Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Tichá moravská lyrika o zemi, dětství a smutku, který není zoufalstvím; poezie ticha a nedořečenosti
Moravská krajina, ticho a mlčení, dětství a paměť, smutek jako klidný stav, voda a řeka, tráva a hlína, stáří, pokora před obyčejným, domov, slovo, které se neřekne
Morava a její venkov – pole, řeka, vinohrady, malá stavení; prostor je konkrétní a zároveň vnitřní
Šedesátá léta 20. století; sbírka vyšla roku 1965
Sbírka krátkých básní bez pevného cyklu, spojených tónem a krajinou. Básně jsou většinou velmi úsporné – několik slok, často bez teček a s otevřeným koncem
lyrika
básnická sbírka (reflexivní a přírodní lyrika)
Lyrický subjekt v ich-formě; často mluví v množném čísle nebo neosobně, jako by za sebe mluvila sama krajina
Reflexivní lyrika s důrazem na zámlku; význam vzniká z toho, co se neřekne. Časté je oslovení a náhlé ztišení v posledním verši
Sbírka nemá děj. Je to soubor krátkých básní, které drží pohromadě jediný tón, ten, který dal knize jméno.
Smuténka není zoufalství. Je to zdrobnělina, tedy smutek zkrocený, zvládnutý, skoro domácí. Skácelův lyrický subjekt netrpí a nebědá. Spíš sedí, dívá se a bere na vědomí, jak věci jsou.
Základním prostorem je moravská krajina s poli, řekou, vinohrady, trávou a hlínou. Nejsou to kulisy. Voda, strom nebo kámen v Skácelových básních jednají, mají svou vůli a básník k nim mluví jako k někomu.
Druhou vrstvou je paměť. Vracejí se obrazy dětství a vesnice, ale bez nostalgie, spíš jako věci, které se staly a nedají se vrátit, a je to v pořádku.
Nejvýraznější rys sbírky je úspornost. Básně jsou krátké, slova obyčejná a to podstatné se často neřekne. Skácel důsledně pracuje se zámlkou. Verš se přeruší, otázka zůstane bez odpovědi a čtenář si musí doplnit zbytek sám.
Právě proto se o Skácelovi mluví jako o básníkovi ticha. Nechce ohromit obrazem ani přesvědčit myšlenkou. Chce ztišit natolik, aby bylo slyšet to, co je pod slovy.
Jan Skácel (1922 až 1989), český básník spjatý s Moravou, dlouholetý redaktor brněnského časopisu Host do domu. Za normalizace nesměl publikovat a psal do šuplíku a do samizdatu. Jeho poezie je záměrně tichá, úsporná a vyhýbá se velkým gestům. Bývá označována za poezii ticha.
Česká poezie druhé poloviny 20. století. Skácel stojí stranou hlavních proudů. Proti hlučné angažované poezii padesátých let i proti experimentům šedesátých let staví návrat k prostému slovu a k moravské krajině. Ovlivnil Jaroslava Seiferta i mladší autory a jeho verše zhudebnil Jiří Pavlica.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.