Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Vzpomínková mozaika na dospívání a život v socialistickém Československu, kde se velké dějiny odehrávají někde za rohem a hlavní roli hraje parta, hospoda a rodina
Dospívání, hospoda a pivo, parta kamarádů, vztah otce a syna, první lásky, vojna, srpen 1968, normalizace, vzpomínka, humor jako obrana
Praha, především Dejvice – panelové a činžovní byty, hospody, školní lavice, vojenská posádka; prostor je vždy obyčejný a domácký
Zhruba od šedesátých do osmdesátých let 20. století, vyprávěno z pozdějšího odstupu; kniha vyšla roku 1994
Tři volně spojené novely (Jak potopit Austrálii, Hovno hoří, Putování mořského koně) složené z krátkých epizod. Nejde o souvislý děj, ale o řetěz historek s opakujícími se postavami; časové skoky jsou časté
epika
soubor novel, vzpomínková próza s prvky humoresky
Ich-forma, vypravěč vzpomíná na vlastní dětství a mládí; často komentuje, co si tehdy myslel a jak se to ve skutečnosti mělo
Retrospektivní vyprávění v první osobě, epizodické, s ironickým odstupem; velké dějiny jsou v pozadí, popředí patří historce
Kniha nemá souvislý příběh; skládá se ze tří novel a v nich z desítek historek, které drží pohromadě vypravěč a jeho parta.
V první části, Jak potopit Austrálii, se vypravěč vrací do dětství a rané puberty na pražských Dejvicích. Kluci tráví čas na sídlišti, v parku a ve sklepích, vymýšlejí hry, závodí, kdo dál dočůrá, a snaží se zapůsobit na dívky. Otec je autorita, která mluví v hotových větách a syna soustavně zahanbuje – ale i chrání. Do dětského světa proniká dobová politika jen jako nesrozumitelný šum: prvomájové průvody, pionýrské sliby, sousedské udávání.
Prostřední novela, podle níž se kniha jmenuje, sleduje dospívání a vojnu. Titulní historka je klasická klukovina – zapálený exkrement na cizím prahu – a slouží jako obraz celého vyprávění: nejvíc se člověk nasměje tomu, co se v dané chvíli zdálo trapné nebo hrozné. Vojna je vylíčena jako absurdní divadlo, kde velitel má vždy pravdu, i když ji nemá, a kde se přežívá vtipem a předstíranou horlivostí. Do textu vstupuje srpen 1968 – tanky projedou Prahou, ale vypravěč si pamatuje hlavně to, jak se v tom všem chovali lidé, které znal.
Třetí část, Putování mořského koně, posouvá vypravěče do dospělosti. Zaměstnání, manželství, hospoda a přátelé, kteří se pomalu rozcházejí. Normalizační léta plynou v šedi, ve které se člověk zabydlí, protože jinak to nejde. Vypravěč pozoruje, jak sám začíná mluvit hláškami svého otce a jak se historky opakují v další generaci.
Kniha končí bez velké pointy – tak, jak vzpomínky končí. Zůstává obraz doby, ve které se nedaly dělat velké věci, a tak se dělaly malé, a ty stály za vyprávění.
Petr Šabach (1951–2017), český prozaik, rodák z Prahy. Vystudoval kulturologii, pracoval mimo jiné jako čistič výloh a knihovník. Psal humoristické vzpomínkové prózy o obyčejném životě za socialismu; podle jeho knih vznikly filmy Šakalí léta, Pelíšky, Pupendo a Občanský průkaz.
Česká próza po roce 1989, humoristická a vzpomínková linie. Blízko má k Bohumilu Hrabalovi hospodským vyprávěním a k Michalu Vieweghovi generační ironií. Kniha patří k dílům, která normalizaci nezobrazují jako tragédii, ale jako absurdní kulisu všedního života.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.