Vztahy mezi tchyní a snachou
Rodinné napětí, humor a ironie, mezigenerační konflikty, komplikace v manželství
Současnost
Maloměstské prostředí
Chronologická
Členění do kapitol
Plynulý děj bez retrospektiv
Epika
Román
Ich-forma
Helena – Hlavní postava a vypravěčka příběhu. Je to mladá žena, která se po svatbě ocitá v komplikovaném vztahu se svou tchyní. Je inteligentní, ale někdy až příliš pasivní, což jí způsobuje problémy v manželství. Snaží se vyrovnat s přítomností tchyně ve svém životě, ale často se cítí bezmocná.
Tchyně – Dominantní a kontrolující matka Helenina manžela. Neustále se vměšuje do života mladého páru a snaží se vše řídit podle svého. Její chování způsobuje napětí v rodině a často vyvolává konflikty s Helenou. Přestože má dobré úmysly, její způsoby jsou často nevhodné.
Manžel – Helenin manžel, který je mezi dvěma ohni. Na jedné straně se snaží být loajální ke své matce, na druhé straně chce podpořit svou ženu. Jeho neschopnost postavit se matce a jasně vymezit hranice způsobuje, že se jeho vztah s Helenou postupně zhoršuje.
Kamarádka Eva – Helenina blízká přítelkyně, která jí poskytuje emocionální podporu a často jí radí, jak se vypořádat s komplikovanou situací. Její pohled na věc je často realistický a pragmatický, což Heleně pomáhá získat potřebný nadhled.
Sousedi – Vedlejší postavy, které do příběhu vnášejí humor a odlehčují dramatické situace. Často komentují dění v rodině zvenčí a poskytují čtenáři objektivní pohled na komplikovaný vztah mezi Helenou a její tchyní.
Vyprávěcí
Popisný
Úvahový
Přímá řeč
Nepřímá řeč
Polopřímá řeč
Helena je mladá žena, která se po svatbě přestěhuje ke svému manželovi do maloměsta. Zpočátku se těší na společný život, ale brzy zjistí, že její manželova matka, tedy její tchyně, má na jejich soužití zásadní vliv. Tchyně se od prvního dne neustále vměšuje do jejich života a snaží se řídit vše od domácnosti až po výchovu dětí. Helena se cítí znechucená, ale zprvu se snaží situaci zvládnout s nadhledem.
Tchyně však postupně stále více překračuje hranice, což vede k častým konfliktům. Helena si uvědomuje, že její manžel se nedokáže postavit na její stranu a postavit se své matce. Tato skutečnost způsobuje, že se mezi nimi začíná tvořit propast. Manželova loajalita k matce je pro Helenu nepochopitelná a zraňující, což ji nutí hledat útěchu u své přítelkyně Evy.
Helena se postupně začíná cítit izolovaná a její vztah s manželem se zhoršuje. Evina rada, aby si Helena stanovila jasné hranice, zpočátku nepřináší očekávaný výsledek. Helena se pokouší najít způsob, jak situaci vyřešit, ale tchyně je neústupná a nadále se chová, jako by byla pánem jejich domácnosti. Manžel stále nedokáže situaci řešit, což vede k tomu, že se Helena rozhodne postavit se tchyni čelem.
Situace eskaluje, když se Helena rozhodne pro radikální krok – nastěhovat se do vlastního bytu, aby se vymanila z vlivu tchyně. Tento krok je pro ni těžký, ale cítí, že je to jediná možnost, jak zachránit své manželství. Manžel, i když váhá, nakonec souhlasí a spolu se přestěhují do nového bytu. Tchyně však i nadále zůstává součástí jejich života, i když už ne v takové míře jako dříve.
V závěru příběhu se situace uklidní, i když vztah mezi Helenou a tchyní zůstává napjatý. Helena si uvědomí, že i když se jim podařilo odstěhovat, vztahy v rodině se úplně nezmění. Manžel začíná chápat, jaké napětí jeho matka do jejich vztahu vnášela, a začíná se více stavět na Heleninu stranu. Tchyně se nakonec smíří s tím, že její syn si vybral svou ženu, ale jejich vztah zůstává chladný a distancovaný.
Hovorová čeština
Ironie a sarkasmus – například ve scénách, kde Helena komentuje chování tchyně
Dialogy – výrazná složka knihy, často nesou děj a odhalují charakter postav
Metafory – například popis tchyně jako stínu, který se neustále vznáší nad jejich domácností
Ironie – v dialozích, kde Helena s nadsázkou komentuje situace
Hyperbola – přehnané líčení tchyniných zásahů do života mladého páru
Simona Monyová se narodila v roce 1967 v Brně. Byla českou spisovatelkou, která se zaměřovala na psaní románů pro ženy. Její tvorba byla často inspirována vlastními životními zkušenostmi a problémy, které řešily ženy v každodenním životě. Ve své literární kariéře vydala přes třicet knih, které si získaly popularitu mezi českými čtenářkami.
Její styl psaní je charakteristický humorem, nadhledem a schopností vystihnout problémy a radosti života moderních žen. Simona Monyová často používala ironii a sarkasmus, aby zdůraznila absurditu některých situací, s nimiž se ženy setkávají.
Kromě románů pro ženy se Monyová věnovala také psaní fejetonů a článků pro různé časopisy. Její tvorba je často řazena do žánru tzv. "červené knihovny", ale její díla mají i hlubší sociální a psychologické vrstvy.
Její nejznámější knihy zahrnují například romány "Tchyně a uzený", "Střípky z ložnice", "Deník citového vyděrače" a "Matka v krizi". Monyová byla za svou tvorbu několikrát oceněna a její knihy byly přeloženy do několika jazyků.
Tragicky zemřela v roce 2011, což přerušilo její slibnou literární kariéru. Její díla však nadále zůstávají oblíbená a čtenáři si je stále připomínají pro jejich upřímnost a humor.
Dílo "Tchyně a uzený" spadá do současné české literatury 21. století.
Toto období je charakterizováno rozvojem různých žánrů v rámci populární literatury, přičemž ženské romány zaujímají významné místo na trhu.
Literatura tohoto období často reflektuje každodenní život a sociální problémy, s nimiž se lidé setkávají.
Důraz je kladen na autenticitu postav a reálnost situací, což přispívá k větší identifikaci čtenářů s příběhy.
V dílech z tohoto období se často objevují motivy vztahů, rodiny a mezigeneračních konfliktů.
Současná česká literatura také čelí vlivu globalizace a často zpracovává univerzální témata, která jsou srozumitelná i mimo český kontext.
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců