Karel Čapek: Povětroň - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

Rychlá navigace:

Téma:

Do nemocnice přivezou neznámého muže po letecké havárii a tři lidé si o něm vymyslí tři různé životy; druhý díl noetické trilogie o mezích poznání

Motivy:

Neznámý muž v bezvědomí, tři verze jednoho života, poznání druhého člověka, nemocnice, letecká havárie, jasnovidectví, intuice a fantazie, identita, vypravěč jako tvůrce, pravda jako mnohost

Prostor děje:

Nemocniční pokoj, kde leží neznámý pacient; vymyšlené příběhy se odehrávají v Karibiku, na moři, v tropech a v Evropě

Čas děje:

Třicátá léta 20. století; román vyšel roku 1934

Kompozice:

Rámec plus tři vložené verze. V nemocnici leží neidentifikovatelný muž; sestra, jasnovidec a básník o něm postupně vyprávějí, kdo asi byl. Tři příběhy se navzájem vylučují a román je nesoudí

Literární druh:

epika

Literární žánr:

román (psychologický, noetický)

Postavy:

neznámý muž (Případ X) – pacient s popáleninami a zlomeninami, v bezvědomí, bez dokladů; nikdy se nedozvíme, kdo byl
milosrdná sestra – první vypravěčka; z útržků a z vlastní víry poskládá příběh o muži, který se vrací k umírající matce
jasnovidec – druhý vypravěč; tvrdí, že vidí cizí osudy, a vylíčí muže jako podnikatele a dobrodruha v tropech
básník – třetí vypravěč; přizná, že si vymýšlí, a právě jeho verze je nejsoudržnější a nejlidštější
chirurg a internista – lékaři, kteří chtějí fakta a žádná nemají

Vypravěč:

Vícero vypravěčů: rámec vede vševědoucí vypravěč, tři vložené příběhy vyprávějí sestra, jasnovidec a básník, každý ve své perspektivě a svým jazykem

Vyprávěcí způsoby:

Rámcová kompozice s vloženými verzemi; tři nespolehliví vypravěči, jejichž výpovědi se vylučují. Poznání se ukazuje jako tvorba, ne jako zjištění

Typy promluv:

rámcové vypravěčské pásmo
tři vložená vyprávění v ich-formě, každé jinak stylizované
dialog lékařů – věcný, medicínský
úvaha o tom, co lze o člověku vědět

Obsah:

Do nemocnice přivezou muže po havárii letadla. Má těžké popáleniny, otevřené zlomeniny a je v hlubokém bezvědomí. Nemá doklady, nikdo ho nehledá a nikdo neví, kdo je. V dokumentaci figuruje jako Případ X.

Lékaři nemají nic než tělo. Podle jizev, chrupu a stavby kostí odhadují věk a to, že žil v tropech. Víc se z něj nedá vyčíst a on umírá, aniž by nabyl vědomí.

Tři lidé, kteří ho vidí, si o něm vytvoří příběh.

Milosrdná sestra vypráví první. V jejím podání je to muž, který se po letech vrací domů k umírající matce a nestihne to. Její verze je prostá, dojemná a vychází z toho, čemu sama věří.

Jasnovidec tvrdí, že cizí osudy vidí. Popíše muže jako podnikatele a dobrodruha, který v Karibiku zbohatl, zpustl a nakonec letěl zpět do Evropy. Jeho příběh je barvitý a plný detailů, které si nemůže ověřit nikdo.

Poslední mluví básník a je jediný, kdo přizná, že si všechno vymýšlí. Právě jeho verze je nejsoudržnější, nejlidštější a čtenáři nejbližší – vypráví o muži, který celý život utíkal, protože nesnesl, čím byl.

Tři příběhy se navzájem vylučují a román nikde neřekne, který je pravdivý. Neznámý muž zemře jako neznámý.

Smysl je právě v tom. O druhém člověku nevíme nic – to, co o něm víme, si vytváříme sami z toho, čím jsme my. Sestra vidí syna, jasnovidec dobrodruha a básník uprchlíka, protože každý z nich je jiný. Povětroň proletí, shoří a nikdo nezjistí, odkud přiletěl.

Jazykové prostředky:

lékařská a nemocniční terminologie v rámci
citově zabarvený, zbožný styl u sestry
vizionářský, sugestivní styl u jasnovidce
bohatě obrazný, literární styl u básníka
exotické reálie a tropické popisy ve vložených příbězích
kontrast tří odlišných stylových poloh

Tropy a figury:

symbol – povětroň jako člověk, který se objeví, zazáří a shoří, aniž bychom věděli, odkud přiletěl
kontrast tří neslučitelných verzí téhož osudu
ironie – čím víc příběhů, tím méně jistoty
paradox – nejpravdivější je ten, kdo přiznaně lže
gradace – verze jsou stále propracovanější
alegorie – poznání druhého jako tvůrčí akt

Karel Čapek

Karel Čapek (1890–1938), český spisovatel, novinář a překladatel, jedna z nejvýznamnějších postav meziválečné literatury. Autor pojmu robot (R.U.R.), demokrat a přítel T. G. Masaryka, odpůrce fašismu. Zemřel na zápal plic krátce po Mnichovu.

Další autorova díla:

Hordubal
Obyčejný život
R.U.R.
Bílá nemoc
Válka s mloky
Krakatit
Matka

Literární kontext:

Česká meziválečná literatura. Druhý díl noetické trilogie (Hordubal, Povětroň, Obyčejný život). Zatímco Hordubal ukazuje, jak soud a veřejnost překroutí cizí život, Povětroň říká, že i dobrá vůle poznat druhého končí u vlastní představivosti.

FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.