Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Dospívání za normalizace vyprávěné přes občanku: od patnácti do dvaceti, kdy se z kluků stávají muži a stát je přitom soustavně buzeruje
Občanský průkaz, dospívání za normalizace, parta kamarádů, VB a estébáci, vojna, první lásky, hospoda, dlouhé vlasy, malé vzpoury, humor jako obrana
Praha sedmdesátých let – panelové byty, školy, hospody, ulice, policejní služebny, vojenská posádka
Sedmdesátá léta 20. století, normalizace; kniha vyšla roku 2006
Volně řazené epizody a historky bez souvislé zápletky, seřazené zhruba chronologicky podle toho, jak kluci stárnou. Občanský průkaz slouží jako rámec a symbol
epika
vzpomínková próza, soubor povídek
Ich-forma; vypravěč vzpomíná z pozdějšího odstupu a průběžně komentuje, co si tehdy myslel a jak to bylo doopravdy
Retrospektivní epizodické vyprávění v první osobě; velké dějiny jsou v pozadí, popředí patří historce s pointou
Knihu otevírá okamžik, kdy vypravěč dostane v patnácti letech občanský průkaz. Není to oslava dospělosti. Je to doklad, kterým se musí prokazovat každému, kdo si o to řekne. A protože je sedmdesátá léta a on nosí dlouhé vlasy, říká si o to policie často.
Vyprávění pak sleduje partu kluků od patnácti zhruba do dvaceti. Chodí do školy, kde se povinně mluví jedním způsobem a o přestávce druhým. Poslouchají zakázanou hudbu, nechávají si růst vlasy, sbalují holky, chodí do hospody a učí se pít.
Do života jim průběžně vstupuje stát. Legitimace na ulici, výchovné pohovory, ostříhání násilím na služebně, kádrové posudky, které rozhodnou o tom, kdo se dostane na školu a kdo ne. Nic z toho není líčeno jako hrdinský odboj. Kluci nechtějí režim svrhnout, chtějí ho jen přechytračit natolik, aby je nechal být.
Rodiče stojí na druhé straně téhož problému. Vědí, jak to chodí, snaží se syny udržet z průšvihů a zároveň se sami stydí za to, co všechno museli spolknout. Vzájemné nepochopení mezi generacemi je jedna z nejsilnějších vrstev knihy.
Přijde vojna, kterou kluci berou jako dva ztracené roky a absurdní divadlo, kde velitel má vždy pravdu. Někdo se z ní vrátí zlomený, někdo s dalšími historkami do hospody.
Kniha končí bez velkého závěru, tak, jak končí dospívání. Zůstává obraz doby, ve které se nedaly dělat velké věci, takže se dělaly malé, a právě ty stály za vyprávění.
Petr Šabach (1951 až 2017), český prozaik, rodák z Prahy. Vystudoval kulturologii, pracoval mimo jiné jako čistič výloh a knihovník. Psal humoristické vzpomínkové prózy o obyčejném životě za socialismu. Podle jeho knih vznikly filmy Šakalí léta, Pelíšky, Pupendo a Občanský průkaz.
Česká próza po roce 1989, humoristická a vzpomínková linie. Šabach navazuje na hospodské vyprávění Bohumila Hrabala a na generační ironii blízkou Michalu Vieweghovi. Normalizaci nezobrazuje jako tragédii, ale jako absurdní kulisu všedního života, kterou se dá přežít vtipem.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.