Václav Havel: Audience - rozbor díla

Téma:

Absurdita totalitního režimu, morální dilema intelektuála nuceného pracovat v manuální profesi a manipulace s člověkem.

Motivy:

• pivovar
• udávání a donášení
• paradox (donášet sám na sebe)
• alkohol
• intelektuál vs. lidový člověk
• Bohdalová a Gott (symboly normalizační popkultury)

Prostor děje:

Kancelář sládka v pivovaru.

Čas děje:

70. léta 20. století (normalizace).

Kompozice:

Jednoaktovka. Dialog dvou postav. Cyklická stavba (hra končí stejně, jako začala).

Literární druh:

Drama

Literární žánr:

Absurdní drama (jednoaktovka)

Postavy:

• Ferdinand Vaněk – Intelektuál, spisovatel (zakázaný); pracuje v pivovaru jako koulení sudů; je slušný, tichý, pasivní, ale morálně pevný; odmítá hru na donášení; Havlovo alter ego.
• Sládek – Nadřízený Vaňka; prostý, upovídaný, opilý, familiérní; je pod tlakem tajné policie, aby na Vaňka donášel, ale neumí psát hlášení; cítí k Vaňkovi respekt i závist; je to tragikomická postava, oběť i nástroj režimu.

Vypravěč:

Chybí (drama).

Vyprávěcí způsoby:

Dialog (často se točící v kruhu).

Typy promluv:

• Opakování frází – Sládek neustále opakuje tytéž věty (To jsou ty paradoxy, co?, Dáš si pivo?, Už se to nese).
• Mlčení a krátké repliky – Vaněk odpovídá stručně, zdvořile.

Obsah:

Děj se odehrává v kanceláři Sládka v pivovaru. Sládek si pozval Ferdinanda Vaňka, spisovatele, který zde za trest válí sudy. Sládek celou dobu pije pivo a nutí Vaňka pít taky, ačkoliv Vaněk pivo nepije. Sládek neustále odbíhá na záchod (Já se hned vrátím).

Rozhovor se točí v kruhu. Sládek se ptá na Vaňkovu práci, nabízí mu lepší místo ve skladu (kde by si mohl psát ty svý hry), ale zároveň si stěžuje na svůj život. Vyzvídá na Vaňkovi informace o Bohdalové a Gottovi (myslí si, že se s nimi Vaněk zná).

Postupně, jak se Sládek opíjí, vychází najevo pravý důvod audience. Sládek má za úkol psát na Vaňka hlášení pro tajnou policii (oni), ale neví, co tam psát, protože Vaňka nezná a psaní mu nejde.

Sládek navrhne absurdní dohodu: Vaněk dostane teplé místo ve skladu, pokud bude sám na sebe psát hlášení, která Sládek jen odevzdá. Sládek to prezentuje jako pomoc (Já ti chci pomoct, člověče). Vaněk to však z principu odmítne (To přece nejde, abych já donášel sám na sebe).

Sládek se rozzuří, začne Vaňkovi vyčítat, že je inteligent, který se má dobře a má principy, zatímco on (Sládek) je ten chudák, co se musí matlat v tom hnoji. Opilý Sládek usne na stole.

Vaněk odejde, ale po chvíli se vrátí a zaklepe. Hra končí tím, že se celá situace opakuje od začátku – Vaněk přichází, Sládek se probouzí a říká stejné uvítací fráze (A, pan Vaněk! Dáš si pivo?). Kruh absurdity se uzavírá, z této situace není úniku.

Jazykové prostředky:

• Hovorová čeština – Sládek mluví lidově, vulgárně, plete páté přes deváté.
• Spisovná čeština – Vaněk mluví kultivovaně.
• Absurdita – Situace, kdy šéf prosí podřízeného, aby na sebe donášel.

Tropy a figury:

• Paradox – Celá situace je paradoxní.
• Ironie – Sládek se lituje, že má těžkou pozici, ačkoliv on je šéf.

Václav Havel

Václav Havel (1936–2011). Dramatik, disident, prezident. Hra 'Audience' (1975) je první z 'vaňkovských her'. Byla hrána bytovým divadlem a šířena v samizdatu a na nahrávkách. Vychází z Havlovy zkušenosti v trutnovském pivovaru.

Další autorova díla:

• Zahradní slavnost
• Vernisáž
• Largo desolato

Literární kontext:

Český disent a absurdní drama. Havel ukazuje, jak totalita deformuje mezilidské vztahy.

Další rozbory:

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců

Jan Neruda: Povídky malostranské

Karel Čapek: R.U.R.

Romain Rolland: Petr a Lucie

William Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský