Anton Pavlovič Čechov: Racek - rozbor díla

Téma:

Nenaplněné umělecké ambice, generační střet a marnost neopětované lásky.

Motivy:

umění (hledání nových forem vs. rutina)
neopětovaná láska (milostný řetězec)
marnost a nuda
generační konflikt (matka vs. syn)
žárlivost
symbol racka (zabitá nevinnost, zničený talent)
touha po slávě

Prostor děje:

Ruský venkovský statek u jezera.

Čas děje:

Konec 19. století.

Kompozice:

Drama o čtyřech dějstvích. Děj je potlačený, důraz je kladen na atmosféru a dialogy. Mezi třetím a čtvrtým dějstvím je časový skok dva roky.

Literární druh:

Drama

Literární žánr:

Lyrické drama (autor označil jako komedii, ale převládají tragické prvky).

Postavy:

Konstantin Treplev – Mladý, ambiciózní dramatik; hledá 'nové formy' umění; pohrdá konvenčním divadlem; je neurotický, přecitlivělý a trpí komplexem méněcennosti vůči matce; neopětovaně miluje Ninu; zastřelí se.
Nina Zarečná – Mladá dívka ze sousedství; touží po slávě a chce se stát herečkou; je naivní a idealistická; zamiluje se do Trigorina, uteče s ním, ale on ji opustí; její život je tragický (dítě zemře, kariéra ztroskotá), ale ona zůstává vnitřně silná.
Irina Arkadinová – Slavná, ale stárnoucí herečka; Treplevova matka; je sobecká, lakomá, marnivá a egocentrická; odmítá synovo umění i jeho potřeby; je milenkou Trigorina.
Boris Trigorin – Známý spisovatel; je úspěšný, ale unavený svou slávou; je slaboch, nedokáže odolat Nině, i když ví, že jí ublíží; postrádá inspiraci a 'krade' ze života náměty (včetně motivu racka).
Máša – Dcera správce statku; nosí černou, protože 'truchlí za svým životem'; je neopětovaně zamilovaná do Trepleva; vezme si z nouze učitele Medvěděnka, kterým pohrdá.
Dorn – Lékař; je filozofujícím pozorovatelem dění; jako jediný má pro Treplevovo umění pochopení, ale zůstává cynicky nezúčastněný.

Vypravěč:

Dílo je drama, nemá vypravěče (dle šablony - ani jedno).

Vyprávěcí způsoby:

Nelze aplikovat (drama).

Typy promluv:

Dialogy – Klíčový prvek; postavy často mluví, ale neposlouchají se, vedou paralelní monology.
Monology – Treplevovy úvahy o umění, Nininy vzpomínky ve 4. dějství.
Scénické poznámky – Určují atmosféru (např. jezero, zvuky).

Obsah:

Děj se odehrává na venkovském sídle. Mladý Konstantin Treplev, který touží po nových uměleckých formách, připravil premiéru své dekadentní hry. Hraje v ní jeho láska, Nina Zarečná. Hru sleduje Treplevova matka, slavná herečka Arkadinová, a její milenec, spisovatel Trigorin. Arkadinová hru zesměšní a Treplev ji uraženě přeruší.

Vzniká milostný propletenec: Treplev miluje Ninu, ale Nina je fascinována slavným Trigorinem. Do Trepleva je nešťastně zamilovaná Máša. Treplev ze žárlivosti a zoufalství zastřelí racka a položí ho Nině k nohám se slovy, že brzy takto zabije sám sebe. Trigorin si motiv racka zapíše jako námět na povídku o dívce, kterou zničil muž. Nina se rozhodne utéct s Trigorinem do Moskvy a stát se herečkou.

Děj se posouvá o dva roky. Postavy se znovu setkávají. Arkadinová a Trigorin jsou stále spolu. Treplev se stal uznávanějším spisovatelem, ale je stále nešťastný. Máša se vdala za učitele, kterého nemiluje. Znovu se objevuje Nina. Její osud byl tragický: Trigorin ji opustil, jejich dítě zemřelo, její herecká kariéra je v troskách. Přesto není zlomená, našla smysl ve své práci, i když je neúspěšná. Stále miluje Trigorina. Po tomto posledním rozhovoru s Ninou, která ho definitivně odmítá, Treplev spálí své rukopisy a v vedlejším pokoji se zastřelí.

Jazykové prostředky:

Nedokončené výpovědi, pauzy, odmlky – Pod povrchem banálních frází se skrývá napětí a frustrace.
Ironie – V dialozích i v situacích (Treplev chce nové formy, ale používá stará klišé).
Mluvení 'mimo téma' – Postavy neodpovídají přímo na otázky, ale mluví o tom, co trápí je.
Literární aluze – Postavy citují Shakespeara (Hamlet).
Symbolika – Klíčová pro pochopení hry.

Tropy a figury:

{"Symbol – Racek"=>"1. Zabitý Treplevem (symbol zmařeného talentu, zbytečné smrti). 2. Trigorinův námět (příběh o dívce, kterou zničil muž). 3. Nina sama sebe nazývá rackem (ztotožnění se s osudem)."}
Symbol – Jezero (symbolizuje tajemství, láká Ninu ke slávě, ale je i místem zmaru).
Ironie – Hra je označena jako komedie, přestože končí sebevraždou.

Anton Pavlovič Čechov

Anton Pavlovič Čechov (1860–1904) byl ruský dramatik a prozaik, povoláním lékař. Je považován za mistra krátké povídky a zakladatele moderního lyrického dramatu. Jeho hry nemají výrazný děj, ale soustředí se na psychologii postav, atmosféru marnosti a nenaplněných tužeb. Postavy často mluví, ale nekomunikují. Ve svých dílech kritizoval pasivitu a duchovní prázdnotu ruské inteligence. Zemřel mladý na tuberkulózu.

Další autorova díla:

Strýček Váňa
Tři sestry
Višňový sad
Dáma s psíčkem (povídka)

Literární kontext:

Dílo patří do ruského realismu s přesahem k modernismu (impresionismus, symbolismus). Hra 'Racek' (1896) při své premiéře propadla, protože publikum nepochopilo její novátorství. Úspěch slavila až o dva roky později v Moskevském uměleckém divadle (MCHAT) v režii K. S. Stanislavského. Čechov zde definoval principy svého 'lyrického dramatu' – potlačení vnějšího děje ve prospěch vnitřního prožívání, důraz na atmosféru a psychologii.

Další rozbory:

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců

Jan Neruda: Povídky malostranské

Karel Čapek: R.U.R.

Romain Rolland: Petr a Lucie

William Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský