšky na pouť ruskou krajinou, cestou onemocní, poprvé v životě si nechá číst evangelium a umírá s pochopením, že běsi z evangelijního podobenství jsou myšlenky, které posedly jeho generaci i tu následující.
Stavrogin se vrací domů a oběsí se na půdě. V dopise nezanechá vysvětlení – jen konstatování, že v sobě nikdy nenašel nic, čeho by se mohl chytit.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881), ruský prozaik. Za účast v Petraševského kroužku odsouzen k smrti, na popravišti mu byl trest změněn na katorgu na Sibiři. Zakladatel psychologického a polyfonního románu; jeho díla zkoumají hranice svobody, viny a víry.
Ruský realismus 19. století. Román je přímou reakcí na nihilistické hnutí a na Nečajevovu vraždu studenta Ivanova; polemizuje s Turgeněvovými Otci a dětmi a bývá čten jako proroctví o totalitních režimech 20. století.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.