Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Mlčení v rodině: co se zamlčí, neztratí se, ale přejde na další generaci a zdeformuje ji; hledání pravdy o vlastní matce
Mlčení a tajemství, otec a dcera, ztracená matka, koktavost, normalizace, emigrace, vina, sestra Blanka, nemoc, návrat domů
Menší české město a Praha; byt, škola, nemocnice, později Slovensko a zahraničí. Prostor je všední, přesně vylíčený, bez exotiky
Dvě časové linie: sedmdesátá a osmdesátá léta normalizace v Bohdanině vyprávění a současnost (druhá dekáda 21. století) ve Svatoplukově linii. Kniha vyšla roku 2019
Dvě střídající se dějové linie – dceřina (ich-forma, retrospektiva) a otcova (er-forma). Do sebe zapadají až v závěru, kdy se odhalí příčina otcova mlčení. Napětí staví na postupném odkrývání informací
epika
román (rodinný, psychologický, s prvky dobové kroniky)
Dvojí: Bohdana vypráví v ich-formě z odstupu dospělé ženy, Svatoplukova linie je vedena vševědoucím vypravěčem ve třetí osobě. Čtenář tak ví víc než jednotlivé postavy, ale klíč mu je zadržen do konce
Střídání dvou pásem a dvou časů, retrospektiva, postupné odkrývání; napětí vzniká tím, co se neříká
Bohdana vyrůstá v bytě, kde se nemluví. Otec Svatopluk je tvrdý, mlčenlivý a na dceru přísný; matka v rodině chybí a nikdo neřekne proč. Bohdana koktá, ve škole se za to stydí a doma se bojí promluvit. Vedle ní je sestra Blanka, nemocná, které patří všechna péče a starost.
Druhá linie se vrací k Svatoplukovi jako mladému muži. Poznává Věru, ženu živou a nepředvídatelnou, vezmou se a narodí se jim děti. Věra ale není šťastná; normalizační poměry, tíseň malého bytu a vlastní neklid ji dovedou k rozhodnutím, která rodinu rozbijí. Svatopluk se ocitne sám se dvěma dcerami a s vinou, o níž nedokáže mluvit.
Bohdana dospívá s představou, že matka je mrtvá, případně že rodinu opustila a nestojí za řeč. Otcovo mlčení si vykládá jako odmítnutí sebe samé. Vztah k němu je plný strachu a zároveň touhy po jeho uznání. Když dospěje, odejde z domu a pokusí se žít vlastní život, ale nedořečená minulost jde s ní.
Postupně se dozvídá útržky: sousedské narážky, babiččiny věty utnuté v půli, dokumenty, které nesedí s tím, co jí bylo řečeno. Zjišťuje, že matčin osud byl jiný, než si myslela, a že otcovo mlčení nebylo lhostejnost, ale pokus obě dcery ochránit před pravdou, kterou pokládal za horší než ticho.
V závěru se obě linie protnou a čtenář se dozví, co se s Věrou skutečně stalo a jaký podíl na tom měl Svatopluk. Bohdana se s otcem setkává ve chvíli, kdy už je pozdě na většinu vysvětlování, ale ne na to, aby si řekli aspoň část toho, co se roky neřeklo. Kniha končí smířením, které nic nenapravuje – jen umožňuje žít dál.
Alena Mornštajnová (*1963), česká prozaička z Valašského Meziříčí, vystudovala angličtinu a češtinu, pracovala jako překladatelka a lektorka. Prosadila se románem Hana; její knihy spojuje rodinné tajemství, dvojí časová linie a dobové pozadí českých dějin 20. století.
Česká próza 21. století, linie rodinných románů s historickým pozadím. Autorka navazuje na tradici psychologické prózy a řadí se k autorkám jako Kateřina Tučková nebo Radka Denemarková, které zpracovávají české dějiny přes osudy jedné rodiny.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.