Studijní materiály
EXTRA
Přihlásit
Kontakt
☰
SM
Zeměpis
Atmosféra
Atmosféra
Vypracovaná maturitní otázka ze zeměpisu – přehledně, s vyznačenými pojmy a schématy.
Stáhnout jako PDF
Obsah
Vymezení, složení a význam atmosféry
Vertikální členění atmosféry
Radiační a tepelná bilance
Meteorologické prvky
Všeobecná cirkulace atmosféry
Vzduchové hmoty a atmosférické fronty
Počasí a podnebí (klima)
Globální problémy atmosféry
1
Vymezení, složení a význam atmosféry
Definice:
Plynný (vzdušný) obal Země držený zemskou gravitací
Význam:
Ochranná funkce:
Štít před kosmickým zářením (UV, rentgenové) a před dopadem většiny meteoroidů
Teplotní regulace:
Zmírnění rozdílů mezi dnem a nocí (skleníkový efekt)
Podmínka života:
Kyslík pro dýchání, oxid uhličitý pro fotosyntézu
Koloběh vody:
Obsah vodní páry
Součást všech krajinných sfér (litosféra, hydrosféra, biosféra, pedosféra)
Složení vzduchu:
Stálé složky:
Dusík (N₂):
78,08 % (inertní plyn)
Kyslík (O₂):
20,95 % (dýchání, hoření)
Argon (Ar):
0,93 %
Vzácné plyny (neon, helium, krypton, xenon)
Proměnlivé složky:
Vodní pára (H₂O):
0–4 %, klíčová pro počasí
Oxid uhličitý (CO₂):
cca 0,04 %, významný skleníkový plyn
Ozon (O₃), Metan (CH₄), Oxid siřičitý (SO₂)
Pevné a kapalné částice (aerosoly):
Prach, pyl, krystalky soli, sopečný popel
Kondenzační jádra pro vznik oblačnosti a srážek
2
Vertikální členění atmosféry
Vertikální členění atmosféry
Vrstvy atmosféry od povrchu po přechod do vesmíru a průběh teploty v nich.
EXOSFÉRA · nad 600 km
přechod do meziplanetárního prostoru
— termopauza —
TERMOSFÉRA · do 600 km
teplota ROSTE až na 1500 °C; ionosféra,
polární záře
— mezopauza —
MEZOSFÉRA · do 85 km
teplota KLESÁ až na −100 °C; shoří
meteoroidy
— stratopauza —
STRATOSFÉRA · do 50 km
teplota ROSTE; ozonová vrstva pohlcuje UV
záření
— tropopauza —
TROPOSFÉRA · 0–17 km
teplota KLESÁ 0,65 °C/100 m; 80 % hmoty,
veškeré počasí
Vrstvy se rozlišují právě podle toho, jak se v nich
mění teplota s výškou – proto se střídá „klesá“ a
„roste“.
Všechno počasí se odehrává v nejnižší a nejtenčí vrstvě.
Základní kritérium:
Průběh teploty vzduchu s rostoucí výškou
Jednotlivé vrstvy (od povrchu):
Troposféra:
Výška:
0–17 km nad rovníkem, 0–8 km nad póly
Teplota s výškou klesá (cca 0,65 °C na 100 m)
80 % hmotnosti atmosféry a téměř veškerá vodní pára
Dějiště veškerého počasí
Hranice:
Tropopauza
Stratosféra:
Výška:
do cca 50 km
Teplota s výškou roste (od -60 °C do cca 0 °C)
Příčina oteplování:
Ozonová vrstva pohlcující UV záření
Hranice:
Stratopauza
Mezosféra:
Výška:
do cca 85 km
Teplota s výškou opět klesá (až -100 °C, nejchladnější část atmosféry)
Místo, kde shoří většina meteoroidů ("padající hvězdy")
Hranice:
Mezopauza
Termosféra:
Výška:
do cca 600 km
Teplota s výškou prudce roste (až 1500 °C), při extrémně nízké hustotě vzduchu by ale člověk zmrzl
Ionosféra – ionizované částice, odraz radiových vln, polární záře (aurora)
Hranice:
Termopauza
Exosféra:
Nad 600 km
Plynulý přechod do meziplanetárního prostoru
3
Radiační a tepelná bilance
Hlavní zdroj energie:
Krátkovlnné sluneční záření
Procesy v atmosféře:
Odraz (reflexe):
Část záření zpět do vesmíru od mraků a povrchu
Míra odrazivosti = albedo
Rozptyl (difuze):
Rozptyl na molekulách vzduchu (modrá barva oblohy)
Pohlcení (absorpce):
Ozon pohlcuje UV, vodní pára a CO₂ infračervené
Skleníkový efekt:
Ohřátý povrch vyzařuje dlouhovlnné (tepelné) záření
Skleníkové plyny (H₂O, CO₂, CH₄) ho pohltí a část vyzáří zpět k povrchu
Přirozený skleníkový efekt:
Průměrná teplota Země o 33 °C vyšší (cca +15 °C místo -18 °C)
Antropogenní (zesílený) skleníkový efekt:
Růst koncentrace skleníkových plynů lidskou činností, globální oteplování
4
Meteorologické prvky
Teplota vzduchu:
Měření:
Teploměr (°C)
Zobrazení na mapě:
Izotermy (čáry stejné teploty)
Tlak vzduchu:
Definice:
Síla hmotnosti vzduchového sloupce
Měření:
