Studijní materiály
EXTRA Přihlásit Kontakt
☰

François Villon: Velký testament - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

E-kniha (69 stran)

Rychlá navigace:

Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě

🎧 Audio-rozbor:
0:00 / 0:00

Téma:

Zúčtování s vlastním promarněným životem. Smíření se smrtí, kritika pokrytectví středověké společnosti, chudoby a obhajoba lidského práva na hřích z nouze


Motivy:

Smrt a memento mori (všichni jsme smrtelní), pomíjivost mládí a ženské krásy, odkazování majetku (imaginárního i skutečného), bída a hlad, které nutí k trestným činům, výsměch, ironie a satira, upřímná lítost a prosba o boží odpuštění, krčmy, podsvětí a lehká děvčata (pařížská spodina)


Prostor děje:

Francie – Paříž (pařížské uličky, krčmy, podsvětí) a pařížské vězení (ve vzpomínkách)


Čas děje:

Rok 1461 (Zima 1461, doba pozdního středověku)


Kompozice:

Dílo má rámcovou formu parodie na právnický dokument (závěť). Je tvořeno střídáním osmiveršových slok (tzv. oktáv) a vložených balad nebo rond (celkem přes 2000 veršů). Rytmus a rým jsou přísně dodržovány


Literární druh:

Lyrika


Literární žánr:

Básnická sbírka (významné zastoupení žánru francouzské/villonské balady)


Postavy:

  • Lyrický subjekt (sám François Villon) – Na jedné straně chuligán, tulák, zloděj a návštěvník nevěstinců, který se vysmívá bohatým měšťanům, duchovenstvu i soudcům. Na straně druhé hluboce citlivý, vzdělaný student, který lituje svých hříchů a promarněného mládí, trpí hladem a bojí se smrti.
  • Ostatní postavy jsou adresáty jeho závěti. Objevují se jména jeho reálných přátel, bývalých milenek (krásná zbrojmistrová), nepřátel (soudce, biskup Thibault d'Aussigny, který ho dal mučit), prostitutek z pařížského podsvětí (Tlustá Margot) a dalších.

Chceš se na maturitu připravit pořádně?

Získej přístup k více než 1000 kvalitním materiálům ze všech předmětů.

Vypravěč:

Lyrický mluvčí, který se vyjadřuje v první osobě (ich-forma) v podobě vnitřních zpovědí, ironických pozdravů a modliteb


Vyprávěcí způsoby:

Popisný, úvahový (o životě, spravedlnosti a smrti), satirický odkaz adresátům


Typy promluv:

  • Básnický monolog plný stesků, modliteb i nadávek
  • Adresná oslovení konkrétních osob

Obsah:

Dílo nemá souvislý děj, jedná se o básnickou skladbu složenou ze stovek slok a proloženou několika slavnými baladami. Formálně se skladba tváří jako skutečná poslední vůle a závěť. Villon ji píše na konci roku 1461, bezprostředně poté, co byl na amnestii propuštěn z tvrdého žaláře biskupa d’Aussignyho, kde trpěl mučením, zimou a hladem. Cítí se fyzicky zlomený, starý, ač mu bylo sotva 30 let, a očekává blízkou smrt. Rozhodne se sepsat poslední pořízení a vypořádat se tak s celým světem.

Kniha začíná stížnostmi na osud a krutého biskupa, následuje reflexe ztraceného mládí a promarněných příležitostí ke studiu. Villon cítí lítost, ale obhajuje se tím, že bída a zima donutí k hříchu a krádeži kohokoliv. Jak sám píše, „bída z lidí vlky činí“. Velmi silným tématem počátku díla je nevyhnutelnost smrti, která bez rozdílu bere bohaté i chudé, a pomíjivost všeho krásného.

Následuje samotné „rozdávání majetku“. Protože Villon je chudý jako kostelní myš a nemá co reálně odkázat, jeho závěť je plná hluboké ironie. Věnuje nesmyslné věci nebo uděluje tresty skrze dary. Pijákům například odkazuje sudy vína z bezedných sklepů, chudákům odkazuje spravedlnost, opuštěným sirotkům vyražené zuby, které vydává za zlaté mince, a zkorumpovaným policistům odkazuje noční bití v pařížských uličkách. Zlodějům, nevěstkám a kumpánům věnuje své přátelství a rady do života.

Skladbou prostupuje řada vložených slavných básní. Balada o paních někdejší doby Villon vzpomíná na slavné a krásné ženy z historie, například Johanku z Arku, jejichž krása pominula, a ptá se „Kdeže loňské sněhy jsou?“ Nářek někdejší sličné zbrojmistrové Odstrašující balada o tom, jak kdysi krásná a žádaná žena, která měla všechny muže u nohou, ztratila mládí a nyní je z ní chudá a ošklivá stařena u krbu, nad jejímž vrásčitým tělem se už jen všichni štítí. Modlitba za matku Krásná, dojemná balada, kterou Villon odkazuje své matce, aby se ji modlila k Panně Marii. Zatímco Villon je hříšník, matka je vykreslena jako prostá, chudá a upřímně věřící žena. Balada o tlusté Margot Oslava hospodského života a vztahu s pařížskou prostitutkou. Drsná ukázka Villonovy schopnosti spadnout do nejhlubšího bahna podsvětí a nezastírat to. Závěrečný Epitaf a Balada o oběšencích Kniha končí představou vlastní popravy, žádostí o milost od ostatních lidí a smířením se s osudem.


Jazykové prostředky:

  • Střídání vysokého a nízkého stylu.
  • Vysoký styl: Zbožné prosby k Panně Marii, literární narážky, vznosný jazyk.
  • Nízký styl: Argot a žargon pařížského podsvětí (zlodějská hantýrka), vulgarismy, drsná ironie.
  • Formální dokonalost rýmu (tzv. francouzská balada se 3 slokami o 7-10 verších a závěrečným posláním o 4 verších).

Tropy a figury:

  • Ironie a sarkasmus – odkazuje chudým pěstí, zkažená jídla bohatým prelátům, plešatým hřebeny.
  • Ubi sunt (Kde jsou?) – řečnické otázky po zašlé slávě (např. „Kdeže loňské sněhy jsou?“ v Baladě o paních někdejší doby).
  • Kontrast – krása těla vs. jeho hnití po smrti; bída Villonova vs. bohatství biskupů.

François Villon

François Villon (vl. jménem François de Montcorbier nebo des Loges, narozen roku 1431, zemřel po roce 1463) je považován za prvního francouzského prokletého básníka (ač tento termín pochází z 19. století). Vystudoval Sorbonnu, ale dal přednost bohémskému životu a pařížskému podsvětí. Účastnil se krádeží a výtržností, v sebeobraně dokonce zabil kněze. Byl několikrát vězněn a odsouzen k smrti oběšením (odsud Balada o oběšencích). Trest mu byl nakonec zmírněn na desetileté vyhnanství z Paříže. Od roku 1463 o něm mizí veškeré stopy a neví se, kde a jak zemřel.


Další autorova díla:

  • Malý testament (Odkaz)

Literární kontext:

Dílo představuje přechod mezi středověkou literaturou a renesancí ve Francii (napsáno 1461). Oproti středověké dvorské liryce nebo trubadúrské poezii, která opěvovala ideální (platonickou) lásku, hrdinství nebo Boha, přichází Villon s tvrdou realitou zdola, tedy hladem, bídou, špínou podsvětí a hrůzou z tlení lidského těla. Tento obrovský naturalismus a důraz na vlastní já je již znakem nastupující renesance. V Čechách jej fenomenálně přeložil Otokar Fischer.


FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.

Podobná díla podle období (středověk století / etapa)