Sándor Márai: Svíce dohořívají - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

Rychlá navigace:

Téma:

Dva staří přátelé se po jednačtyřiceti letech sejdou k jediné večeři, aby si vyjasnili dávnou zradu; román o přátelství, věrnosti a o otázkách, na které se odpovědi nedočkáme

Motivy:

Setkání po jednačtyřiceti letech, přátelství a zrada, lov jako okamžik rozhodnutí, mlčení, zaniklé Rakousko-Uhersko, deník mrtvé ženy, čest a povinnost, stárnutí, dohořívající svíce, otázka bez odpovědi

Prostor děje:

Zámek v uherských lesích – jídelna, kde se odehraje celá večeře, chodby a pokoje uzavřené jednačtyřicet let; ve vzpomínkách Vídeň, vojenská akademie a tropy

Čas děje:

Rok 1940, jediný večer a noc; vzpomínky sahají do konce 19. století a k roku 1899. Román vyšel roku 1942

Kompozice:

Jednota času a místa – celý román je jedna večeře trvající do rána. Naprostou většinu textu tvoří monolog jednoho z mužů; druhý téměř nemluví

Literární druh:

epika

Literární žánr:

román (psychologický)

Postavy:

generál Henrik – majitel zámku, jednasedmdesátiletý muž; celý život čekal na tenhle večer a připravil si otázky, které chce položit
Konrád – přítel z dětství a z vojenské akademie; chudý, hudebně nadaný, po oné události zmizel na jednačtyřicet let do tropů
Krisztina – generálova manželka; mrtvá už osm let, ale přítomná v celém rozhovoru; její deník leží na stole a nikdo ho neotevře
Nini – jednadevadesátiletá chůva, která generála vychovala a jediná zná celou pravdu
generálův otec a matka – jejich nesouměřitelné manželství předjímá to, co přijde

Vypravěč:

Vševědoucí vypravěč ve třetí osobě, který ale po většinu knihy jen tlumočí generálův monolog

Vyprávěcí způsoby:

Jednota času a místa jako v dramatu; napětí vzniká z toho, že jeden mluví a druhý mlčí, a z otázek, které visí ve vzduchu

Typy promluv:

monolog generála – tvoří většinu knihy
dialog – vzácný, o to údernější
vypravěčské pásmo v úvodních kapitolách
vzpomínkové pasáže
nevyslovené – to, co se neřekne, je stejně důležité jako to, co zazní

Obsah:

Roku 1940 přijde na uherský zámek dopis. Jednasedmdesátiletý generál Henrik se dozví, že se po jednačtyřiceti letech vrací Konrád – přítel z dětství, kterého od jistého dne roku 1899 neviděl.

Generál nechá otevřít jídelnu, která byla po celou tu dobu zamčená, a připravit večeři přesně tak, jak vypadala onoho posledního večera. Na stůl dá i deník své zesnulé ženy Krisztiny.

Muži se sejdou. Následuje večeře a po ní noc, která zabere celý zbytek knihy.

Generál mluví. Vrací se k jejich seznámení na vojenské akademii ve Vídni, kde k sobě přilnuli dva chlapci z naprosto odlišných poměrů: on bohatý dědic, Konrád chudý a nadaný hudebník, jehož rodiče se pro jeho studium obětovali.

Přátelství trvalo desítky let. Pak se generál oženil s Krisztinou.

Onoho dne roku 1899 byli oba muži na lovu. V jistém okamžiku generál pochopil, že Konrád stojí za ním a míří puškou na jeho záda. Nevystřelil. Nikdo o tom nikdy nepromluvil.

Téhož dne Konrád zmizel bez rozloučení a odjel do tropů. Krisztina navštívila jeho prázdný byt a poznala, že tam už byla. S manželem od té chvíle nepromluvila ani slovo a za osm let zemřela.

Generál si připravil dvě otázky, na které čeká čtyřicet let. Zda Konrád opravdu chtěl vystřelit. A jestli o tom Krisztina věděla dopředu.

Konrád skoro nemluví. Neodpoví ani na jednu.

Na stole přitom leží Krisztinin deník, který by odpověděl na obojí. Generál ho nabídne a nakonec ho oba nechají zavřený – pravda by už nic nezměnila a možná jim nikdy nešlo o ni.

Svíce dohoří. Muži se rozejdou a je jasné, že se už neuvidí. Zbývá jim otázka, kterou generál vysloví na konci: jestli smysl života náhodou nebyl právě v tom, po kom nebo po čem člověk celý život toužil, i když to nikdy nedostal.

Jazykové prostředky:

vytříbený, slavnostní jazyk s dlouhými souvětími
aristokratické a vojenské reálie mocnářství
aforistické formulace o přátelství, věrnosti a stárnutí
opakování a variace klíčových pojmů
úsporné dialogy proti rozsáhlému monologu
symbolické popisy svící a dohasínajícího ohně

Tropy a figury:

symbol – dohořívající svíce jako odměřovaný čas a končící život
kontrast – mluvící generál proti mlčícímu Konrádovi
retardace – klíčová otázka je odkládána desítky stránek
elipsa – nejdůležitější věc se nikdy nevysloví
gradace napětí bez jediné vnější události
symbol nespáleného deníku jako pravdy, kterou nikdo nechce znát

Sándor Márai

Sándor Márai (1900–1989), maďarský prozaik a novinář. Roku 1948 před komunistickým režimem emigroval a žil v Itálii a v USA; v Maďarsku byl zakázán a téměř zapomenut. Ve stáří, po smrti manželky a adoptivního syna, spáchal v San Diegu sebevraždu. Znovuobjeven byl až v devadesátých letech, kdy se Svíce dohořívají staly světovým bestsellerem.

Další autorova díla:

Judita
Deníky
Zpověď měšťana
Odkaz Ester
Vzbouřenci

Literární kontext:

Maďarská literatura 20. století. Román vyšel roku 1942, po válce byl v Maďarsku zapovězen a jeho druhý život začal až roku 1998 italským překladem. Dnes patří k nejčtenějším středoevropským románům a bývá čten jako epitaf za zaniklým světem Rakouska-Uherska.

FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.

Podobná díla podle žánru (román (psychologický))

Anna Bolavá: Do tmy