Karel Čapek: Obyčejný život - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

E-kniha

Rychlá navigace:

Téma:

Penzionovaný železniční úředník sepisuje svůj nezajímavý život a zjistí, že v něm byla ukryta spousta jiných, nežitých lidí; třetí díl noetické trilogie

Motivy:

Obyčejnost jako maska, vzpomínání a bilance, mnohost já, železniční úředník, nemoc a blížící se smrt, básník, hrdina, hypochondr, poznání sebe sama, životopis jako sebeklam, řád a pořádek, co jsme nežili

Prostor děje:

České maloměsto a železniční stanice, kde hrdina prožil kariéru; a pokoj, v němž jako starý muž píše

Čas děje:

Konec 19. a první polovina 20. století, psáno ve třicátých letech; román vyšel roku 1934

Kompozice:

Rámcová: nemocný stařec sepisuje vlastní životopis a jeho text je předložen čtenáři. V druhé polovině se vyprávění zvrátí – hrdina svou vlastní verzi rozebere a přepíše

Literární druh:

epika

Literární žánr:

román (psychologický, noetický)

Postavy:

vypravěč – bývalý přednosta stanice, člověk pořádku a povinnosti; celý život prožil skromně a spořádaně, a právě to chce sepsat
jeho druhá já – romantik, básník, hypochondr, ctižádostivec, dobrodruh a další podoby, které v sobě objeví; každá by byla žila jiný život
žena a rodina – přítomné spíš jako součást pořádku než jako samostatné osudy
lidé ze služby – kolegové a nadřízení, měřítko úspěchu i selhání

Vypravěč:

Ich-forma; vypravěč je zjevně nespolehlivý – nejprve svůj život vypráví jednou verzí, pak si sám dokazuje, že to tak nebylo

Vyprávěcí způsoby:

Autobiografie uvnitř románu, která se v druhé půli zpochybní; text se stane sporem vypravěče se sebou samým

Typy promluv:

ich-forma vypravěče – nosná
vnitřní dialog mezi jednotlivými já
úvaha o poznání a paměti
vzpomínkové pasáže

Obsah:

Starý muž, bývalý přednosta železniční stanice, je nemocný a ví, že mu mnoho nezbývá. Rozhodne se sepsat svůj život – ne proto, že by byl zajímavý, ale právě proto, že nebyl.

Vypráví ho jako přímku. Chudé dětství, studia, první místo na dráze, postup, svatba, léta služby, penze. Žádné velké události, žádné vášně, žádná selhání – jen pořádek, povinnost a spokojenost s málem. Sám to nazve obyčejným životem a je na to trochu hrdý.

V půli textu se ale zarazí. Uvědomí si, že to, co napsal, není pravda – je to verze, kterou si o sobě vypráví, protože se mu líbí. Začne se do vlastních vzpomínek vrtat znovu a hledat, co vynechal.

A najde toho spoustu. Byla v něm chvíle, kdy chtěl být básníkem a psal verše. Byl v něm ctižádostivec, který záviděl a intrikoval. Byl v něm hypochondr posedlý vlastním tělem, romantik toužící po vášni, člověk schopný podlosti i dobrodruh, který chtěl všechno zahodit a odejít.

Žádná z těch podob nedostala příležitost. Vyhrál úředník s jízdním řádem, protože byl nejpohodlnější – a ostatní zůstali uvnitř, nežití, ale živí.

Vypravěč z toho vyvodí, že člověk není jedna osoba, ale zástup. To, čemu říkáme charakter, je jen ta podoba, které jsme dovolili převládnout. A protože je v každém člověku takový zástup, můžeme se s druhými dorozumět – v každém z nás je kus toho druhého.

Kniha končí smířeně. Obyčejný život není prázdný; je plný lidí, o kterých se nikdy nedozvěděl nikdo, ani ten, kdo je celý život nosil v sobě.

Jazykové prostředky:

prostý, věcný jazyk odpovídající úřednické povaze hrdiny
železniční a úřední terminologie
krátké věty v bilančních pasážích
odlišné stylové polohy pro jednotlivá já (romantické, hypochondrické, ctižádostivé)
opakování a upřesňování téže vzpomínky
filozofické pojmy v závěru

Tropy a figury:

ironie – nejobyčejnější život skrývá nejvíc podob
kontrast – oficiální verze života proti tomu, co se skutečně dělo
symbol – železnice a jízdní řád jako obraz řádu, kterým se hrdina zaštítil
paradox – čím pečlivěji se hrdina popisuje, tím míň si je jistý, kdo je
gradace – od klidné bilance k rozpadu obrazu sebe sama
metafora davu lidí uvnitř jednoho člověka

Karel Čapek

Karel Čapek (1890–1938), český spisovatel, novinář a překladatel, jedna z nejvýznamnějších postav meziválečné literatury. Autor pojmu robot (R.U.R.), demokrat a přítel T. G. Masaryka, odpůrce fašismu. Zemřel na zápal plic krátce po Mnichovu.

Další autorova díla:

Hordubal
Povětroň
Obyčejný život
R.U.R.
Bílá nemoc
Válka s mloky
Krakatit
Matka

Literární kontext:

Česká meziválečná literatura. Třetí díl noetické trilogie (Hordubal, Povětroň, Obyčejný život), v níž Čapek zkoumá, nakolik můžeme poznat druhého člověka a sami sebe. Zatímco první dva díly ukazují nemožnost poznat cizího člověka, tento říká, že totéž platí i o nás samých.

FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.