Film (1:19:28) | Audio (4:03:32) | E-kniha (115 stran)
Vliv dekadence a morálního úpadku na lidskou duši
Krása, mládí, morální zkaženost, vina a výčitky, umění a estetika
Londýn, Anglie
Druhá polovina 19. století
Aristokratické salóny, ateliéry, soukromé rezidence
Chronologická s retrospektivní prvky
20 kapitol
Epika
Román
Er – forma
Dorian Gray – mladý, krásný muž, který si přeje zůstat navždy mladý. Je ovlivněn lordem Henrym Wottonem a jeho filozofií hédonismu. Postupně se stává morálně zkaženým a svou vinu přenáší na portrét, který za něj stárne a zobrazuje jeho zkaženost. Dorian je komplikovaná postava, která bojuje se svým svědomím, ale zároveň nedokáže odolat pokušení.
Lord Henry Wotton – charismatický aristokrat, který zastává filozofii hédonismu, tedy že život by měl být žit pro potěšení. Je cynický a manipuluje Dorianem, aby žil podle těchto zásad. Jeho vliv na Doriana je zásadní, protože to byl právě on, kdo ho přivedl k morálnímu úpadku.
Basil Hallward – malíř, který vytvoří portrét Doriana Graye. Je fascinován Dorianovou krásou a stává se jeho přítelem. Basil je představitelem morálky a umělecké poctivosti, což kontrastuje s Dorianovým postupným pádem. Věří, že jeho portrét odráží nejen vnější podobu, ale i vnitřní stav člověka.
Sibyl Vane – mladá, talentovaná herečka, do které se Dorian zamiluje. Její láska k Dorianovi ji natolik pohltí, že ztratí schopnost hrát, což Doriana zklame a vede k tomu, že ji opustí. Sibyl je citlivá a naivní, její tragický osud odráží Dorianovu bezohlednost.
James Vane – bratr Sibyl, který se snaží chránit svou sestru. Po její smrti přísahá, že Doriana zabije, což vede k jeho tragickému konci. Je představitelem pomsty, ale nakonec se stává obětí Dorianovy prohnanosti a náhody.
Alan Campbell – chemik a Dorianův bývalý přítel. Je přinucen Doriana pomoci zbavit se těla Basila Hallwarda, čímž se stává spoluviníkem Dorianových zločinů. Jeho postava ztělesňuje morální konflikt a vinu, která ho nakonec dožene k sebevraždě.
Popisný
Vyprávěcí
Úvahový
Dialogy
Monology
Nepřímá řeč
Příběh začíná setkáním malíře Basila Hallwarda s charismatickým mladým mužem Dorianem Grayem, který je pro něj inspirací k vytvoření portrétu. Dorian je okouzlen nejen svou vlastní krásou, ale i myšlenkami lorda Henryho Wottona, který mu představí filozofii hédonismu. Henry tvrdí, že nejdůležitější věcí v životě je honba za potěšením a že mládí a krása jsou nejcennějšími atributy, které je třeba zachovat co nejdéle.
Dorian si přeje, aby zůstal navždy mladý, zatímco jeho portrét by měl stárnout místo něj. Toto přání se mu splní a zatímco Dorian si užívá života, zůstává navždy mladý a krásný, jeho portrét začíná odrážet všechny jeho hříchy a morální úpadek. Portrét se stává stále ošklivějším a děsivějším, zatímco Dorian se stává čím dál tím více zkaženým a bezohledným.
Dorian se zamiluje do mladé herečky Sibyl Vane, jejíž talent na jevišti ho ohromí. Nicméně, když Sibyl přestane hrát dobře, protože je příliš zamilovaná do Doriana, ten ji bez milosti odmítne. Zlomená Sibyl se následně rozhodne spáchat sebevraždu. Dorian je zpočátku šokován, ale pod vlivem lorda Henryho brzy tuto tragédii zapomene a vrací se ke svému hédonistickému způsobu života.
Dorianova morální zkaženost pokračuje, když se zapojuje do temných aktivit a ničí životy kolem sebe. Když malíř Basil Hallward konfrontuje Doriana s jeho zkažeností a žádá ho, aby změnil svůj způsob života, Dorian ho v záchvatu vzteku zavraždí. S pomocí svého bývalého přítele Alana Campbella se zbaví těla, což ještě více posílí jeho pocit viny a zkaženosti.
Jak čas plyne, Dorian si uvědomuje, že jeho život ztrácí smysl a že ho jeho věčné mládí a krása nedělají šťastným. Poté, co je konfrontován se svým portrétem, který je nyní děsivě znetvořený a odráží všechny jeho hříchy, se rozhodne portrét zničit v naději, že se tím zbaví svého prokletí. Jakmile však vrazí nůž do plátna, jeho sluhové najdou starého, znetvořeného muže mrtvého vedle nádherného portrétu mladého Doriana Graye.
Metafory (např. portrét jako zrcadlo duše)
Symbolika (portrét jako symbol Dorianovy zkaženosti)
Archaizmy (např. využití starších výrazů a frází, které odpovídají období)
Ironie (např. ve slovech lorda Henryho)
Personifikace (např. portrét, který stárne místo Doriana)
Kontrast (mezi Dorianovou krásou a vnitřní zkažeností)
Hyperbola (např. přehnané popisy Dorianovy krásy)
Antiteze (např. mladý a krásný Dorian vs. starý a znetvořený portrét)
Oscar Wilde se narodil 16. října 1854 v Dublinu a zemřel 30. listopadu 1900 v Paříži. Byl irský dramatik, prozaik a básník. Studoval na Trinity College v Dublinu a později na Oxfordské univerzitě, kde se stal známým svým intelektem a vtipem. Wilde byl prominentní postavou londýnské společnosti, známý pro svůj dekadentní styl a kontroverzní názory na umění a život. Po odsouzení za homosexualitu strávil dva roky ve vězení, což mělo devastující vliv na jeho kariéru a zdraví.
Jeho tvorba je známá svým důrazem na estetiku, paradox a morální kritiku. Wilde byl mistrem epigramů a bonmotů, jeho díla jsou plná ironie a satiry. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří divadelní hry jako Jak je důležité míti Filipa nebo Ideální manžel, které satirizují viktoriánskou společnost. Obraz Doriana Graye je jeho jediný román a je považován za jedno z klíčových děl dekadentní literatury.
Wildeho další významná díla zahrnují například sbírku povídek Šťastný princ a jiné pohádky nebo filozofický esej De Profundis, který napsal během svého věznění. Po svém propuštění z vězení odešel do Francie, kde žil pod jménem Sebastian Melmoth až do své smrti v roce 1900.
Obraz Doriana Graye spadá do období dekadence, které je součástí širšího kulturního a literárního hnutí fin de siècle, tedy konce 19. století. Toto období bylo charakterizováno pesimismem, morálním úpadkem a fascinací estetismem a uměním pro umění.
Dekadence kladla důraz na estetiku, individualismus a odmítání konvenční morálky, což se odráží i v postavě Doriana Graye a jeho životní filozofii. Byla často spojována s hédonismem a hledačstvím potěšení, což se stává ústředním tématem Wildeova románu.
Fin de siècle bylo také obdobím, kdy se literární a umělecká scéna stále více odkláněla od realismu a naturalismu a přikláněla se k symbolismu, který zdůrazňoval subjektivní prožívání světa a vnitřní stavy postav.
Wildeho román je významným příspěvkem k dekadentní literatuře, která často zahrnovala témata jako krása, umění, morální zkaženost a estetický životní styl. Tyto prvky jsou přítomny nejen v Obrazu Doriana Graye, ale i v dalších významných dílech té doby.
V širším kulturním kontextu Wildeho dílo také odráží viktoriánskou společnost a její kontrasty – na jedné straně striktní morálku a na druhé straně tajné a potlačované vášně a hříchy, což je v románu symbolizováno Dorianovým dvojím životem.
V době vydání dílo většina kritiků odmítla jako nemorální, skandální a úmyslně provokativní.
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců