Anton Pavlovič Čechov: Strýček Váňa - rozbor díla

Téma:

Promarněný život, deziluze a marná práce ve prospěch falešného ideálu.

Motivy:

• promarněný život
• deziluze a zklamání
• práce (jako jediný smysl i jako dřina)
• neopětovaná láska
• nuda a apatie
• střet idealismu a cynismu
• ekologie (Astrovovy obavy o lesy)
• alkoholismus

Prostor děje:

Ruský venkovský statek.

Čas děje:

Konec 19. století.

Kompozice:

Drama o čtyřech dějstvích. Děj je potlačený, důraz na atmosféru a psychologii. Jednota místa a času.

Literární druh:

Drama

Literární žánr:

Lyrické drama (tragikomedie)

Postavy:

• Ivan Vojnickij (Strýček Váňa) – Správce statku, 47 let. Celý život obětoval práci pro profesora Serebrjakova, kterého obdivoval. Nyní si uvědomuje, že profesor je podvodník a jeho život je promarněný. Je cynický, nešťastný a neopětovaně miluje Jelenu.
• Profesor Serebrjakov – Starý profesor v penzi. Je sebestředný, hypochondrický, pedantský a sobecký. Celý život těžil z práce Váni a Soni, nyní chce statek prodat.
• Jelena Andrejevna – Profesorova mladá (27 let) a krásná druhá žena. Je líná, apatická, nešťastná ve svém manželství. Její přítomnost rozvrátí klid na statku. Přitahuje Astrova i Váňu.
• Soňa – Profesorova dcera z prvního manželství. Pracovitá, nenápadná, morálně čistá. Nešťastně miluje lékaře Astrova. Představuje naději skrze víru a trpělivou práci.
• Michail Astrov – Venkovský lékař. Inteligentní, talentovaný, ale propadl alkoholu a cynismu. Jeho jedinou vášní je sázení nových lesů (ekologický motiv). Přitahuje ho Jelena, Soňu nevidí.

Vypravěč:

Dílo je drama (dle šablony - ani jedno).

Vyprávěcí způsoby:

Nelze aplikovat (drama).

Typy promluv:

• Dialogy – Postavy se často neposlouchají, mluví o svých vlastních problémech.
• Monology – Váňovy výbuchy zoufalství, Astrovovy úvahy o lesích, Soni závěrečný monolog.
• Scénické poznámky – Určují atmosféru (např. 'dusno', 'bouřka').

Obsah:

Na venkovský statek, který po léta obětavě spravuje Strýček Váňa a jeho neteř Soňa, přijíždí na odpočinek profesor Serebrjakov, Sonin otec a Váňův švagr (zesnulé sestry). Přiváží s sebou svou mladou, krásnou a línou ženu Jelenu.

Jejich přítomnost naruší monotónní, ale zaběhnutý řád statku. Profesorova sebestřednost a hypochondrie všechny obtěžují. Váňa, který celý život profesora obdivoval a dřel na něj, si náhle uvědomí, že Serebrjakov je obyčejný podvodník a že svůj život promarnil. Zoufale se zamiluje do Jeleny, stejně jako venkovský lékař Astrov, do kterého je pro změnu beznadějně zamilovaná Soňa.

Napětí vrcholí ve třetím dějství, kdy Serebrjakov svolá rodinu a oznámí, že chce statek (který patří Soně) prodat a peníze investovat, aby si mohl žít pohodlněji ve městě. Pro Váňu je to poslední kapka. V záchvatu zoufalství obviní profesora ze zničeného života a dvakrát se ho pokusí zastřelit. Ani jednou se však netrefí, což jen podtrhne jeho tragikomickou neschopnost.

Ve čtvrtém dějství se vše vrací do starých kolejí. Profesor s Jelenou odjíždějí zpět do města. Astrov se loučí a odjíždí také, aniž by si všiml Soni lásky. Váňa a Soňa osamějí a vracejí se k účetnictví a správě statku. Hra končí slavným monologem Soni, která Váňu utěšuje, že jejich utrpení a práce budou mít smysl až na onom světě, kde si konečně odpočinou.

Jazykové prostředky:

• Nedokončené věty, pauzy, odmlky – Naznačují vnitřní napětí a neschopnost komunikace.
• Ironie a sebeironie – Zejména u Váni a Astrova.
• Symbolika – Astrovovy mapy Afriky (symbolizují zbytečnost jeho práce v daném prostředí).
• Hovorový jazyk – Postavy mluví civilně, bez velkých dramatických gest.

Tropy a figury:

• Metafora – 'Promarněný život' jako ústřední metafora.
• Ironie – Titul 'profesor' pro Serebrjakova, který nic kloudného nevytvořil.
• Symbol – Lesy (Astrovova touha po budoucnosti a smyslu).
• Apoziopéze (nedokončená výpověď) – Velmi častá.

Anton Pavlovič Čechov

Anton Pavlovič Čechov (1860–1904) byl ruský dramatik a prozaik, povoláním lékař. Je považován za mistra krátké povídky a zakladatele moderního lyrického dramatu. Jeho hry nemají výrazný děj, ale soustředí se na psychologii postav, atmosféru marnosti a nenaplněných tužeb. Postavy často mluví, ale nekomunikují. Ve svých dílech kritizoval pasivitu a duchovní prázdnotu ruské inteligence. Zemřel mladý na tuberkulózu.

Další autorova díla:

• Racek
• Tři sestry
• Višňový sad
• Dáma s psíčkem (povídka)

Literární kontext:

Dílo (1897) je vrcholnou ukázkou Čechovova lyrického dramatu, které reformovalo evropské divadlo. Patří do kontextu ruského realismu na přelomu století. Čechov zde mistrně vykresluje 'zbytečné lidi' ruské inteligence, kteří jsou plní ideálů, ale neschopní jednat. Hra zdůrazňuje psychologii nad dějem a atmosféru nad akcí. Stejně jako 'Racka', i tuto hru proslavilo Moskevské umělecké divadlo (MCHAT).

Další rozbory:

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců

Jan Neruda: Povídky malostranské

Karel Čapek: R.U.R.

Romain Rolland: Petr a Lucie

William Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský