Láska a čest v době velkých historických otřesů (Pugačovova povstání).
Carské Rusko – provincie Orenburg, Bělogorská pevnost (odlehlá venkovská pevnost).
Léta 1773–1775, během selského povstání vedeného Jemeljanem Pugačovem.
Chronologická, psaná formou deníkových zápisků (pamětí) hlavního hrdiny.
Epika
Historická novela (nebo krátký román)
Ich-forma (vypravěčem je stárnoucí Petr Griněv, který vzpomíná na své mládí).
Vyprávěcí (líčení událostí povstání, soubojů, setkání), popisný (popis Bělogorské pevnosti, Pugačova, stepi).
Příběh je vyprávěn formou pamětí Petra Andrejiče Griněva. Začíná jeho odchodem z domova do vojenské služby. Jeho otec ho posílá do odlehlé Bělogorské pevnosti v orenburské stepi, aby okusil vojnu. Cestou Griněv ve vánici zabloudí, ale zachrání ho tajemný průvodce, kterému Griněv z vděčnosti daruje svůj zaječí kožich. Tímto průvodcem je Jemeljan Pugačov, budoucí vůdce povstání.
V Bělogorské pevnosti, která je spíše klidnou vesnicí než skutečnou vojenskou základnou, se Griněv seznamuje s velitelem, kapitánem Mironovem, jeho ženou a jejich dcerou Mašou. Seznamuje se zde také s důstojníkem Švabrinem, který byl do pevnosti přeložen za souboj. Griněv se do Maši zamiluje, ale Švabrin, kterého Maša předtím odmítla, se mu snaží lásku překazit. Konflikt mezi nimi vyvrcholí soubojem, ve kterém je Griněv Švabrinem zraněn. Griněv žádá otce o svolení ke sňatku, ale ten nesouhlasí.
Idylu přeruší Pugačovovo povstání, které dorazí k pevnosti. Pevnost je dobyta. Pugačov nechá popravit kapitána Mironova i jeho ženu. Když má být popraven i Griněv, Pugačov v něm pozná muže, který mu daroval kožich, a omilostní ho. Švabrin mezitím přeběhne k povstalcům a stane se velitelem pevnosti.
Griněv odjíždí do Orenburgu, aby požádal o vojenskou pomoc pro Mašu, která zůstala v pevnosti jako Švabrinova zajatkyně. Vojenské velení je však nerozhodné. Griněv se proto s věrným sluhou Saveljičem vydává zpět do Pugačovova tábora. Znovu se setkává s Pugačovem a upřímně mu řekne, že Maša je Švabrinovou vězenkyní. Pugačov, dojatý jejich láskou a rozhněvaný Švabrinovou podlostí, Mašu osvobodí a nechá je odejít.
Po porážce povstání je Griněv zatčen a obviněn ze spolupráce s Pugačovem. Hlavním udavačem je Švabrin. Griněv je odsouzen k vyhnanství na Sibiři. Maša se proto vydává do Petrohradu, kde se jí podaří setkat se samotnou carevnou Kateřinou II. Vysvětlí jí celý příběh a carevna, dojatá její upřímností a láskou, Griněva omilostní.
Alexandr Sergejevič Puškin (1799–1837) je považován za zakladatele moderní ruské literatury a největšího ruského básníka. Pocházel ze starého šlechtického rodu. Pro své politicky provokativní verše byl často v konfliktu s carským režimem a strávil roky ve vyhnanství. Kapitánská dcerka (1836) je jedním z jeho vrcholných prozaických děl, napsaných krátce před jeho tragickou smrtí. Puškin pečlivě studoval historické prameny o Pugačovově povstání, aby dosáhl co největší autentičnosti. Jeho dílo kombinuje romantické motivy s realistickým, věcným stylem. Zemřel na následky zranění ze souboje.
Dílo vzniklo na pomezí romantismu a realismu, v době, kdy v evropské literatuře vrcholila obliba historických románů (inspirováno Walterem Scottem). Kapitánská dcerka (1836) je považována za jedno ze zakladatelských děl ruské realistické prózy. Puškin zde opouští romantickou exaltovanost a volí střízlivý, jasný styl. Zároveň se hluboce zabývá ruskou historií a mentalitou. Postava Pugačova je ztvárněna nečernobíle, což bylo v té době odvážné. Dílo klade důraz na morální hodnoty jako čest, věrnost a lidskost, které staví nad politické a třídní konflikty. Tento přístup ovlivnil pozdější ruské realisty, jako byli Tolstoj nebo Dostojevskij.
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců