Václav Havel: Zahradní slavnost - rozbor díla

Téma:

Absurdita byrokratického systému, ztráta lidské identity pod náporem prázdných frází a mechanismus kariérismu a přizpůsobivosti.

Motivy:

• prázdné fráze (floskule)
• ztráta identity
• kariérismus
• byrokracie a úřadování
• šachy (hra proti sobě samému)
• zahájení a likvidace

Prostor děje:

Byt rodiny Pludkových a Zahradní slavnost Likvidačního úřadu (neurčité místo, pravděpodobně Praha).

Čas děje:

Neurčitý čas (doba totality/socialismu, 60. léta 20. století).

Kompozice:

Drama o čtyřech dějstvích. Cyklická kompozice (hra končí podobně, jak začala, ale s proměněným hrdinou).

Literární druh:

Drama

Literární žánr:

Absurdní drama

Postavy:

• Hugo Pludek – Hlavní hrdina; zpočátku nevýrazný, málomluvný syn středostavovských rodičů; nemá vlastní názor; jeho hlavní schopností je dokonalá přizpůsobivost; postupně si osvojí jazyk frází natolik dokonale, že ovládne systém, ale zcela ztratí vlastní identitu (nakonec neví, kdo je).
• Oldřich Pludek – Hugův otec; snaživý maloměšťák; jeho životní moudrost se skládá z banálních přísloví a frází o střední vrstvě; tlačí na syna, aby se uchytil.
• Božena Pludková – Hugova matka; pečlivá, ale stejně omezená jako otec; shání synovi protekci.
• Ferda Plzák – Zahajovač; lidový, žoviální funkcionář; používá familiérní jazyk (z humanitního hlediska, na to my jsme kádři); Hugo ho nakonec slovně převálcuje.
• Tajemník likvidačního úřadu – Byrokrat, který mluví jen v předpisech.
• Ředitel zahajovačské služby – Vysoký funkcionář; mluví vznešenými, ale prázdnými frázemi.

Vypravěč:

Chybí (drama).

Vyprávěcí způsoby:

Dialogy (často absurdní, cyklické, bez sdělné hodnoty).

Typy promluv:

• Fráze a klišé – Postavy spolu nemluví, ale vyměňují si slogany a poučky.
• Dialektika blábolu – Hugo kombinuje protichůdná tvrzení (Já tam sice nebyl, ale vím to naprosto přesně).

Obsah:

Rodiče Pludkovi mají starost o budoucnost svého syna Huga. Otec Pludek, který si zakládá na svém maloměšťáckém původu, domluví Hugovi návštěvu u vlivného pana Kalabise na Zahradní slavnosti Likvidačního úřadu.

Hugo dorazí na slavnost, ale Kalabise nenajde. Místo toho se setkává s zahajovačem Plzákem a úředníky Likvidačního úřadu. Hugo, který zpočátku jen mlčí nebo koktá, rychle pochopí princip fungování tohoto světa. Začne napodobovat jejich jazyk plný frází, byrokratických obratů a nesmyslných mouder.

Jeho schopnost přizpůsobit se je dokonalá. Během rozhovorů postupně přehrává jak zahajovače Plzáka, tak ředitele úřadu. Hugo se stává mistrem prázdných slov. Dojde k absurdní situaci: Likvidační úřad má být zlikvidován, ale nikdo neví kým. Zahajovačská služba má být také zrušena (nebo zahájena?).

Hugo nakonec navrhne a vede Komisi pro likvidaci a zahajování, čímž vytvoří dokonalý byrokratický kolos, kde se likviduje zahajování a zahajuje likvidování. Všichni funkcionáři ho obdivují pro jeho dialektické schopnosti.

Když se Hugo vrátí domů, je z něj úplně jiný člověk – sebevědomý funkcionář mluvící v nesrozumitelných frázích. Jeho vlastní rodiče ho nepoznávají (Bohužel, my máme syna Huga). Hugo jim vysvětlí, že Já je jen pomocná konstrukce a že on sám vlastně neexistuje, existuje jen jeho funkce. Hra končí Hugovým monologem, který je snůškou frází, čímž je dokonán totální rozpad jeho identity. Zvítězil, ale přestal být člověkem.

Jazykové prostředky:

• Deformace jazyka – Jazyk neslouží k dorozumění, ale k zastírání pravdy a budování kariéry.
• Opakování – Postavy opakují tytéž nesmyslné věty v různých kontextech.
• Byrokratický newspeak – Zahajovač, Likvidační úřad, Komise pro likvidaci.
• Lidová moudra – Otec Pludek je používá nevhodně a absurdně.

Tropy a figury:

• Paradox – Likvidační úřad se má sám zlikvidovat, ale tím vznikne nový úřad.
• Symbol – Šachy (Hugo hraje sám proti sobě, vždy vyhraje i prohraje = rozpad osobnosti).
• Ironie – Celá hra je výsměchem totalitnímu jazyku.

Václav Havel

Václav Havel (1936–2011). Český dramatik, disident, esejista a prezident. Představitel absurdního divadla. 'Zahradní slavnost' (1963) je jeho první celovečerní hrou, která ho proslavila. Analyzuje v ní vztah jazyka a moci.

Další autorova díla:

• Vyrozumění
• Audience
• Largo desolato
• Asanace

Literární kontext:

České absurdní drama 60. let. Reakce na vyprázdněnost oficiálního jazyka komunistického režimu. Havel ukazuje, jak systém nutí člověka vzdát se sebe sama, aby přežil a uspěl.

Další rozbory:

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců

Jan Neruda: Povídky malostranské

Karel Čapek: R.U.R.

Romain Rolland: Petr a Lucie

William Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský