Tragický osud zbytečného člověka a kritika povrchní společenské smetánky.
Rusko Petrohrad (vyšší společnost, plesy, divadla) a ruský venkov (statek Larinových).
20. léta 19. století (děj se odehrává v průběhu několika let).
Chronologická, rozdělená do 8 hlav. Dílo je psáno ve verších, tzv. oněginskou strofou.
Lyricko-epický (kombinuje děj s lyrickými vložkami a úvahami autora).
Veršovaný román
Er-forma, ale se silnými subjektivními vstupy autora (lyrického subjektu), který se stává jednou z postav.
Vyprávěcí (líčení děje), Popisný (popisy prostředí, postav, plesů), Úvahový (autorovy reflexe o životě, společnosti, literatuře).
Román začíná představením mladého šlechtice Evžena Oněgina, který tráví dny v Petrohradě povrchními zábavami – plesy, divadly a společenskými večírky. Život ho však nudí, trpí splínem a cítí se prázdný. Když zdědí statek na venkově po svém strýci, rozhodne se opustit město. Na venkově se spřátelí s mladým, idealistickým a romantickým básníkem Vladimírem Lenským. Lenskij je zamilován do veselé a poněkud povrchní Olgy Larinové. Její starší sestra Taťána je Olgův pravý opak – uzavřená, hloubavá a vášnivá čtenářka románů.
Taťána se do cynického Oněgina hluboce a upřímně zamiluje. V návalu citů mu napíše vášnivý dopis, ve kterém se mu vyznává ze své lásky. Oněgin, neschopný opravdového citu, ji chladně odmítne. Vysvětlí jí, že není stvořen pro manželství, a dává jí moralistickou přednášku. Tato událost Taťánu hluboce zraní.
Na oslavě Taťániných narozenin se znuděný Oněgin rozhodne Lenského vyprovokovat tím, že celý večer tančí s Olgou. Žárlivý a uražený Lenskij vyzve Oněgina na souboj. Ačkoliv si Oněgin uvědomuje nesmyslnost celé situace a nechce přítele zabít, ze společenských konvencí souboj přijme. V souboji Lenského tragicky zastřelí. Zničený Oněgin opouští venkov a vydává se na cesty po Rusku.
O několik let později se Oněgin vrací do Petrohradu. Na plese potkává kněžnu Greminovou, důstojnou a obdivovanou dámu. S úžasem v ní poznává Taťánu. Nyní je to on, kdo se do ní vášnivě zamiluje. Píše jí dopisy, ale Taťána zůstává chladná. Nakonec dochází k poslednímu rozhovoru. Taťána přiznává, že Oněgina stále miluje, ale je provdaná za staršího knížete a z morálních zásad mu zůstane věrná. Odmítá ho a Oněgin zůstává sám, se svou promarněnou šancí na štěstí.
Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837) je považován za zakladatele moderní ruské literatury a největšího ruského básníka. Pocházel ze starého šlechtického rodu. Pro své politicky provokativní verše byl často v konfliktu s carským režimem a strávil roky ve vyhnanství. Byl mistrem různých žánrů – od poezie a veršovaných románů po prózu a drama. Jeho dílo se stalo základem pro mnoho oper (např. Čajkovského Evžen Oněgin). Puškinův život byl stejně dramatický jako jeho díla; byl známý pro své milostné aféry a impulzivní povahu. Zemřel tragicky ve věku 37 let na následky zranění ze souboje, který podstoupil, aby bránil čest své ženy.
Evžen Oněgin (vydáván postupně 1823–1831) je vrcholným dílem ruského romantismu, ale zároveň ho překračuje a předznamenává realismus. Puškin v něm vytvořil literární typ zbytečného člověka, který se stal archetypem v ruské literatuře 19. století (např. Lermontovův Pečorin, Turgeněvův Bazarov). Dílo mistrně zachycuje atmosféru a mentalitu ruské šlechty po napoleonských válkách. Puškin se inspiroval anglickým romantikem lordem Byronem (zejména jeho dílem Don Juan), ale dal mu specificky ruský kontext. Román je psán s lehkostí a ironií, která kontrastuje s tragickým osudem postav. Dílo zásadně ovlivnilo celý následující vývoj ruské literatury.
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců