Odcizení a morální dilema mladé ženy, která hledá lásku a normální život, ale nachází jen prostituci a prázdnotu.
Itálie, Řím (především chudinské čtvrti, byty, kavárny).
30. léta 20. století, období fašistické diktatury Benita Mussoliniho.
Chronologická, psaná jako retrospektivní zpověď (vyprávění) hlavní hrdinky.
Epika
Existenciální (neorealistický) román
Ich-forma (vypravěčkou je Adriana).
Vyprávěcí (líčení událostí jejího života), Úvahový (Adrianiny reflexe o lásce, morálce, mužích a svém osudu), Popisný (popisy prostředí, postav, pocitů).
Román je zpovědí mladé a krásné Adriany, která vyrůstá v chudých poměrech v Římě 30. let. Její pragmatická matka v ní vidí jen zdroj příjmů a nutí ji, aby se stala placenou modelkou pro malíře. Adriana sama touží po jednoduchém, ‘normálním’ životě – vdát se, mít děti a vést spořádanou domácnost.
Její přítelkyně, cynická Gisella, ji seznámí se světem luxusu a snadného výdělku. Adriana se stává prostitutkou, zpočátku spíše z pasivity a touhy po lepším životě než z nutnosti. Svou profesi přijímá s podivným klidem a odcizením, jako by se jí to osobně netýkalo. Snaží se oddělit svůj vnitřní svět, kde stále touží po lásce, od svého těla, které prodává.
Její život se komplikuje vztahy se čtyřmi zásadními muži. Prvním je Gino, její první láska, který se ukáže být ženatým lhářem. Druhým je Mino (Giacomo), mladý idealistický student a antifašistický odbojář. Adriana se do něj hluboce zamiluje, ale on jí pohrdá, když zjistí, čím se živí. Mino je však slaboch; když je zatčen fašistickou policií, pod nátlakem zradí své přátele.
Třetím mužem je Astarita, vysoký policejní úředník, který Mina vyslýchá. Je Adrianou posedlý a zneužívá své moci, aby ji získal. Je to krutý a pokrytecký muž, který Adrianu nutí ke spolupráci. Čtvrtým mužem je brutální zločinec a vrah Sonny (Carlo). Zatímco Mino představuje neplodný intelektualismus, Sonny je ztělesněním pudové, živočišné síly. Adriana k němu cítí paradoxní přitažlivost a po jeho vraždě (kterou spáchá při loupeži) mu poskytne falešné alibi.
Adriana otěhotní, ale neví, se kterým z mužů (pravděpodobně se Sonnym). Když je Mino propuštěn z vězení (poté, co se Astarita domluví s Adrianou), je z něj zlomený člověk. Adriana mu namluví, že dítě je jeho, aby mu dala smysl života. Mino se však zabije. Astarita, který Minovu zradu zorganizoval, je zabit Sonnym. Sonny je nakonec dopaden.
Román končí tím, že Adriana zůstává sama, těhotná. Je smířená se svým osudem prostitutky, ale zároveň nachází nový smysl života v očekávaném dítěti. Rozhodne se ho vychovat a dát mu ten ‘normální’ život, po kterém sama vždy toužila.
Alberto Moravia (1907–1990), vlastním jménem Alberto Pincherle, byl jedním z nejvýznamnějších italských spisovatelů 20. století. Proslul svými psychologickými romány, které kriticky zkoumají moderní společnost, odcizení, sexualitu a morální úpadek. Byl výrazným představitelem italského neorealismu. Kvůli svému židovskému původu a antifašistickým postojům byl za Mussoliniho režimu perzekvován. 'Římanka' (1947) byla napsána těsně po válce a stala se jedním z jeho nejznámějších děl. Moraviův styl je typický svou chladnou objektivitou, analýzou a zaměřením na psychologii postav, které se nedokážou vymanit ze své lhostejnosti a osudu.
Román 'Římanka' (1947) je spolu s 'Horalkou' klíčovým dílem italského neorealismu. Vznikl v poválečné atmosféře, která přála kritickému a syrovému zobrazení společnosti. Moravia v díle analyzuje morální prázdnotu a odcizení, které viděl jako důsledek fašistického režimu, chudoby a moderního městského života. Postava Adriany je typickou moraviovskou hrdinkou - pasivní, odcizená, ale vnitřně složitá, která svou situaci spíše přijímá, než aby proti ní bojovala. Román navazuje na existencialismus (téma odcizení, absurdity, volby) a zároveň na tradici realistického sociálního románu. Dílo bylo ve své době kontroverzní kvůli otevřenému tématu prostituce a sexuality, ale dosáhlo mezinárodního úspěchu.
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců