Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Nostalgická vzpomínka na dětství, prostotu domova, vůni periferie (Praha) a na nezměrnou obětavost a absolutní čistou lásku vlastní ubohé a tiché matky, která i přes dělnickou a hroznou hmotnou bídu vdechla domovu laskavost a ochranu. Útočiště před složitým a zlým dospělým světem
Matka jako hrdinka lásky (laskavá, starající se v chudobě, vrásčitá od šití a praní), domov, dětství a pocit absolutního a voňavého bezpečí, chudoba dělnické čtvrti Žižkova, prosté hračky a vůně pečení, hluboký smutek a lítost nad plynoucím časem a smrtí matky
Praha – chudá dělnická čtvrť Žižkov a pavlačový byt z autorova dětství
Přelom 19. a počátek 20. století (období autorova dětství) a čas vzpomínání (kolem 50. let)
Lyrická básnická sbírka obsahující 33 převážně vzpomínkových básní. Sbírka je neuvěřitelně čistá a tematicky ucelená. Básně mají naprosto dokonalou melodii, písňovou formu, dělení do strof s pevným a zvonivým rytmem
Lyrika
Básnická sbírka (intimní / vzpomínková lyrika)
Lyrický mluvčí u básní (Ich-forma s ohromným citovým ponorem)
Básnický tok, osobní apostrofy (hovoří s mrtvou matkou, nebo hovoří tiše k věcem z bytu)
Sbírka Maminka (od jedinečného lyrika Jaroslava Seiferta) není příběh s klasickým dějem, ale cyklus (33) mistrovsky vybroušených a neskutečně dojemných, melancholických básní o vzpomínkách. Jedná se snad o nejčeštější a nejsilněji procítěný hold a chvalozpěv na zosobněnou hodnotu bezpečí, o které všichni mluví – na matčinu čistou lásku.
Básník (Seifert) z pozice tehdejšího dospělého padesátníka uniká před krutým vnějším komunistickým zničeným světem a depresí z dospělosti plnou strachu zpátky, hluboko do doby před půl stoletím u svého absolutního chudého žižkovského dětství. Tam stála jediná skála – jeho už nežijící utrápená „maminka“. Jednotlivé básně oživují zcela konkrétní a banální detaily jeho dělnického starého pavlačového bytu: pavlačové okno, hrneček, kafemlýnek z kuchyně, otcova dýmka, maminčino žehlení a maminčino zpívání u plotny, vánoční stromek se sněhem, prach. Kniha opěvuje ty nejobyčejnější činnosti, ale zveličuje je a oslavuje.
Matka z básní je křehká, často nemocná či uplakaná dojetím, a absolutně přepracovaná s odřenýma, mozolnatýma rukama od dřiny na cizím prádle z valchy pro chudou rodinu pro přežití. Seifert nicméně celoživotně ustrnul v hlubokém dojetí, protože díky ní ani chlad (zimu) na žižkovské periferní studené podlaze nevnímal coby sociální tragédii o bídě pro chudáky (jak by to psal sociální proletář) a nestyděl se za bídu domova. Naopak. Její tichá usmívající a zpívající starostlivost, schopnost upéct buchtu u vůně stolu s kytkou pro syna a hladit dítě po tváři dělala, že dítě Seifert vnímal byt jako neuvěřitelně luxusní voňavé a láskou naplněné teplé magické paláce (např. Píseň o dětství, Všední den, Maminčino zrcátko).
Přesto z celé sbírky zaznívá jemný a ostrý melancholický tón smutku. Dospělý člověk (lyrický mluvčí) ví s věkem u dětí po letech strašně moc o ztrátě. Obrovsky vyčítá (kající formou hříchů a smutku ve rýmu) ve vyznání sobě a vlastní klukovské pubertální prostořekosti každou jedinou nevděčnou blbost a bezohlednost v dospívání, ze které kvůli svému zahození mamince vplakala do obličeje smutek na utrápeném čele; hrozně moc lituje, že to uvědomění ohromné poctivosti a mateřské nesmazatelné chudé čistoty docení plně dítě a člověk do pláče ze srdce až hluboce v okamžik prázdna ze samoty na hrobě, po desítkách letech (až když drží u umírání hlínu). Básně oslavují prostořekou dokonalou hodnotu jistoty.
Jaroslav Seifert (1901–1986) – vůbec jediný český držitel absolutní Nobelovy ceny za literaturu (1984). Původně avantgardista, buřič a poeta, který přešel a dozrál u nečistších a největších českých, obrovsky melodických a vroucně milovaných lyriků přes básně oslavujících rodnou Prahu, ženy a krásu křehkého slova k chápání údělu života. V 50. letech, u útlaku a totality ho vydání sbírky (plné niterných pocitů a záchrany pro apolitickou rodinu) v nelehké době hrozného komunismu ochránilo ze sdrženlivosti na lásku.
Česká literatura v době 50. let komunismu. Vydáno přesně roku 1954 v období velmi dogmatické poúnorové stalinské hrůzy budovatelských, hrozných schematických veršů plných zpěvu o rypadlech, továrnách, soustruzích a dělnících. Zjevení tiché a osobní a dojemné Seifertovy intimní drobné knížky vyvolalo absolutní trhák naděje u statisíců českých obyčejných čtenářů a kniha zůstala zapsaná na paměť pro útočiště.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.