Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Podvodník skupuje po ruském venkově zemřelé nevolníky, kteří ještě nejsou odepsáni ze soupisů; z absurdního obchodu vzniká galerie ruského panstva a obraz mravně mrtvé země
Nákup mrtvých duší, podvod a spekulace, ruský statkářský venkov, lakota, prázdné snění, úřední soupisy, cesta bryčkou, maloměstské drby, Rusko jako trojka, touha zbohatnout
Gubernské město N. a statky v jeho okolí; ruská silnice a venkovská krajina, po níž hrdina objíždí jedno panství za druhým
Ruská nevolnická společnost první poloviny 19. století. První díl vyšel roku 1842; druhý autor krátce před smrtí spálil, dochovaly se jen zlomky
Jedenáct kapitol prvního dílu; epizodická stavba – hrdina navštíví postupně pět statkářů, každý je jiný lidský typ. Rámuje to příjezd do města a útěk z něj; v závěru je vložen životopis hlavní postavy a slavná lyrická odbočka o Rusku jako trojce
epika
román (autor jej nazval poéma), satira
Vševědoucí vypravěč ve třetí osobě, který děj přerušuje ironickými komentáři a lyrickými odbočkami a otevřeně se obrací ke čtenáři
Er-forma s epizodickou stavbou, satirický odstup, typizace postav; vypravěčské digrese, v nichž se satira mění v úvahu o osudu Ruska
Do gubernského města N. přijíždí bryčkou uhlazený pán středních let – Pavel Ivanovič Čičikov. Během několika dní si získá celou honoraci: gubernátorovi lichotí, prokurátorovi přizvukuje, s policejním náčelníkem hraje karty. Nikdo netuší, proč vlastně přijel.
Jeho plán je prostý a odporný zároveň. Nevolníci se v Rusku evidují podle soupisů, které se obnovují jednou za několik let; kdo mezitím zemře, zůstává na papíře naživu a majitel z něj platí daň. Čičikov nabízí statkářům, že tyhle „mrtvé duše“ od nich odkoupí. Oni se zbaví daně, on získá na papíře stovky nevolníků, které pak zastaví u opatrovnické rady a vyinkasuje hotovost.
Vydá se objíždět statky. U Maniłova narazí na dojatého snílka, který celé dny plánuje altány a mosty a nic nedokončí; ten mu duše daruje zdarma a ještě je za něj rád. Vdova Korobočka je nedůvěřivá až k nesnesení – bojí se, že mrtvé prodává pod cenou, a chce se poradit, kolik za ně dávají jinde.
U Nozdrjova, hráče a nenapravitelného lháře, obchod ztroskotá: hostitel chce duše přidat k výhře v dámě, pohádají se a Čičikov unikne o vlásek před výpraskem. Sobakevič, hřmotný jako medvěd, naopak smlouvá tvrdě a mrtvé nevolníky vychvaluje, jako by byli živí mistři svého řemesla. Nejhůř dopadne návštěva u Pljuškina – kdysi bohatého hospodáře, z nějž lakota udělala trosku, která shromažďuje smetí, nechává obilí hnít a vlastní děti vyhnala.
Čičikov se vrací do města, kupní smlouvy nechá úředně potvrdit a stane se hvězdou sezony. Mluví se o něm jako o boháči s tisícem duší, matky mu představují dcery, na plese ho obletují.
Pak se rozjede drbací mašinerie. Korobočka přijede do města zjistit, jaká je běžná cena za mrtvé, Nozdrjov roznese, že Čičikov je padělatel a únosce gubernátorovy dcery. Město se zblázní dohadováním – jedni tvrdí, že je to převlečený Napoleon, jiní, že přestrojený kapitán Kopejkin. Prokurátor z toho všeho raní mrtvice.
Vypravěč teprve teď prozradí Čičikovův životopis: chudé dětství, otcovo doporučení šetřit každý groš, kariéra drobného úředníka, opakované úplatkářské aféry a pády. Právě odtud pochází nápad s mrtvými dušemi.
Čičikov v tichosti balí a vyjíždí z města. Román se v poslední pasáži odpoutá od něj a přejde v obraz trojky, která se řítí ruskou krajinou, všechno jí ustupuje z cesty a nikdo neví, kam vlastně míří.
Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809–1852), ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu. Zakladatel ruského kritického realismu, mistr grotesky a satiry. V posledních letech propadl náboženskému fanatismu, spálil rukopis druhého dílu Mrtvých duší a zemřel po vyčerpávajícím půstu.
Ruský realismus 19. století, tzv. gogolovská škola. Námět Gogolovi navrhl Puškin. Dílo zásadně ovlivnilo ruskou prózu (Dostojevskij o generaci autorů řekl, že všichni vyšli z Gogolova Pláště) a je klíčovou satirou na nevolnické Rusko.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.