Studijní materiály
EXTRA Přihlásit Kontakt

Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak: Dlouhý, Široký a Krátkozraký - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

Rychlá navigace:

Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě

Téma:

Klasická česká pohádka rozebraná a znovu složená jako fraška; hrdinové mají místo kouzelných schopností tělesné vady a děj se řídí divadelní nutností, ne logikou


Motivy:

Pohádka a její pravidla, zakletá princezna, tři pomocníci, krátkozrakost místo bystrozrakosti, divadlo na divadle, mystifikace, hrad a čaroděj, seminář o Cimrmanovi, parodie žánru, selhávající hrdinství


Prostor děje:

Pohádkový hrad, les a cesta k němu – kulisy jsou záměrně divadelní a přiznané; v první části přednáškový sál


Čas děje:

Neurčený pohádkový čas; hra měla premiéru roku 1974


Kompozice:

Dvoudílná stavba: seminář o Cimrmanovi a poté vlastní hra. Hra kopíruje strukturu klasické pohádky (výprava, tři pomocníci, tři úkoly, vysvobození princezny) a v každém bodě ji shodí


Literární druh:

drama


Literární žánr:

komedie, parodie na pohádku


Postavy:

  • princ – hrdina bez hrdinských vlastností, vydává se osvobodit princeznu
  • Dlouhý – umí se natáhnout, ale ne tam, kam je potřeba
  • Široký – umí se roztáhnout a spolykat rybník, což většinou situaci zhorší
  • Krátkozraký – místo bystrozrakého pomocníka postava, která pořádně nevidí; nosná záměna celé hry
  • princezna – zakletá a poměrně nespolupracující
  • čaroděj – protivník podle pohádkových pravidel
  • přednášející cimrmanologové – rámcové postavy první části

Chceš se na maturitu připravit pořádně?

Získej přístup k více než 500 kvalitním materiálům ze všech předmětů.

Vypravěč:

Drama nemá vypravěče; výklad zajišťuje úvodní seminář


Vyprávěcí způsoby:

Mystifikace a žánrová parodie; přiznaná divadelnost – postavy si uvědomují, že hrají v pohádce, a odvolávají se na její pravidla


Typy promluv:

  • odborná přednáška v první části
  • dialog – nosná forma hry
  • monolog – princovy zoufalé úvahy
  • promluva k publiku, přiznávající divadelnost
  • písně a sborová čísla

Obsah:

Nejdřív seminář. Cimrmanologové referují o Cimrmanově vztahu k pohádce a k lidové slovesnosti a předvedou, jak génius dospěl k tomu, že klasickou pohádku o Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém přepsal.

Vlastní hra sleduje známé pohádkové schéma. Princ se vydává vysvobodit zakletou princeznu, kterou drží čaroděj. Na cestě potká tři pomocníky, každého s vlastní zvláštní schopností.

Dvě schopnosti sedí: Dlouhý se umí natáhnout, Široký roztáhnout. Třetí pomocník však není Bystrozraký, jak by měl být, ale Krátkozraký – a to je jádro celé hry. Místo aby na dálku viděl to, co ostatní ne, nevidí ani to, co mají všichni před nosem.

Pohádkové úkoly se plní jeden po druhém a každý dopadne opačně, než má. Dlouhý se natáhne mimo cíl, Široký spolyká, co neměl, a Krátkozraký zaměňuje osoby i předměty. Princ se snaží držet plán, ale jeho družina mu ho spolehlivě boří.

Postavy se přitom průběžně odvolávají na pravidla žánru: vědí, že v pohádce se úkoly plní třikrát, že hrdina musí zvítězit a že princezna má být vysvobozena, a jednají podle toho, i když jim to nejde.

Konec pohádkové schéma naplní i nenaplní zároveň. Princezna je nakonec vysvobozena, ale způsobem, ke kterému nikdo z hrdinů nepřispěl tím, čím měl. Vtip je právě v tom, že pohádka dojde do cíle navzdory všem, kdo v ní vystupují.


Jazykové prostředky:

  • pohádková stylizace se spisovnou češtinou
  • archaismy a knižní obraty parodující pohádkový styl
  • hovorové vpády, které stylizaci narušují
  • slovní hříčky založené na záměně slov
  • parodovaný odborný styl v semináři
  • opakující se formule typické pro pohádku

Tropy a figury:

  • parodie – pohádkový žánr obrácený naruby
  • ironie a mystifikace
  • kontrast – vznešená pohádková forma a nemohoucnost hrdinů
  • komika jazyková (Bystrozraký / Krátkozraký) i situační
  • antiklimax – z každého slavného výkonu vzejde ostuda
  • přiznaná divadelnost jako komický prostředek

Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak

Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, český dramatický a herecký tandem. Roku 1967 spolu s Jiřím Šebánkem vymysleli fiktivního českého génia Járu Cimrmana a založili Divadlo Járy Cimrmana. Svěrák je navíc scenárista (Vesničko má středisková, Kolja, Obecná škola) a textař, Smoljak režisér. Cimrmanovské hry mají neměnnou dvoudílnou stavbu: odborný seminář a po něm vlastní hra.


Další autorova díla:

  • Dobytí severního pólu
  • Vražda v salonním coupé
  • Dlouhý, Široký a Krátkozraký
  • Vyšetřování ztráty třídní knihy
  • Akt
  • Němý Bobeš
  • Cimrman v říši hudby
  • Blaník
  • Záskok

Literární kontext:

Česká divadelní tvorba druhé poloviny 20. století, autorské a nonsensové divadlo. Divadlo Járy Cimrmana vzniklo roku 1967 a jeho poetika – mystifikace, seminář předcházející hře, vážná forma na nesmyslném obsahu – nemá v české kultuře obdoby. V době normalizace fungovalo jako prostor, kde se dalo mluvit v narážkách.


FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.

Další rozbory od stejného autora


Další doporučené rozbory k maturitě