Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Hledání Boha a smyslu života, otázky viny a trestu, existence zla, otcovražda a hluboký psychologický rozbor ruské společnosti a rozpolcené lidské duše
Otcovražda a soudní proces, víra vs. ateismus a nihilismus, utrpení a vykoupení, peníze a hrabivost, milostný trojúhelník a neovladatelná vášeň, svobodná vůle
Ruské fiktivní provinční městečko Skotoprigoněvsk
Září a listopad roku 1866 (polovina 19. století)
Mimořádně rozsáhlý román o mnoha knihách. Kompozice je polyfonní (mnohohlasá) – různé postavy nesou různé myšlenkové proudy. Děj probíhá v chronologickém rámci, ale je narušován dlouhými filozofickými diskusemi, retrospektivami a vloženými texty (např. Legenda o Velkém inkvizitorovi)
Epika
Psychologický, filozofický a společenský román (považován též za detektivní nebo kriminální román).
Er-forma (vypravěč stylizovaný do role jakéhosi kronikáře města, který komentuje a zaznamenává události s mírným odstupem)
Dlouhé filozofické dialogy a monology, vnitřní monology (šílenství Ivana), dopisy
Rozsáhlý děj se točí kolem dysfunkční rodiny Karamazových. Otec, starý statkář Fjodor Pavlovič, je lakomý, prostopášný hrubián. Má tři legitimní syny: impulzivního důstojníka Dmitrije, chladně racionálního a pochybovačného intelektuála Ivana a hluboce věřícího novice Aljošu. Dále je otcem Smerďakova, levobočka, kterého zaměstnává jako kuchaře.
Hlavní konflikt se rozehrává mezi otcem a nejstarším synem Dmitrijem. Ti dva se nenávidí, hádají se o dědictví po Dmitrijově matce a především soupeří o lásku stejné ženy, krásné, ale lehkomyslné Grušeňky. Situace ve městě je napjatá a plná vášní, peněz a nevyřízených dluhů. Dmitrij opakovaně veřejně vyhrožuje, že otce zabije. Do tohoto konfliktu vstupuje Ivan, který svými rozumovými teoriemi o tom, že Bůh neexistuje a tím pádem „je dovoleno vše“, nevědomky zasévá semínko zla do duše epileptického sluhy Smerďakova. Jediný Aljoša se snaží hrát roli usmiřovatele a utěšitele.
Jedné noci je starý Fjodor Karamazov brutálně zavražděn a okraden o tři tisíce rublů. Všechny důkazy jasně ukazují na Dmitrije, který tu noc s pistolí v ruce otcův dům navštívil a následně, zbrocený krví, rozhazoval velké množství peněz, aby mohl s Grušeňkou utéct. Dmitrij je zatčen, a ačkoliv přísahá, že peníze měl z jiného zdroje a otce nezabil, nikdo (kromě bratra Aljoši a Grušeňky) mu nevěří.
Skutečným vrahem je však Smerďakov. Ten čin chladnokrevně naplánoval a vykonal na základě Ivanovy filozofie „vše je dovoleno“. Ivan si postupně uvědomí, že je to on, kdo nese morální vinu za otcovu smrt, protože Smerďakov byl jen vykonavatelem jeho myšlenek. Z této obrovské viny a výčitek svědomí Ivan zešílí. Těsně před soudním procesem za ním přijde Smerďakov, odevzdá mu ukradené peníze, přizná se k vraždě a následně se oběsí, čímž zničí jediný důkaz Dmitrijovy neviny.
Následuje proces, v němž brilantní řeči státního zástupce přesvědčí porotu. I když vystoupí pološílený Ivan a snaží se vzít vinu na sebe, Dmitrij je nespravedlivě odsouzen k mnoha letům těžkých prací na Sibiři. Kniha končí chystaným útěkem Dmitrije do Ameriky a emotivním projevem Aljoši po pohřbu malého chlapce Iljušy, v němž apeluje na děti, aby pamatovaly na dobro a vzájemnou lásku, a zdůrazňuje tak poselství víry, smíření a věčného života, čímž dává celému tragickému příběhu naději.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881) byl jeden z nejvýznamnějších ruských i světových spisovatelů. V mládí byl za účast v radikálním kroužku (petraševci) odsouzen k smrti, těsně před popravou byl trest zmírněn na vyhnanství na Sibiři (kde strávil několik let v katorze). Tato zkušenost a jeho nemoc (epilepsie) hluboce ovlivnily jeho tvorbu. Zaměřil se na psychologii člověka v extrémních situacích, zločin, otázku víry a mravního úpadku. Je považován za zakladatele moderního psychologického románu.
Dílo vzniklo koncem 70. let 19. století, jde o vrcholné a poslední dílo autora (vydáno těsně před jeho smrtí). Spadá do období ruského realismu, přesněji psychologického realismu. Ve své době reagovalo na rostoucí vliv nihilismu a socialismu v ruské společnosti a vyjadřovalo autorovo přesvědčení, že Rusko spasí jedině návrat k hluboké pravoslavné víře a morální obrodě. Dílo hluboce ovlivnilo světovou literaturu 20. století, např. existencialismus a psychoanalýzu (Sigmunda Freuda).
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.