Studijní materiály
EXTRA Přihlásit Kontakt

Bohumil Hrabal: Něžný barbar - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

Rychlá navigace:

Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě

Téma:

Portrét výtvarníka Vladimíra Boudníka a pražské undergroundové bohémy padesátých let; oslava člověka, který dělá umění z odpadu a z ničeho


Motivy:

Explozionalismus, Vladimír Boudník, grafika z odpadu, kladenské hutě, pábitelství, hospody a party, umění mimo oficiální svět, padesátá léta, přátelství tří mužů, smrt kamaráda


Prostor děje:

Praha padesátých let – Libeň a hrabalův byt Na Hrázi věčnosti, hospody, ulice; a kladenské hutě, kde Boudník pracoval


Čas děje:

Padesátá léta 20. století, vzpomínkově; kniha byla napsána roku 1973, vyšla nejprve v samizdatu, oficiálně až 1990


Kompozice:

Volně řazené vzpomínkové kapitoly bez souvislé dějové linie; text je proud historek a obrazů spojený postavou Boudníka a vypravěčovým obdivem k němu


Literární druh:

epika


Literární žánr:

novela (vzpomínková próza)


Postavy:

  • Vladimír Boudník – výtvarník a dělník v kladenských hutích; zakladatel explozionalismu, směru, který hledal umění v prasklinách zdí a v rezavém plechu; nadšenec, který zastavoval lidi na ulici a ukazoval jim krásu ve špíně
  • Egon Bondy – básník a filozof, druhý z trojice; provokatér a teoretik
  • vypravěč – Hrabal sám; obdivující pozorovatel, který o obou píše
  • Tekla – žena z Boudníkova okolí
  • lidé z hospod a z Libně – pábitelé, dělníci a podivíni

Chceš se na maturitu připravit pořádně?

Získej přístup k více než 500 kvalitním materiálům ze všech předmětů.

Vypravěč:

Ich-forma; vypravěč vzpomíná na mrtvého přítele a mluví o něm s obdivem, který nezakrývá


Vyprávěcí způsoby:

Vzpomínkové epizodické vyprávění; proud asociací, bez chronologie, s dlouhými souvětími a náhlými přechody


Typy promluv:

  • ich-forma vypravěče – nosná
  • dialog – hospodský, hovorový
  • citace Boudníkových manifestů a výroků
  • popisné pasáže grafických technik

Obsah:

Kniha nemá souvislý příběh. Je to řetěz vzpomínek na Vladimíra Boudníka, výtvarníka a dělníka, se kterým Hrabal v padesátých letech bydlel v libeňském domě Na Hrázi věčnosti.

Boudník pracoval v kladenských hutích a večer dělal umění. Vymyslel si vlastní směr, kterému říkal explozionalismus: tvrdil, že umění je všude kolem nás, jen ho lidé nevidí. Zastavoval kolemjdoucí na ulici, ukazoval jim popraskanou omítku a nutil je popsat, co v ní vidí.

Grafiky vyráběl z toho, co našel: z rezavého plechu, z drátů, z otisků vlastních rukou zamáčknutých do materiálu. Techniku si vymyslel sám a nazval ji strukturální grafika.

Třetím v partě byl básník Egon Bondy. Trojice tvořila jádro pražské undergroundové bohémy padesátých let – doby, kdy nic z toho, co dělali, nemělo šanci vyjít.

Hrabal líčí historky z hospod, z bytů a z ulic. Boudníkovy kousky jsou často na hranici bláznovství: pokusy s ohněm, vylepování manifestů, veřejná vystoupení, po kterých ho odváželi.

Nad tím vším visí titul. Boudník byl barbar v tom, jak zacházel s materiálem, s vlastním tělem i s konvencemi – a zároveň něžný v tom, s jakou vážností bral cizí pohled na svět.

Kniha končí jeho smrtí. Boudník se roku 1968 oběsil, patrně omylem při erotické hře. Hrabal to nekomentuje a nechává po něm jen to, co po takových lidech zbývá: vyprávění.


Jazykové prostředky:

  • obecná čeština, hovorová a hutná
  • dlouhá souvětí bez pevné interpunkce
  • výtvarná a hutnická terminologie
  • vulgarismy použité věcně
  • poetismy vedle nejsprostších výrazů
  • opakování a variace jako rytmický princip

Tropy a figury:

  • pábení – Hrabalův vlastní termín pro básnivé přehánění všedností
  • kontrast – špína a odpad proti kráse, kterou v nich Boudník vidí
  • symbol – prasklina ve zdi jako obraz umění, které nikdo nevytvořil
  • hyperbola v historkách
  • ironie a autoironie
  • personifikace materiálu a strojů

Bohumil Hrabal

Bohumil Hrabal (1914–1997), český prozaik, vystudovaný právník, který pracoval jako skladník, brigádník v kladenských hutích, balič papíru a kulisák. Vladimír Boudník byl jeho skutečným přítelem a spolubydlícím v libeňském domě Na Hrázi; kniha je jeho literárním pomníkem.


Další autorova díla:

  • Ostře sledované vlaky
  • Postřižiny
  • Obsluhoval jsem anglického krále
  • Příliš hlučná samota
  • Taneční hodiny pro starší a pokročilé

Literární kontext:

Česká próza sedmdesátých let, samizdat. Kniha je zároveň portrétem skutečné osobnosti českého poválečného umění a dokumentem o tom, jak se dalo tvořit mimo oficiální struktury. Boudníkův explozionalismus je dnes uznávaným směrem.


FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.

Další rozbory od stejného autora

Podobná díla podle období (20. století / etapa)


Další doporučené rozbory k maturitě