Molière: Tartuffe - rozbor díla

Téma:

Odhalení náboženského pokrytectví a svatouškovství, nebezpečí slepé důvěry a hlouposti, která se nechá oklamat zdáním.

Motivy:

• pokrytectví (hypokrize)
• zaslepenost
• manipulace
• rozum vs. pověra
• narušení rodinných vztahů
• král (jako deus ex machina)

Prostor děje:

Paříž, dům bohatého měšťana Orgona.

Čas děje:

2. polovina 17. století (doba Ludvíka XIV.).

Kompozice:

Drama o pěti dějstvích. Dodržuje klasicistní jednotu místa, času a děje. Expozice je zajímavá tím, že hlavní hrdina (Tartuffe) se objeví až ve 3. dějství, do té doby se o něm jen mluví.

Literární druh:

Drama

Literární žánr:

Veršovaná komedie (charakterová komedie)

Postavy:

• Tartuffe – Ústřední postava; svatoušek, podvodník a pokrytec; předstírá hlubokou zbožnost a askezi, aby se vetřel do přízně bohatého Orgona; ve skutečnosti je chamtivý, smilný a bezohledný; mistrně manipuluje city.
• Orgon – Bohatý měšťan; naivní, důvěřivý, až hloupý; podlehne Tartuffovu kouzlu a fanaticky ho uctívá; kvůli němu tyranizuje svou rodinu; je symbolem zaslepenosti.
• Elmíra – Orgonova manželka; krásná, rozumná a ctnostná žena; Tartuffe po ní touží; ona ho lstí odhalí.
• Kleantes – Švagr Orgona; mluvčí zdravého rozumu (rezonér); snaží se Orgona přesvědčit argumenty, ale marně.
• Dorina – Služebná; prostořeká, chytrá a odvážná; jako první prohlédne Tartuffa a nebojí se říkat pravdu; hybatelka děje.
• Mariana a Valér – Mladí milenci; Tartuffe má být překážkou jejich štěstí (Orgon chce Marianu provdat za Tartuffa).
• Paní Pernellová – Orgonova matka; stejně zaslepená jako syn, věří Tartuffovi i ve chvíli, kdy je odhalen.

Vypravěč:

Chybí (drama).

Vyprávěcí způsoby:

Dialogy (často veršované – alexandrin), Monology.

Typy promluv:

• Hádky – Dorina vs. Orgon.
• Vyznání lásky – Tartuffe se dvoří Elmíře (komická scéna, míchá náboženské fráze s erotickými narážkami).

Obsah:

Do domu měšťana Orgona se vetře žebrák Tartuffe, kterého Orgon potkal v kostele. Tartuffe předstírá extrémní zbožnost a Orgon ho přijme za vlastního, ubytuje ho, krmí ho a dává ho za vzor celé rodině. Orgon a jeho matka paní Pernellová jsou Tartuffem zcela okouzleni, zatímco zbytek rodiny (manželka Elmíra, syn Damis, dcera Mariana, švagr Kleantes a služebná Dorina) vidí, že je to podvodník a parazit.

Orgonova zaslepenost dojde tak daleko, že zruší zasnoubení dcery Mariany s Valérem a rozhodne se ji provdat za Tartuffa. Navíc přepíše na Tartuffa celý svůj majetek a vydědí vlastního syna Damise, který se pokusil Tartuffa odhalit (slyšel, jak Tartuffe vyznává lásku Elmíře). Orgon synovi nevěří a vyžene ho.

Elmíra se rozhodne manžela vyléčit z jeho bludu. Přiměje Orgona, aby se schoval pod stůl a vyslechl rozhovor mezi ní a Tartuffem. Tartuffe, v domnění, že jsou sami, se Elmíře znovu dvoří, fyzicky na ni dotírá a vysmívá se Orgonově hlouposti (Je to člověk, kterého vodím za nos). Orgon konečně prohlédne.

Vyleze zpod stolu a chce Tartuffa vyhodit. Tartuffe však odhodí masku pokory a ukáže svou moc – dům už právně patří jemu (Orgon mu ho daroval) a Orgon musí odejít. Navíc Tartuffe Orgona udá králi (má kompromitující dokumenty, které mu Orgon svěřil).

Do domu přichází soudní úředník s příkazem k vystěhování. Situace je zoufalá. Nakonec však zasáhne vyšší moc (deus ex machina) – posel krále. Král (Ludvík XIV.), který je moudrý a vidí lidem do srdce, odhalil Tartuffovu minulost (je to hledaný zločinec). Král ruší darovací smlouvu a nechává zatknout Tartuffa. Orgonovi je majetek vrácen a Mariana si může vzít Valéra. Hra končí oslavou moudrosti krále.

Jazykové prostředky:

• Alexandrin – Dvanáctislabičný verš, dodává hře rytmus a vznešenost, což kontrastuje s nízkostí Tartuffa.
• Ironie – Kleantesovy promluvy.
• Hyperbola – Orgonova oddanost (A co Tartuffe?).

Tropy a figury:

• Oxymóron – Svatý podvodník.
• Deus ex machina – Zásah krále v závěru (nečekané a nelogické rozuzlení).

Molière

Molière (1622–1673), vl. jménem Jean-Baptiste Poquelin. Největší francouzský dramatik klasicismu. Jeho hry kritizovaly lidské nešvary. 'Tartuffe' (1664) vyvolal obrovský skandál, církev hru zakázala (viděla v ní útok na náboženství). Molière ji musel třikrát přepsat.

Další autorova díla:

• Lakomec
• Misantrop
• Měšťák šlechticem
• Don Juan

Literární kontext:

Francouzský klasicismus. Důraz na rozum, řád a typizaci postav.

Další rozbory:

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

J. K. Rowlingová: Harry Potter a Kámen mudrců

Jan Neruda: Povídky malostranské

Karel Čapek: R.U.R.

Romain Rolland: Petr a Lucie

William Shakespeare: Hamlet, kralevic dánský