Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Cyklický a nezvratný osud rodu odsouzeného k samotě, ve kterém se dějiny i lidské chyby stále opakují
Samota, plynutí a cykličnost času, incest a strach z něj, zázračno a magično jako součást všedního života, válka a politické násilí, paměť a zapomnění, láska a vášeň, smrt a předurčenost osudu
Fiktivní jihoamerické město Macondo, založené v odlehlé oblasti Kolumbie
Přibližně sto let, od poloviny 19. století (založení Maconda) do počátku 20. století (zánik města a rodu)
Rozsáhlá rodinná kronika sedmi generací rodu Buendía. Kompozice je cyklická a spirálovitá – jména, povahové rysy i osudy postav se v jednotlivých generacích opakují. Vyprávění mísí reálné historické události (občanské války, příchod banánové společnosti) s fantastickými prvky podávanými jako samozřejmá součást reality (magický realismus)
Epika
Magickorealistický (rodinný) román
Er-forma – vševědoucí vypravěč s kronikářským, téměř legendárním tónem, který fantastické události líčí se stejnou samozřejmostí jako události všední
Vyprávěcí, Popisný
Rodiče zakladatelů Maconda, José Arcadio Buendía a jeho žena Úrsula Iguaránová, odcházejí ze svého rodiště poté, co José Arcadio zabije muže, který se mu posmíval kvůli obavám z incestu (jsou totiž bratranec a sestřenice). Na svém putování založí v odlehlé bažinaté krajině nové město Macondo. Do města pravidelně přijíždí tlupa kočovných cikánů vedená tajemným Melquíadesem, který obyvatelům přiváží nejrůznější vynálezy a poznatky a nakonec v domě Buendíů zanechá záhadné, zašifrované pergameny. José Arcadio Buendía, posedlý vědou a alchymií, se postupně propadá do šílenství a stráví zbytek života přivázaný ke stromu na dvoře.
Následující generace rodu prožívají v Macondu lásky, tragédie i politické turbulence. Nejvýraznější postavou druhé generace je plukovník Aureliano Buendía, který se stane vůdcem liberálních povstání proti konzervativní vládě, prohraje třiatřicet ozbrojených bojů, mnohokrát unikne smrti a nakonec žije v hořkém ústraní, kde bezvýsledně vyrábí a přetavuje zlaté rybičky. Jeho sestra Amaranta se zase celý život brání lásce a sama si tká vlastní pohřební rubáš. Dům Buendíů provázejí i zázračné události – mimo jiné do nebe vystoupá nadpozemsky krásná Remedios při věšení prádla.
Do Maconda postupně přichází i civilizace zvenčí – železnice a zahraniční banánová společnost, jejíž příchod přinese krátký blahobyt, ale i vykořisťování dělníků. Stávka plantážních dělníků je krvavě potlačena vojskem, které masakr následně z oficiálních dějin vymaže, a Macondo poté zasáhne čtyři roky trvající nepřetržitý déšť, po němž město upadá do bídy a zapomnění.
V poslední generaci rodu žije osamělý, knihomolský Aureliano Babilonský, který se zamiluje do své tety Amaranty Úrsuly a zplodí s ní dítě s prasečím ocáskem – naplní se tak dávná rodinná kletba a obava z incestu, které se Buendíové po generace snažili vyhnout. Aureliano se v témže okamžiku konečně dopracuje k rozluštění Melquíadesových pergamenů a zjišťuje, že jde o kroniku celého rodu Buendía, napsanou o sto let dříve, včetně scény, v níž on sám pergameny právě čte. Ve chvíli, kdy dočítá poslední řádky, smete Macondo obrovský vichr, protože rody odsouzené ke sto rokům samoty nedostávají na zemi druhou šanci.
Gabriel García Márquez (1927–2014) byl kolumbijský spisovatel, novinář a přední představitel magického realismu a takzvaného latinskoamerického literárního boomu. Narodil se v městečku Aracataca, kde ho vychovávali prarodiče, jejichž vyprávění lidových pověstí a historek výrazně ovlivnilo jeho pozdější tvorbu. Dlouho pracoval jako novinář a publicista v Kolumbii i v zahraničí, což se odrazilo v jeho smyslu pro detail a věcný tón vyprávění fantastických událostí. Světový věhlas mu přinesl román Sto roků samoty (1967), který se stal vrcholným dílem magického realismu. V roce 1982 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Zemřel v roce 2014 v Mexiku, kde strávil velkou část svého života.
Sto roků samoty je považováno za vrcholné dílo magického realismu a klíčový text takzvaného latinskoamerického literárního boomu 60. a 70. let 20. století, k němuž se řadí i autoři jako Mario Vargas Llosa, Julio Cortázar nebo Carlos Fuentes. Magický realismus spojuje střízlivé, věcné vyprávění s prvky zázračna a nadpřirozena, které postavy přijímají bez údivu jako přirozenou součást světa. Román zároveň v příběhu fiktivního Maconda alegoricky zachycuje dějiny Kolumbie a Latinské Ameriky – kolonizaci, občanské války, příchod zahraničního kapitálu i násilné potlačování dělnických hnutí (masakr na banánové plantáži). Dílo mělo obrovský vliv na světovou literaturu a definitivně prosadilo pojem magický realismus do literární terminologie.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.