Tlakoměr (barometr), hektopascal (hPa)
Zobrazení na mapě:
Izobary (čáry stejného tlaku)
Tlaková výše (anticyklóna):
Oblast vysokého tlaku
Sestupné proudy, rozpad oblačnosti, jasné a slunečné počasí
Tlaková níže (cyklóna):
Oblast nízkého tlaku
Vzestupné proudy, tvorba oblačnosti, srážky
Proudění vzduchu (vítr):
Příčina:
Vyrovnávání rozdílů tlaku (z výše do níže)
Coriolisova síla:
Stáčení vzduchu vlivem rotace Země – na severní polokouli doprava, na jižní doleva
Měření:
Anemometr (rychlost), větrná růžice (směr)
Vlhkost vzduchu:
Množství vodní páry ve vzduchu
Absolutní vlhkost:
Hmotnost vodní páry v 1 m³ vzduchu
Relativní vlhkost:
Poměr skutečného a maximálního možného množství páry při dané teplotě (v %)
Rosný bod:
Teplota, při které vzduch dosáhne 100% vlhkosti a pára kondenzuje
Oblačnost a srážky:
Oblačnost:
Stupeň pokrytí oblohy oblaky
Oblak:
Soustava malých vodních kapek nebo ledových krystalků
Klasifikace oblaků:
Podle výšky:
vysoké, střední, nízké
Podle tvaru:
Cirrus (řasa, C), Cumulus (kupa, Cu), Stratus (sloha, S), Nimbus (dešťový, Nb)
Srážky:
Voda vypadávající z oblaků (déšť, sníh, kroupy)
5
Všeobecná cirkulace atmosféry
Všeobecná cirkulace atmosféry
Střídání tlakových pásů od rovníku k pólu a stálé větry mezi nimi.
90° polární pás VYSOKÉHO tlaku
↓ východní polární větry
60° subpolární pás NÍZKÉHO tlaku
výstupné proudy, srážky
↑ západní větry (mírné šířky)
30° subtropický pás VYSOKÉHO tlaku
sestupné proudy, sucho – pás pouští
↓ pasáty k rovníku
0° ekvatoriální pás NÍZKÉHO tlaku
tíšiny, celoroční deště
na jižní polokouli zrcadlově stejně
Vítr vane z vyššího tlaku do nižšího; Coriolisova síla
ho na severní polokouli stáčí doprava. Sestupné proudy
v subtropickém pásu stojí za polohou Sahary i Arabské
pouště.
Poloha tlakových pásů vysvětluje, proč jsou pouště kolem obratníků a deštné lesy na rovníku.
Definice:
Globální systém proudění vzduchu
Tlakové pásy:
Ekvatoriální pás nízkého tlaku (tíšina)
Subtropické pásy vysokého tlaku
Subpolární pásy nízkého tlaku
Polární pásy vysokého tlaku
Stálé větry:
Pasáty:
Od subtropických výší k rovníku
Západní větry:
V mírných šířkách od západu na východ
Východní polární větry:
Od pólů
Místní větry:
Fén (horský vítr), bríza (pobřežní vánek), monzuny (sezónní větry)
6
Vzduchové hmoty a atmosférické fronty
Vzduchová hmota:
Rozsáhlý objem vzduchu s přibližně stejnou teplotou a vlhkostí
Podle původu:
arktická, polární, tropická, rovníková
Podle povrchu:
mořská (vlhká), pevninská (suchá)
Atmosférická fronta:
Úzké rozhraní dvou odlišných vzduchových hmot
Teplá fronta:
Teplý vzduch se nasouvá na studený
Pomalé zhoršení počasí, dlouhotrvající srážky
Studená fronta:
Studený vzduch se podsouvá pod teplý
Rychlé zhoršení počasí, přeháňky, bouřky, po přechodu ochlazení
Okluzní fronta:
Studená fronta dostihne teplou
7
Počasí a podnebí (klima)
Počasí:
Okamžitý stav atmosféry v daném místě
Podnebí (klima):
Dlouhodobý režim počasí v dané oblasti
Klimatogeografičtí činitelé:
Zeměpisná šířka (úhel dopadu slunečních paprsků)
Nadmořská výška
Rozložení pevnin a oceánů (kontinentalita, oceanita)
Mořské proudy
Všeobecná cirkulace atmosféry
Podnebné pásy (Köppenova klasifikace):
Tropický, subtropický, mírný, subpolární, polární
8
Globální problémy atmosféry
Znečištění ovzduší:
Zdroje:
Průmysl, doprava, energetika, zemědělství
Projevy:
Smog (londýnský zimní, losangeleský fotochemický), kyselé deště z oxidů síry a dusíku
Narušování ozonové vrstvy:
Příčina:
Freony (CFC) rozkládající molekuly ozonu
Důsledek:
Vyšší průnik UV záření, riziko rakoviny kůže
Řešení:
Montrealský protokol (zákaz freonů)
Globální klimatická změna:
Příčina:
Zesílený skleníkový efekt lidskou činností (fosilní paliva, kácení lesů)
Projevy:
Růst globální teploty, tání ledovců, zvyšování hladiny oceánů, více extrémů v počasí
Řešení:
Pařížská dohoda (omezení oteplování)