Michail Jurjevič Lermontov: Hrdina naší doby - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

Rychlá navigace:

Téma:

Portrét mladého důstojníka, který má všechny předpoklady k velkému životu a promarní je na nudě a cynismu; první ruský psychologický román

Motivy:

Zbytečný člověk, nuda a cynismus, souboj, Kavkaz, hra s cizími city, deník, osud a předurčení, láska jako experiment, sebeanalýza, promarněný potenciál

Prostor děje:

Kavkaz – horské pevnosti, čerkeské vesnice, lázeňské město Pjatigorsk, přímořská Tamaň; exotická krajina proti prázdnému nitru hrdiny

Čas děje:

Třicátá léta 19. století, doba kavkazských válek; román vyšel roku 1840

Kompozice:

Pět povídek řazených nechronologicky, s několika vypravěči. Čtenář se o Pečorinovi dozvídá postupně: nejdřív z doslechu, pak ho vidí zvenčí a nakonec čte jeho vlastní deník. Pořadí je zvoleno tak, aby se hrdina odhaloval po vrstvách

Literární druh:

epika

Literární žánr:

román (psychologický, složený z povídek)

Postavy:

Grigorij Alexandrovič Pečorin – mladý důstojník, nadaný, inteligentní a naprosto znuděný; hraje si s osudy druhých ze zvědavosti, sám o sobě ví všechno a nedokáže s tím nic udělat; ztělesnění typu zbytečného člověka
Maxim Maximyč – starý štábní kapitán, dobrák bez fantazie; Pečorina má rád a nikdy mu neporozumí; vypravěč první části
Bela – čerkeská dívka, kterou Pečorin nechá unést, získá ji a vzápětí ho přestane bavit
Grušnickij – junker, který se stylizuje do role zklamaného romantika; Pečorin ho prohlédne a zesměšní, což skončí soubojem
kněžna Mary – dívka, kterou Pečorin svede z nudy a pro důkaz vlastní moci
Věra – jediná žena, která ho zná a kterou snad opravdu miloval; přijde o ni vlastní vinou
Vulič – důstojník z poslední povídky, který se vsadí o existenci osudu

Vypravěč:

Trojí: v úvodních částech neznámý cestující a Maxim Maximyč, ve druhé polovině sám Pečorin ve svém deníku. Tím se pohled postupně obrací zvnějšku dovnitř

Vyprávěcí způsoby:

Nechronologické řazení, střídání vypravěčů, deníková forma; psychologická analýza místo děje

Typy promluv:

vyprávění Maxima Maximyče – prosté, ústní
cestopisné pásmo neznámého vypravěče
Pečorinův deník v ich-formě – sebeanalytický
dialog – ironický, vypjatý
úvaha o osudu a předurčení

Obsah:

Román se skládá z pěti příběhů, které nejdou v pořadí, v jakém se staly.

V povídce Bela vypráví starý kapitán Maxim Maximyč cestujícímu, jak sloužil s důstojníkem Pečorinem v kavkazské pevnosti. Pečorin si usmyslel, že chce čerkeskou dívku Belu, a nechal ji unést výměnou za koně. Bela se do něj po čase zamilovala – a v tu chvíli ho přestala zajímat. Zabije ji uražený Čerkes a Pečorin nad jejím tělem neuroní slzu; jen se rozesměje, což je na něm to nejděsivější.

V Maximu Maximyči se vypravěč s Pečorinem konečně setká osobně. Starý kapitán se na shledání těší jako na svátek, Pečorin ho odbude několika chladnými větami a odjede. Kapitán mu ze zlosti přenechá jeho staré zápisky.

Zbytek knihy tvoří Pečorinův deník. V Tamani se z nudy zaplete do věcí pašeráků a málem přijde o život. V Kněžně Mary, nejdelší části, tráví sezonu v lázních: pro zábavu svede kněžnu Mary, aby dokázal, že to dokáže, a aby ponížil junkera Grušnického, který se do ní zamiloval a stylizuje se do role trpitele. Vše skončí soubojem, ve kterém Pečorin Grušnického zabije. Zároveň nadobro ztrácí Věru, jedinou ženu, na které mu snad záleželo.

Deník je přitom psán s nemilosrdnou přesností. Pečorin ví o sobě všechno: že ničí lidi kolem, že to dělá z nudy a že mu to nepřináší žádné uspokojení. Analýza je bezvadná a vůbec nic nemění.

Poslední část, Fatalista, se ptá, jestli je osud předurčen. Důstojník Vulič se vsadí, přiloží si zbraň ke spánku a stiskne spoušť – zbraň selže; téže noci ho ale na ulici zabije opilý kozák. Pečorin z toho nevyvodí žádný závěr.

V předmluvě čtenář ví, že Pečorin mezitím zemřel cestou z Persie. Nikdo nic nedokázal a nic se nestalo – právě to je autorova obžaloba generace, po níž román dostal jméno.

Jazykové prostředky:

vytříbená spisovná ruština v překladu
romantické popisy kavkazské přírody
vojenská terminologie
ironický, chladný tón v Pečorinových zápiscích
kontrast lyrických krajinomaleb a věcné sebeanalýzy
aforistické formulace

Tropy a figury:

kontrast – bujná kavkazská příroda proti prázdnému nitru hrdiny
ironie a sebeironie – Pečorin se analyzuje s odstupem chirurga
symbol – souboj jako hra s osudem
psychologický portrét místo dějové zápletky
předznamenání – Pečorinova smrt je oznámena dřív, než se dočteme jeho deník
typizace – hrdina jako obraz celé generace

Michail Jurjevič Lermontov

Michail Jurjevič Lermontov (1814–1841), ruský básník a prozaik. Proslul básní Smrt básníka o Puškinově konci, za kterou byl poslán na Kavkaz. Sám zemřel v souboji ve dvaceti šesti letech, podobně jako Puškin a podobně jako hrdina jeho vlastního románu. Hrdina naší doby bývá označován za první ruský psychologický román.

Další autorova díla:

Démon
Mciri
Maškaráda
Smrt básníka
Borodino

Literární kontext:

Ruský romantismus a počátky realismu. Pečorin navazuje na typ zbytečného člověka, který zavedl Puškinův Evžen Oněgin, a rozvíjí ho do psychologické hloubky; po něm přijdou Turgeněvovi a Gončarovovi hrdinové. Lermontov v předmluvě upozorňuje, že Pečorin není vzor, ale diagnóza celé generace.

FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.