Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Satirický obraz rakouské policejní a byrokratické moci na příběhu autorovy vlastní deportace
Policejní stát a jeho absurdita, svoboda slova a její potlačení, vyhnanství, odvaha a vzdor, ironie jako zbraň slabšího, byrokracie, vlastenectví, výsměch mocným
Cesta z Německého Brodu přes Alpy do tyrolského Brixenu
Prosinec 1851; báseň vznikla v letech 1852 až 1855, vyšla až posmrtně roku 1861
Satirická báseň o devíti zpěvech psaná lehkým, písňovým veršem. Vypravěč se obrací k měsíci jako k důvěrníkovi a vypráví mu svůj příběh. Děj je chronologický, prokládaný odbočkami, komentáři a útoky na rakouské poměry. Titul je ironický: elegie je žalozpěv, tón básně je ale výsměšný
Lyrickoepická poezie
Satirická báseň (ironická elegie)
Ich-forma
Vyprávěcí, Úvahový, Popisný
Básník se v noci obrací k měsíci a prosí ho, ať svítí potichu, aby nevzbudil policii – ta má totiž ve zvyku chodit pro lidi v noci. Pak mu začne vyprávět, jak to bylo s ním. Do jeho domu v Německém Brodě přijeli o půlnoci policisté v čele s komisařem Dederou a přivezli mu úřední dekret. V něm stálo, že se má z ohledu na své zdraví odebrat do Brixenu v Tyrolích. Havlíček se posmívá té péči: stát se o něj stará tak vřele, že ho v prosinci veze přes celé Rakousko. Rozloučí se s rodinou a je naložen do kočáru. Cestou si všímá, jak se policisté sami bojí – z hor, z lupičů, z každého stínu. Když se kočár na horské cestě splaší a řítí se dolů, Dedera vyskočí a zraní se, zatímco Havlíček zůstane sedět a s klidem to komentuje. Vypráví o zastávkách, o strachu úředníků z toho, aby vězeň neutekl, i o tom, jak celé Rakousko funguje na udávání a razítka. Ironicky děkuje Bachovi za starost a vysmívá se tomu, že mocná říše má strach z jednoho novináře. Nakonec dorazí do Brixenu, tichého městečka v horách, kde má žít pod dohledem. Báseň nekončí naříkáním, ale vzdorem: básník mocným vzkazuje, že ho můžou odvézt kam chtějí, ale umlčet ho nedokážou.
Karel Havlíček Borovský se narodil roku 1821 v Borové u Přibyslavi a zemřel roku 1856 v Praze. Byl novinář, básník a politik, zakladatel české politické žurnalistiky a satiry. Studoval na kněze, ale seminář opustil; po pobytu v Rusku se zbavil iluzí o slovanské vzájemnosti. Vydával Pražské noviny, Národní noviny a po jejich zákazu Slovana a stal se nejostřejším kritikem rakouského absolutismu. V prosinci 1851 byl bez soudu deportován do tyrolského Brixenu, kde strávil tři a půl roku. Vrátil se nemocný tuberkulózou, jeho žena mezitím zemřela a on ji přežil jen o rok. Jeho pohřeb se stal národní manifestací.
Báseň patří k vrcholům české satiry a vznikla přímo v brixenském vyhnanství. Havlíček v ní použil postup, který je pro něj typický: proti moci nestaví patos, ale výsměch, protože zesměšněná moc ztrácí hrozivost. Dílo je zároveň cenným svědectvím o povaze Bachova absolutismu, tedy období tvrdé policejní vlády po porážce revoluce roku 1848. Za autorova života vyjít nemohlo a šířilo se v opisech, tiskem vyšlo až po jeho smrti. Spolu s Králem Lávrou a Křtem svatého Vladimíra tvoří trojici Havlíčkových satirických skladeb. Ovlivnilo českou satirickou tradici až po Jaroslava Haška.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.