Holokaust a následky minulosti
Vina, trest, smrt, rodina, láska, osamělost, nemoc, ztráta
První část knihy se odehrává v letech 1954-1963 ve Valašském Meziříčí v domě Miřiných rodičů, u Horáčků a u tety Hany.
Druhá část se odehrává v meziválečném období a během druhé světové války v letech 1933-1945. Ve Valašském Meziříčí.
Třetí část se odehrává v Terezíně a Osvětimi v období druhé světové války a po ní ve Valašském Meziříčí v letech 1942-1963.
3 časové roviny
Já, Mira je vyprávěna Mirou v ich-formě.
Ti přede mnou, ta je vyprávěna vševědoucím vypravěčem, který nás do života jednotlivých postav.
Já, Hana, tuto část vypráví Hana, také v ich-formě.
V první a poslední části jsou typické vnitřní monology Miry a Hany.
Děj je chronologický a retrospektivní (část druhá a třetí).
Epika
Historický román
Er – forma
Hana je naivní, poblázněná láskou, silná, viní sama sebe, odtažitá, samotářská, v depresích, má sebevražedné sklony a neměla důvod žít (přesto přežila). Stále s sebou nosí suchou kůrku chleba pro všechny případy, nosí pouze černou a má i přes nevysoký věk bílé vlasy. Byla zamilovaná do Jaroslava.
Mira je naivní, svéhlavá, obětavá, čestná, spravedlivá, dokáže se srovnat se smutkem a svým osudem. Miluje Gustu.
Rosa je tichá, introvertní milující sestra Hany a matka Miry. Byla nechtěné dítě, byla ovlivněna přehnaně opatrovnickou matkou (bývala náchylná k nemocem).
Karel Karásek je introvertní hodinář, svou práci miluje, má rád ticho, je neobětavý a sobecký. Manžel Rosy a otec Miry.
Gusta je čestný syn Horáčkových. Dává najevo své názory. Miluje Miru.
Ida je sestra Gusty, je závistivá, podlá, snažila se zavraždit Miru, ukradla jí kamarádku.
Jaroslav Horáček je otec Idy a Gusty, byl láskou Hany, využil ji a opustil, neměl kuráž se s ní jednoznačně rozejít.
Popisný, vyprávěcí, úvahový
Dialogy, monology, vnitřní monology
Román "Hana" sleduje osudy dvou žen, Hany a Miry, které jsou propojené jak rodinnými vazbami, tak bolestnou minulostí. Příběh se odehrává ve třech časových rovinách, které se navzájem prolínají a odhalují postupně hluboké a temné tajemství. Mira, mladá dívka, přijde o celou svou rodinu během epidemie tyfu, která vypukne ve městě. Její jedinou příbuznou zůstává teta Hana, kterou Mira zpočátku nenávidí, protože věří, že Hana mohla tyfu zabránit. Postupně však odkrývá Hanu tajemství a začíná chápat, co ji vedlo k izolaci a uzavřenosti. Hana sama je obětí holokaustu, přežila koncentrační tábor, ale v důsledku toho trpí pocitem viny za smrt své rodiny. Její život je neustálým bojem se vzpomínkami na minulost, kterou nedokáže překonat. Jak Mira postupně odhaluje pravdu o Hanině životě, začíná chápat, že životní příběhy nejsou černobílé a že každý nese své břemeno. Konec příběhu je bolestný, ale přináší i jisté smíření. Mira pochopí, že Hana žila s neuvěřitelným břemenem viny, které ji zničilo, a nakonec se naučí jí odpustit. Román končí nadějí, že i po velkých tragédiích může život pokračovat a že pochopení a odpuštění jsou klíčem k uzdravení.
Jednoduchý jazyk
Přímá řeč
Vnitřní monology
Popisné pasáže
Retrospektivní vyprávění
Střídání minulosti a přítomnosti
Metafory (břemeno viny)
Personifikace (nemoc jako neviditelný nepřítel)
Přirovnání (život Hany jako stín)
Symbolika (epidemie tyfu jako symbol neodvratitelné zkázy)
Opakování (zdůraznění pocitu viny)
Alena Mornštajnová je současná česká spisovatelka a překladatelka, narozená v roce 1963 ve Valašském Meziříčí. Po absolvování gymnázia studovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Kromě literární tvorby se věnuje i překladům z angličtiny. Mornštajnová se proslavila především romány, které se zabývají složitými rodinnými vztahy, lidskými osudy a historickými událostmi. Mezi její další významná díla patří romány "Slepá mapa", "Hotýlek" a "Tiché roky".
Dílo "Hana" spadá do kontextu současné české literatury, která se často vrací k historickým tématům, zejména k druhé světové válce a holokaustu. Román reflektuje tíživou minulost, která stále ovlivňuje současnost, a zabývá se tématy paměti, viny a odpuštění. V literatuře po roce 1989 se začínají objevovat díla, která zpracovávají nedávnou historii osobním a intimním způsobem, což je pro Mornštajnovou typické.
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců