Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Mytická a raná historie českého národa jako zdroj mravního poučení, národní hrdosti a naděje do budoucnosti
Příchod na novou zem a založení domova, moudrá vláda a spravedlivý soud, věštba a osud národa, síla, statečnost a hrdinství, věrnost (i zvířecí, například kůň Šemík), vzpoura a msta (dívčí válka), spravedlivá vláda proti tyranii, naděje pro národ v nejtěžší chvíli (Blaničtí rytíři)
Čechy – bájná pravlast, hora Říp, Vyšehrad a budoucí Praha, okolí hory Blaník
Mytická až raně historická doba, od příchodu Slovanů do Čech (přibližně 6.–7. století) po počátky přemyslovského státu (10.–11. století)
Sbírka na sebe chronologicky navazujících pověstí, řazených od nejstarších bájí (příchod praotce Čecha) přes pověsti s jádrem historickým (kníže Oldřich a Božena, Břetislav a Jitka) až po závěrečnou pověst o Bruncvíkovi a Blanických rytířích
Epika
Sbírka pověstí (epika), literatura pro mládež s výchovným a vlasteneckým podtextem
Er-forma – vypravěč navazující na tón starých kronikářů, s výrazně poučným a vlasteneckým zabarvením
Vyprávěcí, Popisný, s prvky kronikářského stylu a archaizace
Kniha otevírá vyprávění o praotci Čechovi, který se svým kmenem po dlouhé pouti dorazí k hoře Říp, odkud spatří úrodnou, zvěří bohatou krajinu, jež se poté podle něj nazve Čechy. Po jeho smrti vládne lidu moudrý Krok, který si na hradišti Vyšehrad zřídí sídlo a spravedlivě soudí spory svého lidu; jeho tři dcery Kazi, Teta a Libuše jsou obdařeny výjimečnými schopnostmi – léčitelským, kněžským a věšteckým uměním. K této části se váže i pověst o silákovi Bivojovi, který živého kance přinese na vlastních zádech, čímž si získá srdce knížecí dcery.
Po Krokově smrti se vlády ujímá nejmladší dcera Libuše, moudrá a spravedlivá věštkyně. Když se muži vzepřou vládě ženy, Libuše si za manžela zvolí prostého oráče Přemysla, kterého její poslové naleznou při orbě pole, a s ním zakládá rod Přemyslovců. Na skále nad Vltavou pak Libuše pronese své slavné proroctví o městě, jehož sláva se bude hvězdám rovnati, a na tomto místě je posléze založena Praha.
Po Libušině smrti se muži znovu pokusí odepřít ženám podíl na moci, což vyvolá takzvanou dívčí válku vedenou Vlastou a lstivou Šárkou, jež úskokem zajme a usmrtí vojevůdce Ctirada. Následují další pověsti spjaté s vyšehradskou skálou a jejím okolím, mimo jiné příběh Horymíra, jehož věrný kůň Šemík ho zachrání odvážným skokem z vyšehradských hradeb přímo do Vltavy poté, co byl Horymír nespravedlivě obviněn.
Další pověsti již popisují spory a boje mezi jednotlivými knížaty a kmeny, například střet Neklana s vojskem Lučanů vedeným krutým Vlastislavem, a postupně přecházejí od čistě bájných příběhů k látkám s reálnějším historickým jádrem, jako je vyprávění o knížeti Oldřichovi a jeho manželce Boženě nebo o Břetislavovi a Jitce. Sbírka je uzavřena pověstí o Bruncvíkovi a spícími Blanickými rytíři, kteří podle lidové víry vyjedou z hory Blaník na pomoc národu, ocitne-li se v nejtěžší chvíli svých dějin – a stávají se tak symbolickým příslibem naděje pro budoucnost.
Alois Jirásek (1851–1930) byl český spisovatel a středoškolský profesor dějepisu, jeden z hlavních představitelů literárního realismu a pokračovatel obrozeneckých ideálů na konci 19. a počátku 20. století. Ve svém rozsáhlém díle historické prózy zobrazil české dějiny od nejstarších bájí až po 19. století, přičemž se soustředil zejména na husitství (Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo) a národní obrození (F. L. Věk). Jeho tvorba měla silně vlastenecký a výchovný účel a měla posilovat národní sebevědomí v době rakousko-uherské monarchie i po vzniku samostatného Československa. Po roce 1918 se Jirásek krátce angažoval i ve veřejném životě jako poslanec Revolučního národního shromáždění. Zemřel v Praze roku 1930 a dodnes patří k nejčtenějším českým autorům historické prózy.
Dílo vyšlo roku 1894 a navazuje na tradici národního obrození, byť vzniklo až v době realismu na jeho sklonku. Jirásek čerpal z nejstarších českých kronik – zejména Kosmovy, Hájkovy a Dalimilovy – jejichž bájné a legendární látky literárně zpracoval a zpřístupnil širokému, zejména mladému publiku. Dílo navazuje na romantický zájem o národní minulost, jaký byl typický pro generaci Rukopisů, Kollára a Palackého, a spoluvytváří obraz slavné mytické minulosti národa. Staré pověsti české se staly pevnou součástí českého kulturního kánonu a dodnes patří k nejadaptovanějším českým knihám vůbec, ať už ve filmu, televizi, nebo divadle.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.