Václav Hrabě: Blues pro bláznivou holku - rozbor díla

Téma:

Hledání pravdy, lásky a svobody v šedivé realitě socialismu, inspirace jazzem a blues, životní postoj beatniků.

Motivy:

• jazz a blues (hudba jako životní styl)
• láska (často nenaplněná, smutná)
• noc a město (Praha)
• vzpoura proti konformitě
• tuláctví
• válka (protiválečné tóny)

Prostor děje:

Praha (ulice, bary, noční město).

Čas děje:

60. léta 20. století.

Kompozice:

Básnická sbírka (výbor z díla), vydaná posmrtně. Básně jsou volné, připomínají hudební skladby.

Literární druh:

Lyrika

Literární žánr:

Beatnická poezie (jazzová poezie)

Postavy:

• Lyrický subjekt – Básník sám; mladý muž, který se toulá noční Prahou; hraje na saxofon (nebo si to představuje); touží po čisté lásce, ale naráží na nepochopení; je smutný, ale ne zoufalý; má rád obyčejné věci a pohrdá oficiální kulturou.
• Bláznivá holka – Adresátka mnoha básní; symbol lásky, která je krásná, ale komplikovaná a nestálá.

Vypravěč:

Ich-forma (lyrický subjekt).

Vyprávěcí způsoby:

Lyrická výpověď, Apostrofa, Popis atmosféry.

Typy promluv:

• Hovorový jazyk – Jazyk mladé generace 60. let.
• Hudební rytmus – Verše napodobují synkopy jazzu.

Obsah:

Sbírka je výborem z pozůstalosti Václava Hraběte. Jeho básně jsou typické svou bluesovou náladou – směsí smutku, melancholie a touhy.

Nejslavnější básní je Variace na renesanční téma. Básník zde vyznává lásku, která je věčná a přesahuje čas (Láska je jako večernice…). Smutek z rozchodu je vyvažován krásou prožitého citu. (Tuto báseň proslavil V. Mišík písní Láska je jako večernice).

V titulní básni (nebo v básních s podobnou tématikou) se objevuje motiv bláznivé holky, která je nestálá, neuchopitelná, ale pro básníka fascinující. Hrabě popisuje noční Prahu, deštivé ulice, ranní tramvaje, kouř z cigaret a zvuk saxofonu. Jeho svět je světem barů, levných podnájmů a intenzivních prožitků.

Další silnou básní je Preludium, kde se mísí motivy války (varování) s motivy lásky. Hrabě odmítá hrdinství vojáků, dává přednost obyčejnému životu a milování.

Hraběho poezie je civilní, upřímná a zbavená patosu. Je to zpověď generace, která nechtěla budovat socialismus, ale chtěla žít svůj vlastní, autentický život s hudbou a láskou.

Jazykové prostředky:

• Metafory – Spojení města a hudby (ulice je klarinet).
• Kontrast – Vznešené city vs. všední realita (hospoda, cigarety).
• Volný verš – Absence rýmu, důraz na rytmus a intonaci.
• Slang – Výrazy z hudebního a městského prostředí.

Tropy a figury:

• Personifikace – Noc, která má černé ruce.
• Oxymóron – Krásná bolest.
• Symbol – Saxofon (svoboda, vyjádření emocí).

Václav Hrabě

Václav Hrabě (1940–1965). Jediný autentický český beatnik. Zemřel velmi mladý (otrava plynem). Za života publikoval jen časopisecky. Jeho poezie se stala kultovní až po jeho smrti, zhudebnil ji Vladimír Mišík.

Další autorova díla:

• Horečka (povídka)
• Stop-time (výbor)

Literární kontext:

Česká poezie 60. let. Hrabě se inspiroval americkými beatniky (Ginsberg, Ferlinghetti) a jazzem. Jeho poezie byla nepolitická, ale svou svobodomyslností šla proti proudu.

Další rozbory:

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců

Jan Neruda: Povídky malostranské

Karel Čapek: R.U.R.

Romain Rolland: Petr a Lucie

William Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský