Miloslav Šimek, Jiří Grossmann: Povídky - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

E-kniha (150 stran)

Rychlá navigace:

Téma:

Laskavý, studentský, často absurdní a recesistický pohled na svět, všední příhody a mládí. Oslava humoru jako obrany proti nudě a nesmyslnosti autorit (školy, průměrnosti)

Motivy:

Studentská léta, recese a klukoviny, snaha (a většinou neúspěšná) sbalit děvče (často se objevuje záhadná „Naděžda“), výlety do přírody (tramping, skauting), absurdita měšťanských zvyků (taneční, divadelní spolky), cynický i srdečný pohled na svět z pozice mladých flegmatiků

Prostor děje:

Praha, české školy a příroda na venkově (táborové osady, vlaky)

Čas děje:

Kolem 50. a 60. let 20. století (období studentských let obou komiků)

Kompozice:

Soubor velmi krátkých, samostatných a anekdotických povídek. Děj je u většiny povídek prostý (kratičká zápletka), hlavní devízou je vrstvení slovních vtipů, nečekaných gagů a obrovská, suchá pointa na závěr

Literární druh:

Epika

Literární žánr:

Humoristické povídky (satira, absurdní humor)

Postavy:

Vypravěči (alter-ega autorů Šimka a Grossmanna) – Vystupují buď přímo pod svými jmény (Slávek a Jirka), nebo jako blízcí hrdinové. Jsou to chytří, sympatičtí, trošku líní studenti s geniálním smyslem pro ironii a parodii. Všechno, od školy až po rande, končí naprostou a okouzlující tragikomickou katastrofou (zaviněnou buď jejich leností, nebo absurdní situací).
Rodinní příslušníci a učitelé – Tyto postavy (autoritativní otcové, tělocvikáři, profesorky) představují typické šosácké figurky komunistického Československa, které jsou brány parodicky a dělají se z nich roztomilé cíle vtipů.
Naděžda (a další dívky) – Slouží jako vysněný, romantický bod. Autoři se je s velkým chlapáckým (leč přihlouplým) úsilím snaží zaujmout, což obvykle skončí ostudou u ohně z důvodu vlastní neschopnosti.

Vypravěč:

Ich-forma (často se Šimek a Grossmann ve vyprávění střídají nebo vystupují v duu jako v reálném divadle)

Vyprávěcí způsoby:

Velmi rychlý vyprávěcí styl plný dialogů a vnitřních uštěpačných glos u situací

Typy promluv:

Lakoničtí, flegmatičtí glosátoři z pódia (divadelní stand-up forma vložená do textu)

Obsah:

Kniha Povídky obsahuje legendární (často na prknech Semaforu předčítané) útvary, v nichž dvojice v první osobě popisuje své údajné klukovské či jinošské trampoty. Nejde o souvislý román, ale naprostou koncentraci úderných gagů. Povídky se vyznačují obrovským flegmatismem – ať se děje cokoliv hrozivého (utopení loděnice, požár tábora nebo útok vzteklého psa), mluvčí to popisuje naprosto akademicky chladným, a o to víc k popukání směšným tónem (tzv. břitký, anglický suchý humor).

Nejslavnější povídky, jako je například Jak jsem se učil kouřit nebo Můj první klobouk, detailně parodují klasické „dospělácké“ rituály, do kterých se studenti s ohromnou namyšleností vrhnou, ale vždy je semelou fyzické neduhy a ubohost. Např. u učení na kuřáka mluvčí s hrůzou vypráví, jak mu po jedné cigaretě u vody zelenala krev a ztratil schopnost mluvy k děvčatům; s kloboukem naopak nabyl dojmu amerického gangstera, pročež ho sfoukne potupný vítr pod trolejbus.

Dalším klíčovým tématem jsou povídky o výletech do přírody a na chatu (např. Výlet s Lomcovákem, Moje jízda tramvají). Tramping a skauting, velmi typické únikové zóny pro mládež ve 20. století, autoři využívají k zesměšnění falešného zálesáctví. Při pokusu o uvaření bramboračky v lese obvykle podpálí půlku louky, sní omylem muchomůrku a končí za řevu hnačkou u vlaku.

V povídkách hraje velkou roli rovněž škola (např. Kterak jsem se stal učitelem nebo O mém prospěchu). Vyprávějí o hrozných potížích z matematiky, o obřích neúspěších u maturity, o tom, jak tělocvikáři mučí děti cvičením, a o strašlivém studu z domácích úkolů. Autoři dokázali popsat tyto děsy školních lavic natolik upřímně (všichni je známe), že v nich zhmotnili nadčasovou výpověď pro každý věk.

Nejemotivnější linií jsou však (vždy zpackané) milostné peripetie (např. Pohádka o tom, jak jsem chodil s Věrou nebo mýtická Naděžda). Autoři se staví do role neskutečných romantických hlupáčků, kteří nacvičí milostný projev o verších, učešou si patku s vodou, koupí kytku, ale na rande nakonec strachy buď nepromluví, nebo skončí v absurdní debatě s agresivním otcem dotyčné krasavice.

Kniha Povídky se stala pro několik generací Čechů neuvěřitelně oblíbenou formou relaxace. Je to kniha, ve které není ani stopa zla a hrůzy. Jde o obrovský milostný dopis pubertálním klukovinám z mládí, ukrytým do bravurně vystavěného suchého českého humoru.

Jazykové prostředky:

Brilantní a naprosto geniální hovorová (často až vznešeně parodovaná) čeština.
Množství intelektuálních oxymóronů, absurdních spojení a paradoxů (např. „A tak jsem tiše chroptěl do tmy“).
Naprostá absence jakéhokoliv sprostého či vulgárního humoru (vtip staví jen na inteligentní absurditě a suché ironii).

Tropy a figury:

Hyperbola (obrovské a komické zveličování sebemenších chyb a nehod, např. bodnutí osy je popisováno jako chirurgická ztráta nohy apod.).

Miloslav Šimek, Jiří Grossmann

Miloslav Šimek (1940–2004) a Jiří Grossmann (1941–1971) tvořili jednu z nejgeniálnějších autorských, komediálních a divadelních dvojic české historie. Působili v divadle Semafor. Jejich scénky, tzv. „Návštěvní dny“, a dialogy byly pro diváky lékem proti nudě normalizace 60. let. Jiří Grossmann předčasně zemřel v pouhých třiceti letech na rakovinu lymfatických uzlin, čímž legendární duo skončilo (Šimek posléze léta pokračoval s Luďkem Sobotou a J. Krampolem, leč už s mírně odlišným typem humoru).

Další autorova díla:

Besídka zvláštní školy
Návštěvní dny (divadelní záznamy scének)

Literární kontext:

Český literární a divadelní humor 60. let (divadla malých forem). Jejich humor byl inspirován Suchým a Šlitrem z počátků Semaforu, avšak Š+G jej posunuli z lyrické poetiky k „univerzitní a klukovské“ recesi. Patří do zlatého fondu českého intelektuálního, absurdního humoru bez politické agitky.

FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.