Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Revoluční skupinka v ruském maloměstě: myšlenka bez morální brzdy se mění v teror a vraždu; „běsy“ jsou ideje, které posedly lidi
Revoluční spiknutí, nihilismus, vražda spolčence, idea posedlosti, otcové a synové, sebevražda, zpověď, požár, maloměstská společnost, ztráta Boha
Ruské gubernské město a jeho okolí – salon Varvary Petrovny, Skvorešniki, dům Filipovových, park, most přes řeku; místo je záměrně bezejmenné, aby platilo obecně
Šedesátá léta 19. století, doba nihilistických kroužků; podnětem byla skutečná vražda studenta Ivanova skupinou Sergeje Nečajeva roku 1869. Román vycházel v letech 1871–1872
Tři díly, chronologicky, s vypravěčem-kronikářem, který události rekonstruuje zpětně. Dlouhá expozice v salonech přechází v gradující katastrofu; zvlášť stojí Stavroginova zpověď (kapitola U Tichona), kterou cenzura z prvního vydání vyřadila
epika
román (politický, filozofický, polyfonní)
Kronikář ve formě „my/já“ – místní obyvatel, který se událostí částečně účastnil a částečně o nich ví z druhé ruky; nemá plný přehled, a proto působí věrohodně a zároveň nespolehlivě
Polyfonie: každá postava dostane prostor rozvinout svou myšlenku do krajnosti, autor nesoudí za ně. Kronikářský odstup, ironie, dramatické scény s velkým počtem postav
Do ruského gubernského města se vrací Nikolaj Stavrogin, syn bohaté Varvary Petrovny. Kolem jeho matky se léta točí Štěpán Trofimovič Verchovenskij, vzdělaný liberál starší generace, který celý život mluví o pokroku a nikdy nic neudělal. Město žije drby, plesy a maloměstskou politikou.
Se Stavroginem přijíždí i Štěpánův syn Pjotr, energický a bezohledný organizátor, který tu zakládá tajný revoluční kroužek. Tvrdí, že je součástí obrovské sítě buněk po celém Rusku. Ve skutečnosti je to podvod, který má členy svázat strachem a poslušností.
Kroužek diskutuje o budoucnosti. Šigaljov předloží systém, který začíná neomezenou svobodou a končí neomezeným despotismem. Devět desetin lidstva bude otročit desetině. Kirillov, inženýr, žije s myšlenkou, že jediným důkazem lidské svobody je dobrovolná sebevražda bez důvodu. Tím prý člověk zaujme místo Boha. Šatov naopak od nihilismu odpadl a věří, že spásu přinese ruský lid a víra.
Stavrogin je středobodem všech. Kirillov, Šatov i Pjotr ho považují za muže, který by mohl vést, protože v něm cítí sílu. On sám je ale vyhořelý. Ve zpovědi, kterou přinese mnichu Tichonovi, přizná, že zneužil dvanáctiletou dívku a lhostejně přihlížel, jak se oběsí. Tichon mu nabídne pokání, Stavrogin ho odmítne.
Napětí ve městě vyvrcholí trapným literárním večírkem, který skončí skandálem, a téže noci požárem v předměstí. Při něm je zavražděna Marja Timofejevna, Stavroginova tajná žena, se svým bratrem, vraždu spáchá zběh Fedka, ale objednávka vede k Pjotrovi.
Pjotr potřebuje skupinu svázat společným zločinem. Namluví jí, že Šatov chystá udání, a nechá ho v parku zavraždit. Tělo hodí do rybníka. Kirillov pak podle dřívější dohody spáchá sebevraždu a v dopise vezme vraždu na sebe, naplní tím zároveň svou vlastní myšlenku.
Spiknutí se rozpadá. Pjotr uteče do zahraničí, ostatní členové se hroutí a přiznávají. Štěpán Trofimovič se v návalu studu vydá pěšky na pouť ruskou krajinou, cestou onemocní, poprvé v životě si nechá číst evangelium a umírá s pochopením, že běsi z evangelijního podobenství jsou myšlenky, které posedly jeho generaci i tu následující.
Stavrogin se vrací domů a oběsí se na půdě. V dopise nezanechá vysvětlení, jen konstatování, že v sobě nikdy nenašel nic, čeho by se mohl chytit.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821 až 1881), ruský prozaik. Za účast v Petraševského kroužku odsouzen k smrti, na popravišti mu byl trest změněn na katorgu na Sibiři. Zakladatel psychologického a polyfonního románu. Jeho díla zkoumají hranice svobody, viny a víry.
Ruský realismus 19. století. Román je přímou reakcí na nihilistické hnutí a na Nečajevovu vraždu studenta Ivanova. Polemizuje s Turgeněvovými Otci a dětmi a bývá čten jako proroctví o totalitních režimech 20. století.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.