Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Milostná i vlastenecká skladba, v níž se láska k dívce Míně prolne s láskou ke slovanstvu; snění o velkém a jednotném Slovanstvu nad troskami jeho minulosti
Mína jako dcera Slávy, slovanská vzájemnost, zaniklá slovanská Lužice, putování, Sála a Labe, slovanské nebe a peklo, láska, národ a jazyk, minulost a její trosky, idealizovaná žena
Území někdejších polabských a pobaltských Slovanů – kraj kolem Sály a Labe, Lužice, Dunaj; v dalších zpěvech alegorická Léthé (slovanské nebe) a Acheron (slovanské peklo)
Autorova současnost, dvacátá a třicátá léta 19. století, prolnutá s dávnou slovanskou minulostí; první vydání 1824, rozšířené 1832
Rozsáhlá skladba z předzpěvu a pěti zpěvů (Sála, Labe, Dunaj, Léthé, Acheron), složená ze stovek znělek – sonetů. Předzpěv je psán elegickým distichem, zpěvy sonety
lyrika (s epickými prvky)
lyrickoepická skladba, sonetový cyklus
Lyrický subjekt v ich-formě; mluví jako poutník, milenec a vlastenec zároveň
Lyrickoreflexivní skladba s alegorickou cestou; v posledních dvou zpěvech se mění v alegorické putování nebem a peklem po vzoru Danta
Skladbu otevírá Předzpěv, napsaný elegickým distichem. Básník stojí v kraji mezi Sálou a Labem, kde kdysi žili slovanské kmeny, a vidí jen poněmčenou krajinu bez stopy po nich. Nad tou zkázou naříká a obžalovává ty, kdo ji způsobili. Odtud pochází nejznámější Kollárův verš o tom, koho lze nazývat pravým Slovanem.
První zpěv, Sála, je milostný. Básník poznává Mínu, dceru německého pastora, a jeho verše k ní jsou psané jako klasické petrarkovské znělky – obdiv, touha, odloučení.
Ve druhém zpěvu, Labe, se láska a vlastenectví začnou prolínat. Básník putuje krajem zaniklých Slovanů, vzpomíná na Mínu a na to, co se dělo s jejich kmeny. Mína postupně ztrácí konkrétní podobu a mění se v alegorii: je to dcera bohyně Slávy, tedy slovanstvo samo.
Třetí zpěv, Dunaj, rozšiřuje pohled na slovanský jih a východ. Básník sní o Slovanech jako o jednom velkém celku, který má budoucnost, i když nemá společný stát.
Poslední dva zpěvy mění žánr. Ve čtvrtém, Léthé, provází básníka Milek slovanským nebem, kde se setkává s velkými Slovany minulosti – s buditeli, panovníky a učenci, kteří pro národ něco udělali. V pátém, Acheronu, jde po vzoru Dantova pekla o opak: setkává se s odrodilci, utlačovateli a zrádci Slovanstva, které autor jmenuje docela konkrétně.
Skladba nemá pointu v ději. Její smysl je v posunu, který v ní proběhne: milostná poezie se promění ve vlasteneckou vizi a osobní touha po ženě v touhu po národě, který by stál za to.
Jan Kollár (1793–1852), slovenský a český básník, evangelický kazatel a představitel národního obrození. Studoval v Jeně, kde se seznámil s Frederikou Wilhelminou Schmidtovou – předobrazem Míny – a kde ho zasáhl pohled na poněmčené kraje bývalých polabských Slovanů. Hlavní teoretik myšlenky slovanské vzájemnosti; psal česky, ačkoli byl Slovák.
České a slovenské národní obrození, preromantismus. Skladba je hlavním literárním výrazem myšlenky slovanské vzájemnosti, kterou Kollár rozpracoval i teoreticky. Předzpěv patří k nejcitovanějším textům obrození; forma sonetu odkazuje k Petrarkovi, alegorická cesta k Dantovi.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.