Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Dospívání za normalizace vyprávěné přes občanku: od patnácti do dvaceti, kdy se z kluků stávají muži a stát je přitom soustavně buzeruje
Občanský průkaz, dospívání za normalizace, parta kamarádů, VB a estébáci, vojna, první lásky, hospoda, dlouhé vlasy, malé vzpoury, humor jako obrana
Praha sedmdesátých let – panelové byty, školy, hospody, ulice, policejní služebny, vojenská posádka
Sedmdesátá léta 20. století, normalizace; kniha vyšla roku 2006
Volně řazené epizody a historky bez souvislé zápletky, seřazené zhruba chronologicky podle toho, jak kluci stárnou. Občanský průkaz slouží jako rámec a symbol
epika
vzpomínková próza, soubor povídek
Ich-forma; vypravěč vzpomíná z pozdějšího odstupu a průběžně komentuje, co si tehdy myslel a jak to bylo doopravdy
Retrospektivní epizodické vyprávění v první osobě; velké dějiny jsou v pozadí, popředí patří historce s pointou
Knihu otevírá okamžik, kdy vypravěč dostane v patnácti letech občanský průkaz. Není to oslava dospělosti – je to doklad, kterým se musí prokazovat každému, kdo si o to řekne. A protože je sedmdesátá léta a on nosí dlouhé vlasy, říká si o to policie často.
Vyprávění pak sleduje partu kluků od patnácti zhruba do dvaceti. Chodí do školy, kde se povinně mluví jedním způsobem a o přestávce druhým. Poslouchají zakázanou hudbu, nechávají si růst vlasy, sbalují holky, chodí do hospody a učí se pít.
Do života jim průběžně vstupuje stát. Legitimace na ulici, výchovné pohovory, ostříhání násilím na služebně, kádrové posudky, které rozhodnou o tom, kdo se dostane na školu a kdo ne. Nic z toho není líčeno jako hrdinský odboj – kluci nechtějí režim svrhnout, chtějí ho jen přechytračit natolik, aby je nechal být.
Rodiče stojí na druhé straně téhož problému. Vědí, jak to chodí, snaží se syny udržet z průšvihů a zároveň se sami stydí za to, co všechno museli spolknout. Vzájemné nepochopení mezi generacemi je jedna z nejsilnějších vrstev knihy.
Přijde vojna, kterou kluci berou jako dva ztracené roky a absurdní divadlo, kde velitel má vždy pravdu. Někdo se z ní vrátí zlomený, někdo s dalšími historkami do hospody.
Kniha končí bez velkého závěru – tak, jak končí dospívání. Zůstává obraz doby, ve které se nedaly dělat velké věci, takže se dělaly malé, a právě ty stály za vyprávění.
Petr Šabach (1951–2017), český prozaik, rodák z Prahy. Vystudoval kulturologii, pracoval mimo jiné jako čistič výloh a knihovník. Psal humoristické vzpomínkové prózy o obyčejném životě za socialismu; podle jeho knih vznikly filmy Šakalí léta, Pelíšky, Pupendo a Občanský průkaz.
Česká próza po roce 1989, humoristická a vzpomínková linie. Šabach navazuje na hospodské vyprávění Bohumila Hrabala a na generační ironii blízkou Michalu Vieweghovi. Normalizaci nezobrazuje jako tragédii, ale jako absurdní kulisu všedního života, kterou se dá přežít vtipem.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.