Petra Hůlová: Paměť mojí babičce - rozbor díla

Téma:

Osudy žen jedné rodiny v mongolské stepi a ve městě, střet tradice s modernitou a postupné vytrácení kořenů.

Motivy:

• ženský úděl
• Mongolsko (step vs. město)
• rodina a mezigenerační vztahy
• tradice a rituály
• modernizace a odcizení
• paměť a vyprávění
• muži (často nepřítomní nebo pasivní)

Prostor děje:

Mongolsko – střídání prostředí venkova (tradiční jurta v Červené hoře) a města (Ulanbátar, paneláky).

Čas děje:

2. polovina 20. století až počátek 21. století (dlouhé časové období zachycující tři generace).

Kompozice:

Románová kronika rozdělená do kapitol podle vypravěček. Příběh je nelineární, skládá se z monologů pěti různých žen (Zaya, Nara, Oyu, Alta, Dolgorma), které doplňují a korigují obraz rodinné historie.

Literární druh:

Epika

Literární žánr:

Rodinná sága (generační román)

Postavy:

• Babička (Dolgorma) – Matka rodu; žije v jurtě na venkově; je nositelkou tradic, moudrosti, ale i tvrdosti; její život byl plný dřiny a ztrát; pro vnučky je symbolem kořenů, ke kterým se vracejí nebo od kterých utíkají.
• Zaya (Dzaja) – Jedna z dcer; odešla do města, ale nenachází tam štěstí; je rozpolcená mezi tradicí a touhou po moderním životě; její vyprávění otevírá knihu.
• Nara – Další dcera; žije chaotický život ve městě; má nemanželské dítě.
• Oyu (Ojuna) – Další dcera; snaží se být moderní ženou.
• Alta – Vnučka; reprezentuje nejmladší generaci, která je již plně městská a tradicím babičky téměř nerozumí, ale cítí k ní pouto.
• Mužské postavy – Jsou v pozadí, často zobrazováni jako slabí, opilí nebo nevěrní; v románu dominují ženy.

Vypravěč:

Ich-forma (střídání 5 vypravěček). Každá má svůj specifický hlas a pohled na tytéž události.

Vyprávěcí způsoby:

Vzpomínání, Monolog, Popis (krajiny, zvyků).

Typy promluv:

• Hovorový, stylizovaný jazyk – Autorka vytvořila specifickou mongolskou češtinu plnou neologismů a exoticky znějících obratů.
• Drsný a přímý tón – Zejména u babičky.

Obsah:

Román je ságou jedné mongolské rodiny, vyprávěnou výhradně ženskými hlasy. Děj se točí kolem babičky Dolgormy, která celý život prožila v drsné stepi na Červené hoře.

První část vypráví dcera Zaya. Popisuje dětství v jurtě, babiččinu přísnost a odchod do města Ulanbátaru. Město je pro dívky ze stepi lákavé, ale také zrádné. Zaya, Nara a Oyu se snaží přizpůsobit městskému životu, studují, vdávají se, ale narážejí na chudobu, alkoholismus mužů a ztrátu pevných rodinných vazeb, které znaly z venkova.

Postupně se střídají vypravěčky (dcery i vnučka Alta). Každá z nich doplňuje střípky rodinné historie a často popisuje stejné události z jiné perspektivy, což odhaluje různá nedorozumění a skřivané křivdy. Dozvídáme se o osudech jejich mužů, kteří jsou buď mrtví, nebo k ničemu, a o nemanželských dětech.

Středobodem všeho zůstává babička na venkově. Ačkoliv ji dcery opustily, neustále se k ní ve vzpomínkách i fyzicky vracejí. Babička představuje jistotu, ale také svět, který nenávratně mizí.

V závěru knihy dostává slovo samotná babička Dolgorma. Její monolog je drsný, věcný a zbavený iluzí. Odhaluje, že mnohé věci, které dcery vnímaly jako křivdu nebo tajemství, měly prosté a pragmatické důvody (boj o přežití ve stepi). Babička hodnotí svůj život bez sentimentu. Smíří se s tím, že svět se změnil a její vnučky už patří městu. Román končí obrazem babičky, která zůstává strážkyní paměti rodu uprostřed nekonečné stepi.

Jazykové prostředky:

• Exotismy – Názvy jídel (kumys, aaruul), oblečení (deel), míst.
• Specifická syntax – Jednoduché, úderné věty, opakování.
• Naturalismus – Popisy života v jurtě, hygieny, porážky zvířat.
• Metaforika stepi – Přirovnání ze života pastevců.

Tropy a figury:

• Symbol – Červená hora (domov, tradice, neměnnost).
• Kontrast – Jurta (kulatý, teplý prostor) vs. Panelák (hranatý, studený prostor).
• Leitmotiv – Vaření slaného čaje s mlékem.

Petra Hůlová

Petra Hůlová (narozena 1979). Román 'Paměť mojí babičce' (2002) byl jejím debutem, který napsala po ročním pobytu v Mongolsku. Kniha se stala senzací, získala cenu Magnesia Litera a byla přeložena do mnoha jazyků. Hůlová je známá svou schopností mimikry – dokáže se vcítit do myšlení a jazyka odlišných kultur.

Další autorova díla:

• Přes matný sklo
• Umělohmotný třípokoj
• Čechy, země zaslíbená

Literární kontext:

Současná česká próza. Román znamenal návrat k velkému vyprávění a exotickým tématům. Je oceňován pro svou jazykovou suverenitu a autenticitu, ačkoliv jde o fikci psanou Češkou.

Další rozbory:

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců

Jan Neruda: Povídky malostranské

Karel Čapek: R.U.R.

Romain Rolland: Petr a Lucie

William Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský