Sir Arthur Conan Doyle: Pes baskervillský - rozbor díla

Téma:

Střet racionálního myšlení (vědy a dedukce) s pověrou a zdánlivým nadpřirozenem.

Motivy:

• dědičné prokletí
• nadpřirozený (zdánlivě) pes
• ponurá blata (slatiny)
• atmosféra strachu a gotiky
• dědictví a chamtivost
• vražda
• převlek a skrytá identita
• dedukce

Prostor děje:

Londýn (Baker Street 221B) a především ponurá blata v Devonshiru (zámek Baskerville Hall, Grimpen).

Čas děje:

Konec 19. století (Viktoriánská Anglie).

Kompozice:

Chronologická, s retrospektivní vložkou (vyprávění legendy). Děj je částečně zprostředkován dopisy a zprávami Dr. Watsona Holmesovi.

Literární druh:

Epika

Literární žánr:

Detektivní román (s výraznými gotickými a hororovými prvky)

Postavy:

• Sherlock Holmes – Slavný detektiv. Ztělesnění racionality, logiky a vědecké dedukce. Je mistrem převleků a detailního pozorování. V části knihy vystupuje skrytě.
• Dr. John Watson – Holmesův přítel, pomocník a vypravěč. Je statečný, empatický a věrný. Není tak geniální jako Holmes, ale je spolehlivým pozorovatelem. Je naším průvodcem na blatech.
• Sir Henry Baskerville – Dědic panství, synovec zesnulého Sira Charlese. Mladý, odvážný muž z Kanady. Je cílem vraha, ale zároveň poněkud zbrklý.
• Dr. Mortimer – Venkovský lékař. Přináší případ Holmesovi. Je to vzdělaný muž, který váhá mezi vědeckým vysvětlením a vírou v kletbu.
• Stapleton – Hlavní padouch. Vystupuje jako neškodný přírodovědec (entomolog). Ve skutečnosti je tajným potomkem rodu Baskervillů. Je chladnokrevný, manipulativní a krutý vrah.
• Beryl Stapletonová – Údajná sestra, ve skutečnosti Stapletonova týraná žena. Snaží se Sira Henryho varovat, aniž by prozradila manžela.
• Pan Barrymore a paní Barrymorová – Sloužící na zámku. Chovají se podezřele, ale ukáže se, že skrývají uprchlého trestance, který je bratrem paní Barrymorové.

Vypravěč:

Převážně Ich-forma (Dr. Watson), částečně er-forma (v úvodu a závěru, kdy Holmes vysvětluje případ).

Vyprávěcí způsoby:

Vyprávěcí (líčení pátrání), Popisný (mistrné a klíčové líčení ponuré atmosféry blat), Informační (Watsonovy reportáže Holmesovi).

Typy promluv:

• Přímá řeč – Dialogy, zejména Holmesovy dedukce a výslechy.
• Pásmo vypravěče – Watsonovo líčení událostí a jeho domněnky.
• Dopisy a reportáže – Watsonovy zprávy Holmesovi.
• Články z novin, úryvky z kroniky (legenda).

Obsah:

Do Baker Street přichází lékař Mortimer s podivným případem. Jeho přítel, Sir Charles Baskerville, zemřel na svém panství v Devonshiru za záhadných okolností – zřejmě na infarkt z děsu. U jeho těla byly nalezeny stopy obrovského psa. Rod Baskervillů je totiž údajně proklet; legenda praví, že ďábelský pes trestá členy rodu za hříchy jejich předka. Nyní má na panství přijet nový dědic, Sir Henry Baskerville z Kanady.

Holmes je skeptický, ale případ ho zaujme. Pošle Dr. Watsona, aby Sira Henryho doprovázel na ponurá blata a chránil ho, zatímco on sám zdánlivě zůstává v Londýně a řeší jiné případy.

Watson na Baskerville Hall zažívá strašidelnou atmosféru. V noci slyší ženský pláč a z blat se ozývá děsivé vytí. Seznamuje se se sousedy: podivínským přírodovědcem Stapletonem a jeho krásnou sestrou Beryl. Všichni se chovají podezřele. Watson také zjišťuje, že sluha Barrymore dává v noci znamení světlem uprchlému trestanci, svému švagrovi.

Ukáže se, že Holmes celou dobu tajně pobýval na blatech a vedl vlastní vyšetřování. Společně s Watsonem odhalí pravdu: Vrahem je Stapleton, který je ve skutečnosti tajným potomkem Baskervillů a chce získat dědictví. Pekelný pes je obrovský, vyhladovělý pes, kterého Stapleton skrývá na blatech a kterého natřel fosforem, aby v noci světélkoval. Beryl je jeho týraná žena.

V dramatickém finále Holmes a Watson použijí Sira Henryho jako volavku. Když jde v noci domů, Stapleton na něj psa poštve. Detektivové psa v poslední chvíli zastřelí. Stapleton prchá do zrádných blat, kde se v bažině utopí. Racionální dedukce zvítězila nad pověrou.

Jazykové prostředky:

• Vytříbený, popisný jazyk – Velmi efektivně buduje napětí a gotickou atmosféru.
• Kontrast – Mezi racionálním Londýnem (Holmes) a pověrami opředenými blaty (Devonshire).
• Gradace – Napětí se postupně stupňuje (zvuky z blat, záhadné postavy).
• Falešné stopy (red herrings) – Autor záměrně odvádí pozornost čtenáře (Barrymore, trestanec).
• Vědecká metoda – Holmesův přístup (pozorování, dedukce, hypotéza, ověření).

Tropy a figury:

• Metafora – Blata jako 'hrob' nebo 'past'.
• Personifikace – Blata jsou líčena jako živá, nebezpečná bytost.
• Symbol – Obrovský pes (symbol kletby, strachu, ale i nástroj lidské zloby).
• Hyperbola – V popisu hrůzostrašnosti psa a vytí.

Sir Arthur Conan Doyle

Sir Arthur Conan Doyle (1859–1930) byl skotský lékař a spisovatel. Původně začal psát, aby si přivydělal ve své málo navštěvované lékařské ordinaci. Postavou Sherlocka Holmese, chladně logického detektiva, vytvořil nesmrtelný literární archetyp a definoval žánr moderní detektivky. Paradoxně si svých detektivních příběhů příliš nevážil a dával přednost historickým románům. Holmese dokonce nechal zemřít (u Reichenbašských vodopádů), ale na nátlak veřejnosti ho musel oživit. Byl také zastáncem spiritismu.

Další autorova díla:

• Studie v šarlatové
• Podpis čtyř
• Dobrodružství Sherlocka Holmese (povídky)
• Ztracený svět

Literární kontext:

Dílo (1902) patří do zlatého věku detektivní literatury. Román byl napsán po Holmesově smrti (ale dějově se odehrává před ní) a znamenal triumfální návrat postavy. 'Pes baskervillský' je považován za nejlepší román s Holmesem, protože mistrně kombinuje racionální detektivku s prvky gotického románu (strašidelný zámek, rodinná kletba, ponuré prostředí), které byly v té době velmi populární. Dílo ukazuje triumf vědy a logiky nad pověrou a zlem.

Další rozbory:

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců

Jan Neruda: Povídky malostranské

Karel Čapek: R.U.R.

Romain Rolland: Petr a Lucie

William Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský