Studijní materiály
EXTRA Kontakt

Karel Poláček: Bylo nás pět - rozbor díla

Film (5:58:04) | Audio (7:02:08) | E-kniha (155 stran)

Téma:

Dětská dobrodružství a fantazie


Motivy:

Přátelství, dětství, rodinné vztahy, humor a komika, vzpomínky


Časoprostor:

Malé městečko na venkově

Období první republiky

Různé části městečka (náměstí, škola, domov Péti Bajzy)


Kompozice:

Chronologická

Použití retrospektivních prvků


Literární druh:

Epika


Literární žánr:

Humoristický román


Vypravěč:

Ich–forma


Postavy:

Péťa Bajza – hlavní postava příběhu, malý chlapec, který je synem obchodníka. Péťa je bystrý a zvědavý, často se zapojuje do různých dobrodružství, které si vytváří spolu se svými kamarády. Je také velmi vnímavý k tomu, co se děje kolem něj, a svým dětským pohledem popisuje svět dospělých.

Antonín Bejval – Péťův nejlepší kamarád, chytrý a rozvážný chlapec, který často funguje jako hlas rozumu ve skupině přátel. Je to Péťův důvěrník, s nímž sdílí své největší tajemství.

Pepíček Zilvar – chudý chlapec, syn tuláka. Navzdory svému sociálnímu postavení je velmi hrdý a nezávislý. Jeho dobrodružný duch a odvážné nápady často vedou ke vzniku různých komických situací.

Eda Kemlink – další z Péťových přátel, který má rád hračky a sladkosti. Je nejmladší ze skupiny a často se stává terčem různých vtípků, ale vždy zůstává věrným členem party.

Čeněk Jirsák – chlapec z města, který se přistěhuje a stává se členem party. Je trochu tajemný a ostatní si na něj musí zvykat, ale postupně se začlení do kolektivu.

Pan Bajza – Péťův otec, obchodník s koloniálním zbožím. Je přísný, ale spravedlivý, a má velký vliv na Péťův pohled na svět. Snaží se syna vychovávat podle svých nejlepších možností, ale často je zmatený Péťovými nápady a fantaziemi.


Vyprávěcí způsoby:

Vyprávěcí

Popisný


Typy promluv:

Přímá řeč

Vnitřní monolog


Obsah:

Péťa Bajza je synem obchodníka ve malém městečku, kde se většina děje odehrává. Hned na začátku se setkáváme s jeho rodinou a přáteli, kteří tvoří jádro příběhu. Péťa má bohatou fantazii, která ho vede k tomu, aby se zapojoval do nejrůznějších dobrodružství. Jeho nejlepšími přáteli jsou Antonín Bejval, Pepíček Zilvar, Eda Kemlink a Čeněk Jirsák. Každý z nich je svým způsobem zvláštní, což přináší do příběhu různé komické situace.

Péťa a jeho přátelé tráví své dny hraním her, které se často mění v dobrodružné výpravy. Například se jednou rozhodnou, že se vydají na výlet do okolních lesů, kde hledají poklad. Péťa je plný nadšení a věří, že skutečně najdou něco hodnotného. Cestou však narazí na různé překážky, jako je hluboký potok nebo hustý les, což způsobí spoustu veselých a napínavých momentů. Nakonec se sice žádného pokladu nedočkají, ale dobrodružství samo o sobě je pro ně tou nejlepší odměnou.

Další epizodou je Péťovo setkání s cirkusem, který do města přijíždí. Péťa je fascinován klauny, akrobaty a zvířaty, a dokonce sní o tom, že by jednou mohl být součástí takového cirkusu. Tento sen ho přivede k tomu, že se pokusí napodobit cirkusové umělce, což však vede k řadě nehod a nedorozumění, kdy si například zlomí nos při pokusu o akrobatický kousek.

Když se blíží Vánoce, Péťa a jeho přátelé se rozhodnou, že připraví vlastní vánoční divadelní představení. Celý proces přípravy je plný chaosu, protože každý má jinou představu o tom, jak by představení mělo vypadat. Nakonec však společnými silami vytvoří něco, co přinese radost nejen jim, ale i jejich rodinám a sousedům. Tato epizoda ukazuje nejen jejich kreativitu, ale i sílu přátelství a týmové spolupráce.

V závěru příběhu se Péťa zamýšlí nad svým dětstvím a přáteli. Uvědomuje si, jak důležité pro něj tyto zážitky byly a jak ho formovaly do budoucna. Přestože už dospívá, vzpomínky na dětství a jeho dobrodružství zůstanou navždy v jeho srdci. Celý příběh je tedy nejen zábavným popisem dětských her a fantazií, ale také hlubším pohledem na to, jak dětství ovlivňuje náš pohled na svět.


Jazykové prostředky:

Hovorová čeština (využití běžné mluvy, která odpovídá jazyku dětí)

Dialekty (např. venkovská mluva, kterou používají některé postavy)

Přímá řeč (časté dialogy mezi postavami)


Tropy a figury:

Ironie (např. při popisu komických situací)

Metafora (např. přirovnání her ke skutečným dobrodružstvím)

Personifikace (např. když Péťa mluví o věcech, jako by byly živé)


Kontext autorovy tvorby:

Karel Poláček se narodil 22. března 1892 a zemřel v roce 1945. Byl českým spisovatelem, novinářem a humoristou, známým především pro své humoristické romány a povídky. Jeho tvorba je charakteristická humorem, který však často odhaluje hlubší společenské a lidské problémy. Poláček se také věnoval psaní pro děti, kde využíval své bohaté zkušenosti z dětství. Byl aktivní v meziválečném období, kdy jeho díla získala značnou popularitu. Mezi jeho další významná díla patří například romány Muži v offsidu a Dům na předměstí.


Literární / obecně kulturní kontext:

Dílo spadá do období meziválečné literatury.

V meziválečné době došlo k rozmachu humoristické literatury, která často reagovala na společenské změny a problémy té doby.

Autoři často využívali prvky satiry, ironie a humoru k tomu, aby reflektovali společenské a politické poměry.

V české literatuře se toto období vyznačuje silným zaměřením na realismus a zachycení každodenního života, což je patrné i v dílech Karla Poláčka.

Byla to také doba, kdy se literatura stávala více dostupnou širší veřejnosti díky rozvoji knižního trhu a růstu gramotnosti.


Další rozbory:

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců

Jan Neruda: Povídky malostranské

Karel Čapek: R.U.R.

Romain Rolland: Petr a Lucie

William Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský