Výsměch hypochondrii, hlouposti a ziskuchtivosti lékařů, kteří zneužívají strachu pacientů.
Paříž, pokoj v domě Argana.
2. polovina 17. století.
Komedie-balet o třech dějstvích (obsahuje hudební a taneční vložky). Dodržuje jednotu místa, času a děje.
Drama
Komedie (satira)
Chybí (drama).
Dialogy, Situační komika.
Argan je hypochondr, který tráví dny počítáním účtů za léky a klystýry. Je přesvědčen, že je smrtelně nemocný. O jeho zdraví se stará chamtivý lékárník a lékař Purgon, kteří ho dojí z peněz.
Argan chce provdat svou dceru Angeliku za mladého lékaře Tomáše Diafoira (synovce Purgona), aby měl lékaře v rodině a ušetřil. Angelika však miluje Kleanta. Služebná Toinetta a bratr Beralda se snaží sňatku zabránit.
Macecha Belina podporuje Arganovy bludy a navádí ho, aby dceru poslal do kláštera (čímž by se zbavila dědičky). Před Arganem hraje milující manželku, ale za zády se těší na jeho smrt.
Vrcholem hry jsou Toinettiny intriky. Nejprve se převlékne za slavného kočovného lékaře a naordinuje Arganovi absurdní léčbu (uříznout ruku, vypíchnout oko), čímž zpochybní kompetenci jeho dosavadních lékařů.
Poté Beralda a Toinetta přesvědčí Argana, aby předstíral smrt, a tak zjistil, kdo ho má opravdu rád. Když Argan zemře, Belina projeví radost, že se zbavila toho protivného, špinavého člověka, a hledá peníze. Argan ožije a vyžene ji. Poté zopakují lest s Angelikou. Ta nad mrtvým otcem upřímně pláče a je ochotna se vzdát dědictví i lásky. Argan, dojat její láskou, svolí ke sňatku s Kleantem – pod podmínkou, že se Kleantes stane lékařem.
Hra končí tím, že Beralda navrhne, aby se lékařem stal sám Argan. Následuje závěrečný balet, kde je Argan v parodickém obřadu (v makaronské latině) přijímán do cechu lékařského.
Molière (1622–1673). 'Zdravý nemocný' (1673) je jeho poslední hra. Molière hrál hlavní roli Argana. Byl v té době skutečně těžce nemocný (tuberkulóza) a při čtvrté repríze dostal na jevišti záchvat chrlení krve a pár hodin poté zemřel. Hra je tak mrazivou ironií osudu.
Klasicismus. Hra kritizuje scholastickou medicínu, která se opírala o autority a ne o pozorování.
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců