Petra Hůlová: Čechy, země zaslíbená - rozbor díla

Téma:

Demytizace emigrantského snu a syrový pohled na život ukrajinské komunity v Česku, zkoumající ztrátu identity a střet kultur.

Motivy:

• emigrace a vykořeněnost
• sociální status (uklízečky, dělníci)
• vztah Čechů a Ukrajinců
• jazyková bariéra a deformace
• manželství a nevěra
• materiální bída vs. sny
• konzumní společnost

Prostor děje:

Česká republika (Praha, ubytovny, byty zaměstnavatelů) a vzpomínky na Ukrajinu.

Čas děje:

Přelom 20. a 21. století (porevoluční doba).

Kompozice:

Chronologické vyprávění rozdělené do kapitol. Text je monologem hlavní hrdinky.

Literární druh:

Epika

Literární žánr:

Sociální román (groteskně-realistický)

Postavy:

• Olga – Hlavní hrdinka a vypravěčka; padesátnice z Ukrajiny; přijíždí do Čech za lepším životem; je pragmatická, zemitá, někdy až cynická, ale vnitřně silná; pracuje jako uklízečka; postupně ztrácí iluze o zemi zaslíbené i o vlastní rodině; její pohled na Čechy je kritický a bez servítků.
• Oleg – Manžel Olgy; v Čechách pracuje na stavbách; na rozdíl od Olgy propadá pasivitě, alkoholu a stesku po domově; nakonec si najde milenku a Olgu opustí, což Olgu paradoxně osvobodí.
• Milena – Dcera Olgy a Olega; žije na Ukrajině u babičky, později přijíždí; představuje generaci, která už nemá pouto k tradicím, ale v novém světě se ztrácí.
• Zaměstnavatelé (Češi) – Paní doktorka a další; jsou vnímáni Olgou jako zhýčkaní, neschopní a povrchní lidé, kteří si neumí vážit věcí ani vztahů.

Vypravěč:

Ich-forma (Olga).

Vyprávěcí způsoby:

Vyprávěcí (skaz), Úvahový (Olginy svérázné názory na svět), Popisný (detailní popis práce a špíny).

Typy promluv:

• Monolog vypravěčky – Specifický, stylizovaný jazyk, který napodobuje myšlení cizince.
• Vnitřní komentáře – Olga navenek mlčí a uklízí, uvnitř ostře hodnotí své pány.

Obsah:

Román je monologem padesátileté Ukrajinky Olgy, která přijíždí do České republiky za svým manželem Olegem, aby zde vydělala peníze a zajistila lepší budoucnost pro své děti a vnoučata. Olga opustila svůj domov, svou profesi i sociální status a v Praze pracuje jako uklízečka v domácnostech a kancelářích.

Skrze Olginy oči vidíme českou společnost zespodu. Olga s břitkou ironií a zemitostí komentuje životní styl svých českých zaměstnavatelů. Vidí jejich plýtvání, neschopnost postarat se o sebe, rozpadlé vztahy a posedlost zbytečnostmi. Češi jí připadají jako děti, které si hrají na život, zatímco ona a její krajané musí tvrdě bojovat o přežití.

Olga žije na ubytovnách, v provizorních podmínkách, a posílá peníze domů na Ukrajinu, kde se za ně staví dům, ve kterém možná nikdy nebude bydlet. Postupně se jí hroutí i osobní život. Její manžel Oleg, který v Česku pracuje na stavbách, propadá apatii a nakonec si najde jinou ženu. Olga to nese těžce, ale zároveň pragmaticky – uvědomuje si, že jejich vztah už dávno vyprchal.

Krize nastává, když za Olgou přijíždí její dcera. Olga zjišťuje, že si s ní nerozumí. Dcera reprezentuje jiný svět, nechce dřít jako matka, ale chce si užívat západního života. Olga si uvědomuje svou vykořeněnost – do Čech nikdy plně nezapadne (vždy bude ta Ukrajinka s hadrem), ale na Ukrajinu už se vrátit nemůže, protože se jí odcizila.

V závěru románu se Olga, navzdory rozpadu rodiny a ztrátě iluzí, rozhodne v Čechách zůstat. Přijímá svůj úděl člověka na cestě. Kniha končí bez happy endu, ale s pocitem smíření a tvrdé životní síly hlavní hrdinky, která se odmítá litovat.

Jazykové prostředky:

• Stylizovaný jazyk – Hůlová vytvořila umělý jazyk (ukrajinská čeština), který používá chybný slovosled, rusismy/ukrajinismy a specifickou větnou stavbu, což dodává textu autenticitu a rytmus.
• Vulgarismy a naturalismus – Popisy tělesnosti, špíny a sexu jsou drsné a nepřikrášlené.
• Ironie a sarkasmus – Olga si nebere servítky při popisu českých zvyků.
• Stereotypy – Práce s národními stereotypy (pracovitý Ukrajinec vs. líný Čech), které autorka subverzivně využívá.

Tropy a figury:

• Ironie – Titul Země zaslíbená je myšlen ironicky (Česko jako místo dřiny a ponížení, ne ráj).
• Metafora – Úklid jako metafora snahy uspořádat si vlastní život a smýt vinu/minulost.
• Kontrast – Bohatství českých domácností vs. chudoba ubytoven.

Petra Hůlová

Petra Hůlová (narozena 1979) je jedna z nejpřekládanějších současných českých spisovatelek. Proslavila se debutem 'Paměť mojí babičce'. Její tvorba se vyznačuje experimentováním s jazykem, zájmem o cizí kultury a sociální témata. Často dává hlas okrajovým postavám (prostitutkám, imigrantům).

Další autorova díla:

• Paměť mojí babičce
• Umělohmotný třípokoj
• Stanice Tajga
• Strážci občanského dobra

Literární kontext:

Česká literatura po roce 2000. Román reaguje na fenomén ukrajinské pracovní migrace v ČR, který byl do té doby v literatuře opomíjen. Hůlová se snaží nabourat černobílé vnímání imigrantů.

Další rozbory:

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců

Jan Neruda: Povídky malostranské

Karel Čapek: R.U.R.

Romain Rolland: Petr a Lucie

William Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský