Destruktivní síla hráčské vášně a touhy po bohatství, která vede k šílenství.
Petrohrad v Rusku.
Třicátá léta 19. století.
Chronologická, rozdělená do šesti krátkých kapitol a závěru.
Epika
Fantastická (mysteriózní) novela
Er-forma. Vševědoucí vypravěč, který však nechává prostor pro nejasnosti, například zda byl duch skutečný.
Vyprávěcí (líčení děje), popisný (popis hraběnčina domu, prostředí a postav), úvahový (Heřmanovy vnitřní monology a kalkulace).
Mladý důstojník Heřman, syn poněmčeného Rusa, je známý svou extrémní šetrností a vypočítavostí. Pozoruje své kolegy při hazardních karetních hrách, ale sám nikdy nehraje, protože nechce riskovat svůj skromný majetek. Jednoho večera slyší od Tomského fascinující historku o jeho babičce, staré hraběnce Anně Fedotovně. Ta prý v mládí v Paříži prohrála obrovskou sumu a zachránil ji hrabě Saint Germain, který jí prozradil tajemství tří po sobě jdoucích vítězných karet.
Heřmana historka zcela pohltí. Stává se posedlým myšlenkou získat toto tajemství, které by mu přineslo okamžité bohatství bez velkého rizika. Rozhodne se proto dostat do hraběnčina domu. Začne předstírat lásku k její mladé, nešťastné a ponižované společnici Lizavetě Ivanovně. Píše jí vášnivé dopisy, často opsané z románů, a nakonec ji přesvědčí, aby mu umožnila tajný vstup do domu.
V noci se Heřman vkrade do hraběnčiny ložnice. Nechce ji okrást, touží pouze po tajemství tří karet. Skryje se a čeká, až zůstane stará žena sama. Pak před ni předstoupí a žádá ji, aby mu tajemství prozradila. Prosí ji, vyhrožuje a zapřísahá ji. Když hraběnka stále mlčí, vytáhne Heřman pistoli, přestože není nabitá. Hraběnka se tak vyděsí, že na místě umírá šokem. Lizaveta, která pozná pravdu, pochopí, že byla jen prostředkem k jeho cíli. Přesto mu pomůže z domu uprchnout.
O několik dní později jde Heřman na pohřeb staré hraběnky. Když se dívá do rakve, připadá mu, že na něj mrtvá mrkla. V noci se mu pak zjeví její duch. Oznámí mu, že mu proti své vůli prozradí tajemství tří karet jako jakési vyrovnání za to, že byl svědkem její smrti. Karty jsou trojka, sedma a eso. Duch také stanoví podmínky. Heřman si má vzít Lizavetu za ženu a každý den smí vsadit jen jednu kartu.
Heřman je přesvědčen, že má osud ve svých rukou. První večer v herně vsadí všechno na trojku a vyhraje. Druhý večer vsadí na sedmu a znovu získá obrovskou sumu. Třetí večer je v herně středem pozornosti. Sází na eso, o němž je jistý, že mu přinese poslední velké vítězství. Když je však karta otočena, ukáže se, že místo esa drží v ruce pikovou dámu. Připadá mu, že se na něj její tvář ušklíbá a připomíná mu starou hraběnku. Heřman v jediném okamžiku prohrává všechno.
V šoku zešílí. Je umístěn do blázince, kde neustále monotónně opakuje: „Trojka, sedma, eso… trojka, sedma, piková dáma…“ Lizaveta se mezitím provdá za syna správce a najde klidnější a důstojnější život. Tomskij je povýšen a život petrohradské společnosti pokračuje dál.
Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837) je považován za zakladatele moderní ruské literatury a největšího ruského básníka. Pocházel ze starého šlechtického rodu. Pro své politicky provokativní verše byl často v konfliktu s carským režimem a strávil roky ve vyhnanství. Piková dáma (1834) patří k jeho vrcholným prozaickým dílům. V této novele mistrně spojuje prvky romantismu (fantastično, tajemno, silné vášně) s realistickým popisem společnosti a s hlubokou psychologickou analýzou. Dílo se stalo předlohou pro slavnou stejnojmennou operu Petra Iljiče Čajkovského. Puškin zemřel tragicky na následky zranění ze souboje.
Dílo spadá do období ruského romantismu, ale podobně jako Kapitánská dcerka již silně inklinuje k realismu. Piková dáma (1834) je mistrovským dílem fantastické novely, žánru oblíbeného v romantismu (E. T. A. Hoffmann, E. A. Poe). Puškin však fantastický motiv, kdy duch prozrazuje tajemství, využívá k realistickému a psychologickému studiu lidské posedlosti a chamtivosti. Není jasné, zda se duch Heřmanovi skutečně zjevil, nebo šlo o halucinaci jeho rozjitřené mysli. Tato nejednoznačnost je typická pro moderní prózu. Dílo kritizuje prázdnotu šlechtické společnosti a její posedlost penězi a hazardem. Patří k nejsevřenějším a nejvlivnějším Puškinovým prozaickým dílům.
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců