Jane Austenová: Rozum a cit - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

Rychlá navigace:

Téma:

Kontrast mezi rozumovou zdrženlivostí a citovou impulzivitou při hledání lásky a manželství; zranitelnost žen bez vlastního majetku v tehdejší anglické společnosti

Motivy:

Rozum versus cit, láska a zklamání, dědictví a majetek, sesterská láska, společenské konvence, sebeovládání

Prostor děje:

Anglie, venkovská sídla Norland Park a Barton Cottage v hrabství Devon, dále Londýn

Čas děje:

Konec 18. a počátek 19. století

Kompozice:

Chronologická kompozice, sledující paralelně citové osudy dvou sester, jejichž protikladné povahy a reakce na zklamání v lásce jsou vůči sobě navzájem stavěny do kontrastu

Literární druh:

Epika

Literární žánr:

Společenský (psychologický) román

Postavy:

Elinor Dashwoodová – Starší ze sester, rozvážná, zdrženlivá a sebeovládaná; ztělesňuje „rozum“. Své zklamání z Edwardova tajného zasnoubení nese potlačeně, aby nezatěžovala okolí.
Marianne Dashwoodová – Mladší sestra, citová, impulzivní a romanticky založená; ztělesňuje „cit“. Její bezvýhradná oddanost Willoughbymu ji přivede na pokraj zoufalství a vážné nemoci.
Paní Dashwoodová – Matka sester, citově blízká spíše Marianne, po smrti manžela je s dcerami nucena opustit rodinné sídlo.
Edward Ferrars – Skromný, čestný muž, kterého miluje Elinor; je však tajně zasnouben s Lucy Steelovou z dřívějšího mladického závazku.
John Willoughby – Přitažlivý, svůdný, ale nakonec vypočítavý a nespolehlivý muž, který Marianne kvůli majetku opustí.
Plukovník Brandon – Starší, mlčenlivý a ušlechtilý muž, dlouhodobě zamilovaný do Marianne, který jí nakonec poskytne oporu i skutečnou lásku.

Vypravěč:

Er-forma, vševědoucí vypravěč s ironickým odstupem

Vyprávěcí způsoby:

Vyprávěcí, dialogy

Typy promluv:

Dialogy – Společenské konverzace odhalující charaktery i pokrytectví okolí
Volná nepřímá řeč – Zprostředkování vnitřních pocitů obou sester, kontrastující s jejich navenek odlišným chováním
Dopisy – Zejména Willoughbyho krutý, odmítavý dopis Marianne, který uzavírá jejich vztah

Obsah:

Po smrti pana Dashwooda přechází rodinné sídlo Norland Park na jeho syna z prvního manželství, a vdova s dcerami Elinor, Marianne a nejmladší Margaret se tak musí přestěhovat do skromnějšího Barton Cottage v Devonu. Obě starší sestry přitom prožívají zklamání v lásce, každá však s naprosto odlišnou povahou.

Elinor se sblíží se skromným a čestným Edwardem Ferrarsem, jejich vztah však naráží na překážku, kterou Elinor tají – Edward je již léta tajně zasnouben s Lucy Steelovou. Elinor své zklamání snáší se stoickým klidem, aby jím nezatěžovala okolí, a svůj žal skrývá i před nejbližšími.

Marianne se naopak bezhlavě zamiluje do okouzlujícího Johna Willoughbyho, jehož pozornosti si vášnivě a bez zdrženlivosti užívá, přestože to odporuje dobovým konvencím. Willoughby ji však náhle opustí a ožení se s bohatou dědičkou kvůli penězům, čímž Marianne uvrhne do hlubokého zoufalství, které vyústí až ve vážnou nemoc ohrožující její život. Po jejím boku po celou dobu trpělivě stojí starší plukovník Brandon, jehož city k ní jsou tiché, ale opravdové.

Marianne se z nemoci uzdraví a díky zkušenosti se zklamáním konečně dokáže docenit hodnoty rozvahy a věrnosti, které ztělesňuje plukovník Brandon, jehož si nakonec vezme za manžela. Elinořina trpělivost je odměněna také – Edward se s Lucy nakonec nikdy neožení a po řadě zvratů si může vzít Elinor. Osudy obou sester tak nakonec spějí ke šťastnému konci, který ukazuje, že vyvážení rozumu a citu je cestou k opravdovému štěstí.

Jazykové prostředky:

Ironie – Jemný, ale ostrý komentář vypravěče vůči společenským konvencím a pokrytectví.
Kontrastní charakteristika sester – Protikladné jazykové i citové projevy Elinor a Marianne.
Vytříbený dobový jazyk – Formální styl anglické konverzace přelomu 18. a 19. století.

Tropy a figury:

Symbol – Dvě sestry jako personifikace protikladných principů rozumu a citu, daných už v názvu díla.
Dramatická ironie – Čtenář často tuší nebezpečí Marianniny naivní důvěřivosti dříve než ona sama.
Antiteze – Ústřední protiklad zdrženlivosti a impulzivity, promítající se do jednání obou sester.

Jane Austenová

Jane Austenová (1775–1817) byla anglická spisovatelka, klasička anglické literatury a autorka románů o mravech zachycujících anglickou venkovskou a středně vysokou společnost přelomu 18. a 19. století. Rozum a cit byl jejím prvním publikovaným románem (1811), vydaným anonymně jako dílo „od dámy“. Původně jej napsala ve formě dopisů pod názvem Elinor a Marianne, do konečné podoby jej přepracovala až koncem 90. let 18. století.

Další autorova díla:

Pýcha a předsudek
Ema
Northangerské opatství
Mansfieldské panství

Literární kontext:

Dílo patří k anglickému románu o mravech přelomu 18. a 19. století, stojícímu na pomezí klasicismu a nastupujícího romantismu. Austenová je považována za předchůdkyni moderního psychologického realismu díky ironickému odstupu vypravěče a jemné práci s vnitřním prožíváním postav. Rozum a cit jako první publikovaný román autorky ustavil základní rysy jejího stylu, které pak rozvinula v pozdějších dílech.

FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.