Láska tváří v tvář smrti a touha prožít poslední okamžiky života naplno.
Evropa – primárně Švýcarsko (horské sanatorium Montana), Paříž, Řím, Sicílie, Francouzská Riviéra.
50. léta 20. století (poválečné období).
Chronologická, rozdělená do kapitol.
Epika
Psychologický román (milostný)
Er-forma (vševědoucí vypravěč, který se soustředí na vnitřní prožívání Lillian a Clerfayta).
Vyprávěcí (líčení jejich cesty po Evropě), Popisný (popisy luxusních hotelů, Paříže, závodů), Úvahový (časté filozofické dialogy a monology o smyslu života, smrti, lásce).
Automobilový závodník Clerfayt přijíždí do švýcarského horského sanatoria Montana navštívit svého přítele a bývalého kolegu Hollmanna, který se zde léčí s tuberkulózou. V sanatoriu, izolovaném světě plném lidí čekajících na smrt, se setkává s mladou a krásnou Belgičankou Lillian Dunkerqueovou. Lillian je rovněž smrtelně nemocná, ale odmítá se podvolit pasivnímu čekání na konec.
Clerfayta okamžitě zaujme její ironický humor, odvaha a touha po životě. Lillian se rozhodne sanatorium opustit a utratit peníze, které jí zbývají, za poslední zážitek skutečného života. Požádá Clerfayta, aby ji vzal s sebou do Paříže. Clerfayt, ačkoliv se bojí závazků a je zvyklý na povrchní vztahy, souhlasí.
Začíná jejich společná cesta po Evropě. Lillian, která ví, že jí zbývá jen pár týdnů či měsíců, si plnými doušky užívá svobody – nakupuje drahé šaty v Paříži, cestují na Sicílii, na Francouzskou Riviéru. Clerfayt ji doprovází na automobilové závody (jako je Targa Florio), kde on sám neustále riskuje život.
Mezi dvěma lidmi, kteří žijí tváří v tvář smrti – ona kvůli nemoci, on kvůli profesi – vzniká hluboký, i když komplikovaný milostný vztah. Učí se od sebe navzájem: Clerfayt se od Lillian učí vážit si každého okamžiku a hloubce citu, zatímco Lillian díky němu poznává svět mimo zdi sanatoria. Jejich vztah je však neustále poznamenán vědomím blížícího se konce.
Clerfayt se do Lillian hluboce zamiluje a navrhne jí sňatek, protože se mylně domnívá, že se její stav lepší. Lillian, která ví, že umírá, ho odmítá, aby ho k sobě nepřipoutala.
Dojde k tragické ironii osudu. Clerfayt, profesionální závodník, který přežil mnoho nehod, má při jednom ze závodů vážnou havárii. Je těžce zraněn a umírá v nemocnici. Lillian, která měla zemřít první, tak přežije muže, kterého milovala. Po jeho smrti už nemá sílu ani důvod pokračovat ve svém vypůjčeném životě. Vrací se zpět do švýcarského sanatoria, kde o šest týdnů později v klidu umírá.
Erich Maria Remarque (1898–1970) byl německý spisovatel, jeden z nejvýznamnějších autorů 20. století. Proslavil se svým protiválečným románem 'Na západní frontě klid'. Sám bojoval v první světové válce a patřil k tzv. 'ztracené generaci'. Jeho díla byla nacisty zakázána a on musel emigrovat. 'Nebe nezná vyvolených' (1961) je jedním z jeho pozdních děl. V této době žil ve Švýcarsku a jeho tvorba se posunula od válečných a exilových témat k existenciálnějším otázkám lásky, života a smrti, často s melancholickým nádechem. Inspirací pro postavu Lillian byla herečka Marlene Dietrich, se kterou měl Remarque bouřlivý vztah.
Román 'Nebe nezná vyvolených' (1961) vznikl v poválečném období. Téma sanatoria a nemoci (TBC) navazuje na tradici evropské literatury počátku 20. století (např. Thomas Mann a jeho 'Kouzelný vrch'). Remarque však téma zpracovává jinak – ne jako filozofickou sondu do stavu Evropy, ale jako existenciální milostný příběh. Dílo se řadí k tzv. 'literatuře ztráty', která reflektuje křehkost života v poválečném světě. Remarque zde opět využívá svůj typický styl – kombinaci sentimentálního příběhu s věcným, střízlivým jazykem a filozofickým přesahem. Název odkazuje na myšlenku, že osud (nebe) si nevybírá a smrt může přijít kdykoli, bez ohledu na to, zda je člověk vyvolený nebo ne.
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců