Litosféra

Vypracovaná maturitní otázka ze zeměpisu – přehledně, s vyznačenými pojmy a schématy.

Stáhnout jako PDF

1Vymezení a složení litosféry

Definice: Litosféra je vnější, pevný, kamenný obal Země.
Rozsah: Zahrnuje zemskou kůru a nejsvrchnější část zemského pláště.
Tloušťka: Průměrně 70–100 km, pod oceány tenčí (několik km), pod kontinenty mocnější (až 200 km).
Složení:
- Horniny: Nehomogenní přírodní směsi tvořené minerály.
- Minerály (nerosty): Homogenní anorganické přírodniny s definovatelným chemickým složením a krystalickou strukturou.
Hlavní chemické prvky: Kyslík (O), Křemík (Si), Hliník (Al), Železo (Fe), Vápník (Ca), Sodík (Na), Draslík (K), Hořčík (Mg).
Vědní obory:
- Geologie: Zkoumá složení, stavbu a historii Země.
- Petrologie: Nauka o horninách.
- Mineralogie: Nauka o minerálech.
- Geomorfologie: Nauka o tvarech, vzniku a vývoji zemského povrchu (reliéfu).

2Stavba zemského tělesa

Poloměry v řezu nejsou v přesném měřítku – jde o pořadí a mocnost vrstev.

Zemská kůra:
- Nejsvrchnější, pevná slupka Země.
- Pevninská (kontinentální) kůra:
  - Tloušťka: 20–80 km (průměrně 35 km).
  - Složení: Lehčí, převážně granitoidní (žulové) horniny, bohaté na Si a Al (označení SIAL).
  - Nižší hustota.
- Oceánská kůra:
  - Tloušťka: 5–10 km.
  - Složení: Těžší, bazaltové (čedičové) horniny, bohaté na Si a Mg (označení SIMA).
  - Vyšší hustota, mladší než pevninská.
Zemský plášť:
- Vrstva pod zemskou kůrou, sahá do hloubky 2900 km.
- Svrchní plášť:
  - Nejvyšší část je pevná a tvoří spolu se zemskou kůrou litosféru.
  - Pod ní leží astenosféra – plastická, natavená vrstva, na které "plavou" litosférické desky. Umožňuje jejich pohyb.
- Spodní plášť: Pevný, s rostoucí hustotou a teplotou.
Zemské jádro:
- Střední část Země, sahá od 2900 km do středu.
- Složení: Převážně železo (Fe) a nikl (Ni) (označení NIFE).
- Vnější jádro: Tekuté, jeho proudění generuje magnetické pole Země.
- Vnitřní jádro: Pevné, vlivem obrovského tlaku.

3Litosférická desková tektonika

Základní princip: Litosféra není celistvá, ale je rozlámána na několik velkých a menších litosférických desek.
Pohyb desek: Tyto desky se neustále pomalu pohybují po plastické astenosféře.
Příčina pohybu: Konvekční (výstupní a sestupné) proudy v zemském plášti.
Historický kontext: Teorie kontinentálního driftu (Alfred Wegener, 1912) – předchůdce deskové tektoniky.
Rozhraní litosférických desek: Místa s nejintenzivnější geologickou aktivitou (zemětřesení, sopečná činnost, vznik pohoří).
- Divergentní rozhraní (oddalování desek):
  - Magma z astenosféry stoupá a vytváří novou oceánskou kůru.
  - Vznikají středooceánské hřbety (např. Středoatlantský hřbet).
  - Na kontinentech vznikají riftová údolí (např. Východoafrická příkopová propadlina).
- Konvergentní rozhraní (přibližování desek):
  - Dochází ke kolizi desek.
  - Subdukce (podsouvání): Hustší oceánská deska se podsouvá pod lehčí pevninskou.
  - Vznikají hlubokooceánské příkopy (Mariánský příkop).
  - Vznikají sopečná pásemná pohoří (Andy, Kordillery).
  - Dochází k silným zemětřesením.
  - Srážka dvou pevninských desek:
  - Desky mají podobnou hustotu, nedochází k subdukci.
  - Dochází k masivnímu vrásnění a vzniku vysokých vrásových pohoří (Himaláj, Alpy, Kavkaz).
- Transformní rozhraní (pohyb vedle sebe):
  - Desky se podél sebe posouvají horizontálně.
  - Nedochází ani ke vzniku, ani k zániku kůry.
  - Vznikají transformní zlomy (např. zlom San Andreas v Kalifornii).
  - Dochází k silným zemětřesením.

4Endogenní (vnitřní) geologické procesy

Původ energie: Z nitra Země. Jsou to projevy deskové tektoniky.
Vulkanismus (sopečná činnost):
- Procesy spojené s výstupem magmatu na zemský povrch.
- Magma: Žhavotekutá hmota pod zemským povrchem.
- Láva: Magma vylité na povrch.
- Sopka (vulkán): Místo, kde magma vystupuje na povrch.
- Výskyt: Vázán na okraje litosférických desek ("Ohnivý kruh" v Tichém oceánu) a horké skvrny (hotspots) (Havajské ostrovy).
Zemětřesení:
- Krátkodobé otřesy zemského povrchu způsobené náhlým uvolněním energie v zemské kůře.
- Hypocentrum: Ohnisko zemětřesení pod povrchem.
- Epicentrum: Místo na povrchu kolmo nad hypocentrem.
- Měření:
  - Richterova stupnice: Měří uvolněnou energii (magnitudo), je logaritmická.
  - Mercalliho stupnice: Měří účinky zemětřesení na povrchu (intenzitu), je subjektivní.
Horotvorná činnost (orogeneze):
- Procesy vedoucí ke vzniku pohoří.
- Vrásnění: Plastická deformace hornin tlakem, vznikají vrásová pohoří.
- Zlomová (kerná) činnost: Křehké porušení hornin, kdy dochází k poklesu nebo výzdvihu ker podél zlomů. Vznikají kerná pohoří, příkopy, hrástě.

5Exogenní (vnější) geologické procesy

Původ energie: Ze Slunce a gravitace. Modelují a zarovnávají zemský povrch vytvořený endogenními procesy.
Zvětrávání: Rozrušování hornin na zemském povrchu.
- Mechanické (fyzikální): Rozpad hornin bez změny chemického složení (mráz, změny teplot, kořeny rostlin).
- Chemické: Rozklad hornin se změnou chemického složení (působení vody, kyslíku, kyselin – krasové jevy).
Eroze (a transport): Odkrývání, odnášení a přemisťování zvětralého materiálu.
- Fluviální činnost (vodní toky): Vytváří říční údolí (kaňony, soutěsky), delty.
- Glaciální činnost (ledovce): Vytváří údolí tvaru "U" (trogy), morény, fjordy.
- Eolická činnost (vítr): Vytváří písečné duny, skalní hřiby.
- Marinní činnost (moře): Vytváří útesy, pláže.
Sedimentace (ukládání): Ukládání přeneseného materiálu a vznik sedimentárních (usazených) hornin.

6Horninový cyklus

Princip: Neustálá přeměna hornin z jednoho druhu na druhý vlivem geologických procesů.
Magmatické (vyvřelé) horniny:
- Vznikají utuhnutím magmatu.
- Hlubinné (plutonické): Tuhnou pomalu pod povrchem, mají velké krystaly (žula/granit).
- Výlevné (vulkanické): Tuhnou rychle na povrchu, mají malé krystaly nebo jsou sklovité (čedič/bazalt, znělec/fonolit).
Sedimentární (usazené) horniny:
- Vznikají usazováním a zpevňováním zvětralin, zbytků organismů nebo chemickým srážením.
- Často vrstevnaté, mohou obsahovat fosilie.
- Úlomkovité: Pískovec, slepenec.
- Chemické: Vápenec, travertin, sůl kamenná.
- Organogenní: Vápenec, rašelina, uhlí, ropa.
Metamorfované (přeměněné) horniny:
- Vznikají přeměnou magmatických nebo sedimentárních hornin vlivem vysokého tlaku a teploty v zemské kůře.
- Překrystalizují, často jsou břidličnaté.
- Příklady: z vápence vzniká mramor, z žuly rula, z pískovce kvarcit, z jílovce fylit.

7Základní tvary zemského reliéfu (geomorfologie)

Dělení podle nadmořské výšky:
- Nížiny: 0–200 m n. m.
- Vysočiny: nad 200 m n. m.
  - Pahorkatiny: 200–600 m n. m.
  - Vrchoviny: 600–900 m n. m.
  - Hornatiny: 900–1500 m n. m.
  - Velehornatiny: nad 1500 m n. m.
Dělení podle vertikální členitosti (výškové rozdíly):
- Roviny, pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny.
Speciální tvary: Plošiny, pánve, kotliny, hřbety, údolí.