Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Dospělost jako pokračování kluků z party: zaměstnání, manželství, hospoda a šeď normalizace, ve které se člověk zabydlí, protože jinak to nejde
Dospělost, manželství, hospoda a přátelství, normalizační šeď, otec a syn, práce, která nebaví, útěk do vyprávění, stárnutí, opakující se historky, rezignace s humorem
Praha, hlavně Dejvice – byty, hospody, pracoviště, ulice; prostředí je vždy obyčejné a domácké
Sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století, vyprávěno z pozdějšího odstupu; jde o třetí novelu knihy Hovno hoří (1994), vydávanou i samostatně
Epizodická novela složená z krátkých historek s opakujícími se postavami; časové skoky jsou časté, souvislý děj chybí
epika
novela, vzpomínková próza
Ich-forma; vypravěč vzpomíná s odstupem a komentuje sám sebe
Retrospektivní epizodické vyprávění v první osobě, s ironickým odstupem; dějiny v pozadí, historka v popředí
Novela navazuje na předchozí části knihy Hovno hoří a posouvá vypravěče z mládí do dospělosti. Kluci z party už mají zaměstnání, některé i rodiny, a život se ustálil do podoby, kterou si nikdo nevybral.
Práce nikoho nebaví a nikdo od ní nic nečeká; chodí se do ní, protože se musí. Manželství přinese domov, děti a zároveň konec svobody, na kterou byl vypravěč zvyklý. Hospoda zůstává jediným místem, kde se dá mluvit narovinu.
Normalizační léta plynou v šedi, na kterou si člověk zvykne. Velké dějiny se dějí někde jinde a do života postav zasahují jen tak, že se něco nesmí a něco se musí. Vypravěč to nekomentuje politicky – prostě to tak je.
Vztah k otci dostává novou podobu. Vypravěč si všimne, že sám začíná mluvit jeho hláškami a používat jeho gesta. To, co mu jako klukovi připadalo směšné, teď chápe zevnitř.
Parta se pomalu rozpadá. Někdo se odstěhuje, někdo se ožení, někdo se upije. Scházejí se dál, ale schůzky jsou čím dál řidší a historky čím dál starší – vyprávějí se pořád ty samé a při každém vyprávění trochu narostou.
Kniha nemá pointu ani rozuzlení. Zůstává obraz muže, který se s vlastním životem srovnal tím, že se z něj naučil vyprávět. Titul novely to shrnuje: mořský kůň neplave, kam chce, jen se drží a nechá se unášet.
Petr Šabach (1951–2017), český prozaik, rodák z Prahy. Vystudoval kulturologii, pracoval mimo jiné jako čistič výloh a knihovník. Psal humoristické vzpomínkové prózy o obyčejném životě za socialismu; podle jeho knih vznikly filmy Šakalí léta, Pelíšky, Pupendo a Občanský průkaz.
Česká próza po roce 1989, humoristická a vzpomínková linie. Šabach navazuje na hospodské vyprávění Bohumila Hrabala a na generační ironii blízkou Michalu Vieweghovi. Normalizaci nezobrazuje jako tragédii, ale jako absurdní kulisu všedního života, kterou se dá přežít vtipem.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.