Andrzej Sapkowski: Zaklínač - Poslední přání - rozbor díla

Téma:

Morální nejednoznačnost ve světě monster a lidí; střet osudu a svobodné vůle.

Motivy:

• monstra (často lidštější než lidé)
• magie a kletby
• osud a předurčení
• předsudky a rasismus (vůči zaklínačům a nelidem)
• cynismus vs. skrytý idealismus
• láska (Geralt a Yennefer)
• dekonstrukce pohádek
• menší zlo (volba mezi špatným a horším)

Prostor děje:

Fiktivní svět 'Kontinent' (království Temerie, město Wyzima, Ellander, Cintra).

Čas děje:

Neurčitý, fantasy svět připomínající středověk.

Kompozice:

Rámcová novela ('Hlas rozumu') rozdělená do sedmi částí, která je prokládána šesti samostatnými povídkami (ty jsou Geraltovými vzpomínkami během jeho léčby v chrámu Melitelé).

Literární druh:

Epika

Literární žánr:

Fantasy (povídková sbírka)

Postavy:

• Geralt z Rivie – Hlavní hrdina, zaklínač (mutant cvičený k zabíjení monster); je cynický, sarkastický profesionál; navzdory své pověsti se řídí vlastním morálním kodexem; je osamělý a okolím odmítaný; mistr meče a jednoduchých kouzel (znamení).
• Yennefer z Vengerbergu – Mocná a krásná čarodějka; je ambiciózní, panovačná a sobecká, ale zároveň zranitelná; její osud je magickým přáním spojen s Geraltovým; jejich vztah je bouřlivý a komplikovaný.
• Marigold (Jaskier) – Trubadúr, básník, Geraltův přítel; je jeho pravým opakem – upovídaný, lehkovážný, sukničkář; dostává Geralta do potíží, ale je mu loajální; slouží jako kronikář Geraltových činů.
• Nivellen – Muž prokletý do podoby netvora (inspirace 'Kráska a zvíře'); je inteligentní a přátelský, ale skrývá temné tajemství; ukazuje na nejednoznačnost dobra a zla.
• Renfri – Princezna, která se stala vůdkyní lupičů (inspirace 'Sněhurka'); je krutá, ale i obětí osudu; nutí Geralta zvolit 'menší zlo'.

Vypravěč:

Převážně er-forma (v povídkách i rámcové novele).

Vyprávěcí způsoby:

Vyprávěcí (líčení soubojů a příběhů), Popisný (popisy monster, prostředí), Dialogický (velký důraz na břitké a cynické dialogy).

Typy promluv:

• Přímá řeč – Velmi častá, klíčový prvek; dialogy jsou cynické, ironické a filozofické.
• Pásmo vypravěče – Popisy akce, prostředí, Geraltových myšlenek.
• Vnitřní monology – V rámcové novele 'Hlas rozumu' (Geraltovy úvahy).

Obsah:

‘Poslední přání’ je sbírka povídek propojená rámcovým příběhem ‘Hlas rozumu’. V něm se zaklínač Geralt z Rivie léčí v chrámu bohyně Melitelé ze zranění, které utrpěl při odčarování strigy (první povídka ‘Zaklínač’). Během léčby vzpomíná na klíčové události svého života, které tvoří jednotlivé povídky.

V povídce ‘Zrno pravdy’ Geralt narazí na zakletý statek obývaný netvorem Nivellenem a upírkou bruxou, což je temná variace na ‘Krásku a zvíře’. V ‘Menším zlu’ je Geralt ve městě Blaviken donucen k tragické volbě mezi dvěma zly – musí zabít princeznu Renfri a její družinu, aby zabránil masakru, čímž si vyslouží přezdívku ‘Řezník z Blavikenu’.

Povídka ‘Otázka ceny’ je klíčová pro celou ságu; Geralt pomáhá královně Calanthé na námluvách její dcery Pavetty a využije ‘Zákona překvapení’, čímž se jeho osud spojí s Pavettiným nenarozeným dítětem, Ciri. V ‘Kraji světa’ se setkáváme s jeho přítelem, trubadúrem Marigoldem, a společně čelí ďáblu-sylvánovi.

Nejdůležitější povídkou je ‘Poslední přání’, kde se Geralt a Marigold setkají s mocnou a krásnou čarodějkou Yennefer z Vengerbergu. Marigold je zraněn džinem a Yennefer se snaží džina ovládnout. Aby ji i Marigolda zachránil, pronese Geralt své poslední přání – spojí svůj osud s Yennefer, čímž začíná jejich osudový a komplikovaný milostný vztah.

Jazykové prostředky:

• Ironie a sarkasmus – Klíčový rys Geraltových promluv i celého stylu.
• Neologismy – Názvy monster, míst, kouzel (např. 'striga', 'kikimora').
• Hovorový až vulgární jazyk – Kontrastuje s magickým světem.
• Aluze na pohádky – Většina povídek je dekonstrukcí klasických pohádek (Sněhurka, Kráska a zvíře).
• Střízlivý styl – Popisy soubojů jsou věcné, brutální a technické.

Tropy a figury:

• Metafora – Monstra jsou často metaforou lidského zla, předsudků a krutosti.
• Ironie – Neustále přítomná v dialozích a situacích.
• Symbol – Dva meče (ocelový na lidi, stříbrný na monstra) – symbol jeho postavení.
• Kontrast – Mezi Geraltovým cynismem a jeho činy; mezi pohádkovým námětem a drsným zpracováním.

Andrzej Sapkowski

Andrzej Sapkowski (nar. 1948) je polský spisovatel fantasy. Původně pracoval v zahraničním obchodu. Proslavil se v 80. a 90. letech povídkami o zaklínači Geraltovi, které později rozvinul do pětidílné románové ságy. Je považován za mistra moderní fantasy, který kombinuje slovanskou mytologii s postmoderní dekonstrukcí a černým humorem. Jeho dílo dosáhlo celosvětového úspěchu, i díky populárním videohrám a televiznímu seriálu. Je známý svým břitkým a intelektuálním stylem.

Další autorova díla:

• Meč osudu (povídky)
• {"Sága o zaklínači (5 románů"=>"Krev elfů, Čas opovržení...)"}
• Husitská trilogie (Narrenturm...)

Literární kontext:

Dílo (vydáno 1993, ale povídky vycházely dříve) patří do polské fantasy 90. let, která se vymezovala proti klasické tolkienovské fantasy. Sapkowski netvoří epický boj dobra se zlem, ale morálně šedý svět plný cynismu a politiky. 'Poslední přání' je klíčové pro žánr 'slovanské fantasy' a je typické svým postmoderním přístupem – bere známé mýty (pohádky) a obrací je naruby. Geralt je antihrdina, který se snaží zůstat neutrální ve světě plném 'menšího zla'.

Další rozbory:

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců

Jan Neruda: Povídky malostranské

Karel Čapek: R.U.R.

Romain Rolland: Petr a Lucie

William Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský