Jan Skácel: Smuténka - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

Rychlá navigace:

Téma:

Tichá moravská lyrika o zemi, dětství a smutku, který není zoufalstvím; poezie ticha a nedořečenosti

Motivy:

Moravská krajina, ticho a mlčení, dětství a paměť, smutek jako klidný stav, voda a řeka, tráva a hlína, stáří, pokora před obyčejným, domov, slovo, které se neřekne

Prostor děje:

Morava a její venkov – pole, řeka, vinohrady, malá stavení; prostor je konkrétní a zároveň vnitřní

Čas děje:

Šedesátá léta 20. století; sbírka vyšla roku 1965

Kompozice:

Sbírka krátkých básní bez pevného cyklu, spojených tónem a krajinou. Básně jsou většinou velmi úsporné – několik slok, často bez teček a s otevřeným koncem

Literární druh:

lyrika

Literární žánr:

básnická sbírka (reflexivní a přírodní lyrika)

Postavy:

lyrický subjekt – tichý pozorovatel, který mluví málo a spíš naslouchá; jeho postoj je pokorný, ne rezignovaný
krajina a věci – strom, voda, hlína, tráva; u Skácela nejsou kulisou, ale rovnocennými účastníky
postavy z dětství a z vesnice – zmiňované náznakem, bez jmen

Vypravěč:

Lyrický subjekt v ich-formě; často mluví v množném čísle nebo neosobně, jako by za sebe mluvila sama krajina

Vyprávěcí způsoby:

Reflexivní lyrika s důrazem na zámlku; význam vzniká z toho, co se neřekne. Časté je oslovení a náhlé ztišení v posledním verši

Typy promluv:

monologická lyrická výpověď – převažuje
oslovení – krajiny, ticha, blízkého člověka
zámlka a nedořečení jako plnohodnotná promluva
otázka bez odpovědi

Obsah:

Sbírka nemá děj. Je to soubor krátkých básní, které drží pohromadě jediný tón – ten, který dal knize jméno.

Smuténka není zoufalství. Je to zdrobnělina, tedy smutek zkrocený, zvládnutý, skoro domácí. Skácelův lyrický subjekt netrpí a nebědá; spíš sedí, dívá se a bere na vědomí, jak věci jsou.

Základním prostorem je moravská krajina: pole, řeka, vinohrady, tráva, hlína. Nejsou to kulisy. Voda, strom nebo kámen v Skácelových básních jednají, mají svou vůli a básník k nim mluví jako k někomu.

Druhou vrstvou je paměť. Vracejí se obrazy dětství a vesnice, ale bez nostalgie – spíš jako věci, které se staly a nedají se vrátit, a je to v pořádku.

Nejvýraznější rys sbírky je úspornost. Básně jsou krátké, slova obyčejná a to podstatné se často neřekne. Skácel důsledně pracuje se zámlkou: verš se přeruší, otázka zůstane bez odpovědi a čtenář si musí doplnit zbytek sám.

Právě proto se o Skácelovi mluví jako o básníkovi ticha. Nechce ohromit obrazem ani přesvědčit myšlenkou; chce ztišit natolik, aby bylo slyšet to, co je pod slovy.

Jazykové prostředky:

prostý, úsporný jazyk bez ozdob
moravská nářeční zabarvení a lidové výrazy
krátké verše, jednoduchá skladba
opakování a paralelismus
absence interpunkce na koncích básní
konkrétní pojmenování věcí místo abstrakcí

Tropy a figury:

symbol – ticho jako prostor, kde se teprve dá něco říct
personifikace krajiny, vody a stromů
metafora z venkovských reálií
zámlka jako básnický prostředek
kontrast – velké téma vyslovené nejmenšími slovy
paradox v samotném názvu – smuténka je zdrobnělina smutku, tedy smutek zkrocený

Jan Skácel

Jan Skácel (1922–1989), český básník spjatý s Moravou, dlouholetý redaktor brněnského časopisu Host do domu. Za normalizace nesměl publikovat a psal do šuplíku a do samizdatu. Jeho poezie je záměrně tichá, úsporná a vyhýbá se velkým gestům; bývá označována za poezii ticha.

Další autorova díla:

Kolik příležitostí má růže
Metličky
Dávné proso
Chyba broskví
Odlévání do ztraceného vosku
Uspávanky

Literární kontext:

Česká poezie druhé poloviny 20. století. Skácel stojí stranou hlavních proudů – proti hlučné angažované poezii padesátých let i proti experimentům šedesátých let staví návrat k prostému slovu a k moravské krajině. Ovlivnil Jaroslava Seiferta i mladší autory a jeho verše zhudebnil Jiří Pavlica.

FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.