Destruktivní a osudová vášeň, která překračuje hranice života a smrti a ničí dvě generace.
Anglie, izolovaná vřesoviště v Yorkshire. Děj se odehrává na dvou kontrastních statcích - Větrná hůrka (Wuthering Heights – syrová, temná, bouřlivá) a Drozdov (Thrushcross Grange – kultivovaný, klidný, měšťácký).
Konec 18. a začátek 19. století (děj pokrývá zhruba tři generace, cca 1770–1803).
Složitá, rámcová. Hlavní děj je vyprávěn retrospektivně hospodyní Nelly Deanovou novému nájemníkovi panu Lockwoodovi. Příběh má dvě hlavní části (osudy první generace – Kateřina a Heathcliff; osudy druhé generace – mladá Kateřina, Linton, Hareton).
Epika
Román (s výraznými gotickými a romantickými prvky)
Dvojitá ich-forma (rámcové vyprávění). Prvním vypravěčem je pan Lockwood, který ale pouze zaznamenává vyprávění druhého, hlavního vypravěče – Nelly Deanové.
Vyprávěcí (Nellyino retrospektivní líčení osudů), Popisný (silné, lyrické popisy divoké přírody a atmosféry sídel).
Příběh začíná v roce 1801, kdy si nový nájemce Drozdova, pan Lockwood, zajde na návštěvu ke svému podivínskému domácímu, panu Heathcliffovi, na Větrnou hůrku. Zastihne ho bouře a je nucen přenocovat. V noci má děsivý sen, ve kterém ho oknem prosí o vpuštění duch Kateřiny Earnshawové. Zděšený Lockwood se vrátí na Drozdov a požádá hospodyni Nelly Deanovou, aby mu vyprávěla historii podivných obyvatel Hůrky.
Nellyino vyprávění tvoří jádro románu. Vrací se o 30 let zpět, kdy starý pan Earnshaw přivedl na Větrnou hůrku nalezence, cikánského chlapce Heathcliffa. Mezi Heathcliffem a dcerou Kateřinou vznikne okamžitě divoké a osudové pouto. Naopak syn Hindley Heathcliffa nenávidí. Když starý pán zemře, Hindley se stane pánem domu, Heathcliffa poníží na úroveň sluhy a týrá ho. Kateřina a Heathcliff tráví veškerý čas spolu na vřesovištích.
Kateřina však podlehne vábení kultivovaného a bohatého světa sousedů z Drozdova a rozhodne se provdat za Edgara Lintona, ačkoliv Nelly přiznává, že Heathcliffa miluje (Já jsem Heathcliff!). Ponížený Heathcliff vyslechne její rozhodnutí a v noci z Větrné hůrky zmizí.
Vrátí se o tři roky později jako bohatý a kultivovaný muž. Jeho cílem je pomsta. Ožení se se slabou Isabelou Lintonovou (sestrou Edgara), aby získal její majetek, a týrá ji. Kateřina, rozpolcená mezi láskou k Heathcliffovi a manželem, zešílí a umírá při porodu dcery, mladší Kateřiny.
Heathcliffova pomsta pokračuje na další generaci. Získá Větrnou hůrku od Hindleyho (který propadl alkoholu a hazardu) a jeho syna Haretona vychovává jako negramotného sluhu. Svého vlastního syna Lintona (kterého měl s Isabelou) donutí oženit se s mladší Kateřinou, aby po smrti Edgara i Lintona získal i Drozdov.
Po smrti svého syna se Heathcliff stává pánem obou statků. Jeho pomsta je dokonána, ale on sám je stále více pohlcován touhou po mrtvé Kateřině. Ztrácí zájem o svět a o dokončení pomsty. Nakonec umírá (pravděpodobně hladem) ve svém pokoji, s pohledem upřeným k oknu, kde se mu zjevoval duch Kateřiny. Román končí tím, že se mladá Kateřina a Hareton (kterého Kateřina naučila číst) sbližují a plánují svatbu. Koloběh nenávisti je přerušen a Větrná hůrka nachází klid.
Emily Brontëová (1818–1848) byla anglická spisovatelka a básnířka, sestra Charlotte a Anne Brontëových. Většinu života strávila v izolaci na faře v Haworthu, obklopená drsnými yorkshirskými vřesovišti, která se stala hlavní inspirací jejího díla. Byla považována za největšího génia ze sester, ale zároveň za podivínskou a uzavřenou. 'Na Větrné hůrce' (1847) je její jediný román. Vydala ho pod mužským pseudonymem Ellis Bell. Dílo bylo ve své době přijato negativně pro svou surovost, temnotu a amorálnost postav. Emily zemřela krátce po jeho vydání na tuberkulózu. Její dílo bylo plně doceněno až ve 20. století.
Román 'Na Větrné hůrce' (1847) je unikátním dílem, které stojí na pomezí pozdního romantismu a realismu, ale vymyká se snadnému zařazení. Je považován za jeden z vrcholů anglické literatury. Sdílí romantické prvky (byronský hrdina, důraz na vášeň, gotická atmosféra) s díly své sestry Charlotte ('Jana Eyrová'), ale je mnohem temnější, drsnější a pesimističtější. Chybí zde morální východisko, které nabízí 'Jana Eyrová'. Dílo je inovativní ve své složité vypravěčské struktuře (rámcové vyprávění) a v syrovém, psychologickém zobrazení destruktivní lásky a nenávisti, které se vymyká morálním konvencím viktoriánské doby. Jeho modernost spočívá v absenci jasně kladných hrdinů a v zobrazení postav jako obětí svých vlastních vášní.
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců