Oscar Wilde: Strašidlo cantervillské - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

E-kniha (362 stran) Audiokniha (1:24:39) Divadelní záznam (0:52:55; česky)

Rychlá navigace:

🎧 Audio-rozbor:

0:00 / 0:00

Téma:

Střet pragmatického amerického materialismu s anglickou romantickou tradicí, parodie na gotické romány a síla lásky a soucitu

Motivy:

Strašidlo a nadpřirozeno, Američané vs. Britové, materialismus (čistič skvrn), vykoupení a odpuštění, láska a soucit (Virginie), zahrada smrti

Prostor děje:

Anglie, zámek Canterville Chase

Čas děje:

Konec 19. století

Kompozice:

Chronologická povídka/novela, 7 kapitol

Literární druh:

Epika

Literární žánr:

Humoristická (satirická) novela s prvky gotického románu a pohádky

Postavy:

Sir Simon de Canterville – Strašidlo, 300 let straší na zámku, zabil svou manželku (protože byla ošklivá a neuměla vařit), je hrdý na své strašení, bere ho jako umění a povinnost, je frustrovaný, že se ho noví majitelé nebojí, v jádru je to unavený stařec, který touží po klidu.
Pan Hiram B. Otis – Americký vyslanec, koupil zámek, je to racionální, moderní Američan, na strašidla nevěří, a když se objeví, řeší to prakticky (nabízí olej na vrzající řetězy).
Virginie Otisová – Dcera (15 let), jediná, která si ze strašidla nedělá legraci, je citlivá, čistá duše, má soucit, pláče s ním a pomůže mu dojít vykoupení.
Dvojčata (Washington a Hvězdy a pruhy) – Nejmladší synové, nezbední, dělají si ze strašidla terč svých žertů (střílí po něm, straší ho), symbolizují neúctu nové generace k tradici.

Vypravěč:

Er-forma (vševědoucí vypravěč, ironický glosátor)

Vyprávěcí způsoby:

Vyprávění, Dialogy, Popis

Typy promluv:

Ironické komentáře – Vypravěč si utahuje z obou kultur
Monology strašidla – Stěžuje si na neúctu a vzpomíná na staré časy

Obsah:

Americký vyslanec Hiram B. Otis koupí staré anglické sídlo Canterville Chase, ačkoliv je varován, že tam straší. Do domu se nastěhují otec a matka Otisovi, syn Washington, dcera Virginie a dvě malá dvojčata. K pověstem se celá rodina staví skepticky.

Když najdou v knihovně krvavou skvrnu připomínající vraždu Lady Eleanory, Washington ji prostě vyčistí Pinkertonovým šampionem na čištění skvrn. Skvrna se však každé ráno vrací, a to v různých barvách podle toho, jaké barvy strašidlo ukradne Virginii z malířské sady.

Sir Simon, strašidlo, se snaží rodinu vyděsit vrzáním řetězů, sténáním a ukazováním krvavých dýk. Otisovi ale reagují klidně. Pan Otis mu nabídne olej na promazání řetězů, paní Otisová mu nabídne medicínu na žaludek, protože si myslí, že jeho sténání je zažívací potíž. Dvojčata na něj líčí pasti, polévají ho vodou a straší ho vlastním strašidlem z dýně.

Sir Simon je zoufalý, cítí se ponížený a přestane strašit. Jednoho dne ho objeví Virginie v knihovně, smutného a zničeného. Strašidlo se jí svěří, že už 300 let nespalo a touží po smrti, ale nemůže zemřít, dokud se za něj nepomodlí čistá duše a neopláče jeho hříchy, jak stojí v proroctví na okně.

Virginie, ačkoliv se bojí, projeví soucit. Jde s duchem tajným vchodem do sféry smrti zvané Zahrada smrti, aby mu vyprosila odpuštění. Rodina ji marně hledá. O půlnoci se ozve hrom, zeď se rozestoupí a Virginie se vrátí s drahokamy v truhličce. Oznámí, že Sir Simon byl omilostněn a konečně našel klid.

Na dvoře vykvete suchá mandloň jako znamení odpuštění. Kostra Sira Simona je nalezena a řádně pohřbena. Virginie si později vezme vévodu z Cheshiru a nosí klenoty od ducha, ale tajemství toho, co se dělo v záhrobí, si nechává pro sebe. Pochopila, co je to Život, co je Smrt a proč je Láska silnější než obojí.

Jazykové prostředky:

Paradox – Strašidlo se bojí lidí.
Inverze rolí – Lidé straší ducha.
Kontrast – Vznešený jazyk ducha vs. věcný jazyk Američanů (Pinkertonův čistič skvrn).
Humor a satira – Zesměšnění amerického pragmatismu i britské zkostnatělosti.

Tropy a figury:

Hyperbola – Krvavá skvrna, která mění barvy.
Personifikace – Příroda reaguje na děj (rozkvetlá mandloň).

Oscar Wilde

Oscar Wilde (1854 až 1900). Irský dramatik, prozaik, dandy. Představitel dekadence a estétství. Toto je jeho první prozaické dílo (1887). Proslul svým vtipem a konverzačními komediemi.

Další autorova díla:

Obraz Doriana Graye
Jak je důležité míti Filipa
Šťastný princ

Literární kontext:

Viktoriánská Anglie. Wilde paroduje tehdy populární strašidelné příběhy a zároveň kritizuje materialismus.

FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.