Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Penzionovaný železniční úředník sepisuje svůj nezajímavý život a zjistí, že v něm byla ukryta spousta jiných, nežitých lidí; třetí díl noetické trilogie
Obyčejnost jako maska, vzpomínání a bilance, mnohost já, železniční úředník, nemoc a blížící se smrt, básník, hrdina, hypochondr, poznání sebe sama, životopis jako sebeklam, řád a pořádek, co jsme nežili
České maloměsto a železniční stanice, kde hrdina prožil kariéru; a pokoj, v němž jako starý muž píše
Konec 19. a první polovina 20. století, psáno ve třicátých letech; román vyšel roku 1934
Rámcová: nemocný stařec sepisuje vlastní životopis a jeho text je předložen čtenáři. V druhé polovině se vyprávění zvrátí – hrdina svou vlastní verzi rozebere a přepíše
epika
román (psychologický, noetický)
Ich-forma; vypravěč je zjevně nespolehlivý – nejprve svůj život vypráví jednou verzí, pak si sám dokazuje, že to tak nebylo
Autobiografie uvnitř románu, která se v druhé půli zpochybní; text se stane sporem vypravěče se sebou samým
Starý muž, bývalý přednosta železniční stanice, je nemocný a ví, že mu mnoho nezbývá. Rozhodne se sepsat svůj život, ne proto, že by byl zajímavý, ale právě proto, že nebyl.
Vypráví ho jako přímku. Chudé dětství, studia, první místo na dráze, postup, svatba, léta služby, penze. Žádné velké události, žádné vášně, žádná selhání, jen pořádek, povinnost a spokojenost s málem. Sám to nazve obyčejným životem a je na to trochu hrdý.
V půli textu se ale zarazí. Uvědomí si, že to, co napsal, není pravda. Je to verze, kterou si o sobě vypráví, protože se mu líbí. Začne se do vlastních vzpomínek vrtat znovu a hledat, co vynechal.
A najde toho spoustu. Byla v něm chvíle, kdy chtěl být básníkem a psal verše. Byl v něm ctižádostivec, který záviděl a intrikoval. Byl v něm hypochondr posedlý vlastním tělem, romantik toužící po vášni, člověk schopný podlosti i dobrodruh, který chtěl všechno zahodit a odejít.
Žádná z těch podob nedostala příležitost. Vyhrál úředník s jízdním řádem, protože byl nejpohodlnější, a ostatní zůstali uvnitř, nežití, ale živí.
Vypravěč z toho vyvodí, že člověk není jedna osoba, ale zástup. To, čemu říkáme charakter, je jen ta podoba, které jsme dovolili převládnout. A protože je v každém člověku takový zástup, můžeme se s druhými dorozumět. V každém z nás je kus toho druhého.
Kniha končí smířeně. Obyčejný život není prázdný. Je plný lidí, o kterých se nikdy nedozvěděl nikdo, ani ten, kdo je celý život nosil v sobě.
Karel Čapek (1890 až 1938), český spisovatel, novinář a překladatel, jedna z nejvýznamnějších postav meziválečné literatury. Autor pojmu robot (R.U.R.), demokrat a přítel T. G. Masaryka, odpůrce fašismu. Zemřel na zápal plic krátce po Mnichovu.
Česká meziválečná literatura. Třetí díl noetické trilogie (Hordubal, Povětroň, Obyčejný život), v níž Čapek zkoumá, nakolik můžeme poznat druhého člověka a sami sebe. Zatímco první dva díly ukazují nemožnost poznat cizího člověka, tento říká, že totéž platí i o nás samých.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.