Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Zúčtování s vlastním promarněným životem. Smíření se smrtí, kritika pokrytectví středověké společnosti, chudoby a obhajoba lidského práva na hřích z nouze
Smrt a memento mori (všichni jsme smrtelní), pomíjivost mládí a ženské krásy, odkazování majetku (imaginárního i skutečného), bída a hlad, které nutí k trestným činům, výsměch, ironie a satira, upřímná lítost a prosba o boží odpuštění, krčmy, podsvětí a lehká děvčata (pařížská spodina)
Francie – Paříž (pařížské uličky, krčmy, podsvětí) a pařížské vězení (ve vzpomínkách)
Rok 1461 (Zima 1461, doba pozdního středověku)
Dílo má rámcovou formu parodie na právnický dokument (závěť). Je tvořeno střídáním osmiveršových slok (tzv. oktáv) a vložených balad nebo rond (celkem přes 2000 veršů). Rytmus a rým jsou přísně dodržovány
Lyrika
Básnická sbírka (významné zastoupení žánru francouzské/villonské balady)
Lyrický mluvčí, který se vyjadřuje v první osobě (ich-forma) v podobě vnitřních zpovědí, ironických pozdravů a modliteb
Popisný, úvahový (o životě, spravedlnosti a smrti), satirický odkaz adresátům
Dílo nemá souvislý děj, jedná se o básnickou skladbu složenou ze stovek slok a proloženou několika slavnými baladami. Formálně se skladba tváří jako skutečná poslední vůle a závěť. Villon ji píše na konci roku 1461, bezprostředně poté, co byl na amnestii propuštěn z tvrdého žaláře biskupa d’Aussignyho, kde trpěl mučením, zimou a hladem. Cítí se fyzicky zlomený, starý (ač mu bylo sotva 30 let) a očekává blízkou smrt. Rozhodne se sepsat poslední pořízení a vypořádat se tak s celým světem.
Kniha začíná stížnostmi na osud a krutého biskupa, následuje reflexe ztraceného mládí a promarněných příležitostí ke studiu. Villon cítí lítost, ale obhajuje se tím, že bída a zima donutí k hříchu a krádeži kohokoliv – „bída z lidí vlky činí“. Velmi silným tématem počátku díla je nevyhnutelnost smrti, která bez rozdílu bere bohaté i chudé, a pomíjivost všeho krásného.
Následuje samotné „rozdávání majetku“. Protože Villon je chudý jako kostelní myš a nemá co reálně odkázat, jeho závěť je plná hluboké ironie. Věnuje nesmyslné věci nebo uděluje tresty skrze dary: např. pijákům odkazuje sudy vína z bezedných sklepů, chudákům odkazuje spravedlnost, opuštěným sirotkům zlaté mince (ve skutečnosti vyražené zuby) a zkorumpovaným policistům odkazuje noční bití v pařížských uličkách. Zlodějům, nevěstkám a kumpánům věnuje své přátelství a rady do života.
Skladbou prostupuje řada vložených slavných básní: Balada o paních někdejší doby: Villon vzpomíná na slavné, krásné a historické ženy (např. Johanku z Arku), jejichž krása pominula, a ptá se, kam všechno zmizelo („Kdeže loňské sněhy jsou?“). Nářek někdejší sličné zbrojmistrové: Odstrašující balada o tom, jak kdysi krásná a žádaná žena, která měla všechny muže u nohou, ztratila mládí a nyní je z ní chudá a ošklivá stařena u krbu, nad jejímž vrásčitým tělem se už jen všichni štítí. Modlitba za matku: Krásná, dojemná balada (kterou Villon odkazuje své matce, aby se ji modlila k Panně Marii). Zatímco Villon je hříšník, matka je vykreslena jako prostá, chudá a upřímně věřící žena. Balada o tlusté Margot: Oslava hospodského života a vztahu s pařížskou prostitutkou. Drsná ukázka Villonovy schopnosti spadnout do nejhlubšího bahna podsvětí a nezastírat to. Závěrečný Epitaf a Balada o oběšencích: Kniha končí představou vlastní popravy, žádostí o milost od ostatních lidí a smířením se s osudem.
François Villon (vl. jménem François de Montcorbier nebo des Loges, 1431 – po r. 1463) je považován za prvního francouzského „prokletého básníka“ (ač tento termín pochází z 19. století). Vystudoval Sorbonnu, ale dal přednost bohémskému životu a pařížskému podsvětí. Účastnil se krádeží a výtržností, v sebeobraně dokonce zabil kněze. Byl několikrát vězněn a odsouzen k smrti oběšením (odsud Balada o oběšencích). Trest mu byl nakonec zmírněn na desetileté vyhnanství z Paříže. Od roku 1463 o něm mizí veškeré stopy a neví se, kde a jak zemřel.
Dílo představuje přechod mezi středověkou literaturou a renesancí ve Francii (napsáno 1461). Oproti středověké dvorské liryce nebo trubadúrské poezii, která opěvovala ideální (platonickou) lásku, hrdinství nebo Boha, přichází Villon s tvrdou realitou zdola – hladem, bídou, špínou podsvětí a hrůzou z tlení lidského těla. Tento obrovský naturalismus a důraz na vlastní „já“ je již znakem nastupující renesance. V Čechách jej fenomenálně přeložil Otokar Fischer.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.