‘Kvílení’ není báseň s tradičním dějem, ale lyrická skladba o třech (respektive čtyřech) částech, která funguje jako manifest a obžaloba.

První část je nejdelší a nejznámější. Začíná slavným veršem: Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím, hystericky nahé a hladovící… Následuje litanie, proud obrazů představujících Ginsbergovy přátele a kolegy beatniky. Každý verš, uvozený anaforou Kdo…, popisuje jejich činy: jejich tuláctví po Americe, experimenty s drogami (peyotl, marihuana), jejich sexuální svobodu, jejich posedlost jazzem, jejich pobyty v blázincích a jejich střety se společností. Jsou to andělské hlavy, které hledají extatickou souvislost, ale společnost je ničí.

Druhá část mění tón. Je to přímá obžaloba ničitele – Molocha. Moloch je biblické božstvo, kterému byly přinášeny dětské oběti, a u Ginsberga symbolizuje nelidskou, průmyslovou, materialistickou a represivní společnost. Je to Moloch nelásky, Moloch kapitalismu, války, konformity. Tato část je plná hněvu a apokalyptických vizí mrakodrapů a továren, které požírají lidskost.

Třetí část je přímým oslovením Carla Solomona, Ginsbergova přítele z psychiatrické léčebny Rockland. Opakuje se zde anafora Jsem s tebou v Rocklandu…. Ginsberg vyjadřuje solidaritu se Solomonem, který je pro něj symbolem všech nejlepších hlav zavřených společností do blázince. Je to dojemné a zároveň zoufalé volání po spojenectví v srdci šílenství, které je možná jediným příčetným místem ve světě Molocha.

Závěrečná Poznámka pod čarou ke Kvílení mění tón v extatickou oslavu. Je to litanie opakující slovo Svatý!. Ginsberg prohlašuje za svaté vše, co společnost zavrhuje: Svaté je tělo, svatá je duše, svatý je nos, svatý je kokot…. Je to radikální přijetí světa a tělesnosti, odmítnutí puritánského rozdělení na svaté a hříšné. Všechno je svaté, protože všechno existuje.