Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Nepřetržité vyprávění starého muže, v němž se mísí erotika, historky z mocnářství a moudrost hospodského filozofa; próza jako proud řeči bez jediné tečky
Proud řeči, stařecké vzpomínání, erotika a chlubení, rakousko-uherské mocnářství, vojna a císař pán, pábitelství, smrt a stáří, kniha jako útěcha, ševcovina a řemeslo, vyprávění jako způsob života
Nymburk a okolí, vzpomínkově celé mocnářství – hospody, kasárna, dílny, byty; skutečný prostor je ale hlavně samotná řeč vypravěče
Vyprávěno v padesátých či šedesátých letech 20. století, obsahem se vrací do Rakouska-Uherska a první republiky; novela vyšla roku 1964
Celá novela je jedna jediná věta – nepřerušený proud řeči bez tečky, od první stránky do poslední. Nemá kapitoly ani odstavce; asociace přeskakují z tématu na téma bez varování
epika
novela (experimentální próza, proud řeči)
Ich-forma; celý text je promluva jediné postavy, takže vypravěč a hrdina splývají. Je zjevně nespolehlivý – chlubí se, přehání a protiřečí si
Nepřetržitý proud řeči (skaz), asociativní přeskakování mezi tématy, absence interpunkčního členění; forma sama je hlavním sdělením
Kniha nemá děj v obvyklém smyslu. Je to promluva jednoho člověka – strýce Pepina, starého ševce a bývalého vojáka rakouské armády, který mluví na skupinku dívek a nepřestane od první stránky do poslední.
Pepin vypráví o ženách, které měl nebo mít mohl, o službě u armády za císaře pána, o řemesle, o zázračných lécích, o svých kamarádech, o nehodách, pohřbech a svatbách. Historky se navzájem přerušují: sotva jednu rozvine, něco mu připomene jinou a odbočí, aniž by se k první vrátil.
Do vyprávění průběžně vplétá útržky z brožur o hygieně, o slušném chování a o zdraví, které kdysi četl a bere je smrtelně vážně. Právě kontrast mezi poučnou frází a tím, o čem zrovna mluví, dělá z textu komedii.
Chlubí se, přehání a zjevně si vymýšlí. Nikde není řečeno, co se stalo a co ne, a knize je to jedno – nejde o pravdivost, ale o proud, který nesmí ustat.
Formálně jde o jednu jedinou větu. Text nemá tečku ani odstavec, jen čárky a spojky, které ho ženou dál. Čtenář nemůže nikde zastavit, což napodobuje situaci člověka, který Pepina poslouchá a nedostane se ke slovu.
Pod povrchem chlubivých historek je stárnoucí muž, kterému svět, o němž mluví, dávno zanikl – mocnářství, řemeslo i ženy, které obletoval. Vyprávění je jediné, co mu zbylo, a dokud mluví, nic z toho není doopravdy pryč. Kniha končí až s posledním dechem té věty.
Bohumil Hrabal (1914–1997), český prozaik, vystudovaný právník, který pracoval jako skladník, brigádník v kladenských hutích, balič papíru a kulisák. Předobrazem strýce Pepina byl jeho skutečný strýc Josef Hrabal, jehož nepřetržité vyprávění autora zásadně ovlivnilo. Tvůrce pojmu pábitel.
Česká próza šedesátých let 20. století, experimentální linie. Novela patří k nejradikálnějším formálním pokusům české literatury – jedna věta na celou knihu. Hrabal v ní přenesl do literatury mluvené vyprávění a navazuje tím na tradici skazu i na surrealistické automatické psaní.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.