Ludvík Vaculík: Sekyra - rozbor díla

Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.

Rychlá navigace:

Téma:

Syn se vrací na rodnou Moravu a účtuje s odkazem otce, přesvědčeného komunisty; osobní vyrovnání s ideály, které zradily

Motivy:

Otec a syn, komunistické ideály, kolektivizace vesnice, návrat domů, sekyra jako dědictví, novinařina a cenzura, zrazená víra, Valašsko, vzpomínka a účtování, rozpad rodiny i režimu

Prostor děje:

Valašsko – rodná ves, otcův dům, les a pole; a Praha, kde vypravěč pracuje jako novinář. Prostor se střídá spolu s časovými rovinami

Čas děje:

Šedesátá léta 20. století v přítomné rovině, retrospektivy sahají do třicátých let, do války a do padesátých let (kolektivizace). Román vyšel roku 1966

Kompozice:

Nelineární, asociativní. Vyprávění přeskakuje mezi současností, dětstvím a otcovým životem bez ohlášení; hranice mezi rovinami jsou záměrně setřené. Kompozici drží spíš téma než chronologie

Literární druh:

epika

Literární žánr:

román (autobiografický, generační)

Postavy:

vypravěč – novinář, syn; vrací se na Moravu vyřídit otcovu pozůstalost a přitom si vyřizuje účty s tím, čemu otec věřil
otec – dělník a přesvědčený komunista; do strany vstoupil z upřímné víry ve spravedlnost pro chudé, aktivně se podílel na kolektivizaci vlastní vesnice a zemřel dřív, než mohl vidět, co z toho vzešlo
matka – tichý protiklad otcova zápalu
bratr a rodina – ti, kdo ve vsi zůstali a nesou následky
sousedé a sedláci – lidé, kterým otec bral pole ve jménu lepšího zítřka

Vypravěč:

Ich-forma; vypravěč je zjevně blízký autorovi, mluví osobně a bez odstupu, často oslovuje mrtvého otce

Vyprávěcí způsoby:

Asociativní proud vzpomínek, střídání časových rovin, oslovování mrtvého; text se pohybuje mezi románem, esejem a zpovědí

Typy promluv:

ich-forma vypravěče – nosná
oslovení otce v druhé osobě
dialog – ve valašském nářečí
úvaha o politice, víře a novinařině
vnitřní monolog splývající s vyprávěním

Obsah:

Vypravěč, novinář žijící v Praze, přijíždí na rodné Valašsko. Otec zemřel a je třeba vyřídit pozůstalost, prodat nebo předat dům a rozhodnout, co s tím, co po něm zbylo. Mezi věcmi je i sekyra.

Návrat spustí vzpomínky, které kniha nevypráví po pořádku, ale tak, jak přicházejí. Vypravěč se vrací do dětství, k práci v lese, k rodině, k válce, a hlavně k otci.

Otec byl dělník a komunista z přesvědčení. Do strany vstoupil ještě před válkou, protože věřil, že chudí lidé mají dostat spravedlnost, a bral to smrtelně vážně. Po roce 1948 patřil k těm, kdo ve vesnici prosazovali kolektivizaci – chodil za sousedy, přemlouval je, tlačil a bral jim pole. Byl přesvědčen, že jim tím pomáhá.

Syn to viděl zblízka. Viděl, jak se vesnice rozpadla, jak si lidé přestali věřit a jak se z ideálu stalo násilí. A viděl také, že otec do konce života nepřipustil, že by se mohl mýlit.

Vypravěč se s ním v textu přímo hádá. Oslovuje mrtvého, vyčítá mu, obhajuje se a zároveň si přiznává, že sám tomu kdysi věřil taky – jako novinář psal, co se psát mělo, a teprve postupně mu došlo, čemu slouží.

Kniha nevrcholí smířením ani odsudkem. Končí tím, že syn drží v ruce otcovu sekyru – nástroj, kterým se dá pracovat i ničit – a ví, že s tím dědictvím musí něco udělat, protože se ho nezbaví.

Jazykové prostředky:

spisovná čeština prokládaná valašským nářečím
hovorové a nářeční prvky v dialozích
publicistický styl v úvahových pasážích
dobová politická frazeologie citovaná s hořkostí
krátké, úsečné věty ve vypjatých místech
přesné popisy práce, nářadí a hospodářství

Tropy a figury:

symbol – sekyra jako otcovo dědictví, nástroj práce i obraz toho, co se s vesnicí udělalo
kontrast – otcova víra proti synovu zklamání
oslovení mrtvého jako řečnická figura
gradace – účtování je čím dál osobnější
ironie osudu – otec bral sedlákům pole ve jménu spravedlnosti
paralelismus – osobní vzpoura syna proti otci a společenská vzpoura proti režimu

Ludvík Vaculík

Ludvík Vaculík (1926–2015), český prozaik, publicista a fejetonista. Vyučený obuvník, pracoval v Baťových závodech, poté novinář. Autor manifestu Dva tisíce slov (1968), po srpnové okupaci zakázán; zakladatel samizdatové edice Petlice, díky níž vyšly stovky zakázaných knih. Podepsal Chartu 77.

Další autorova díla:

Morčata
Český snář
Jak se dělá chlapec
Milí spolužáci!
Nepaměti

Literární kontext:

Česká próza šedesátých let 20. století. Sekyra patří k vlně děl, která tehdy poprvé otevřeně účtovala s padesátými lety a s kolektivizací. Vaculík se v ní vyrovnává s vlastním komunistickým přesvědčením i s otcem; dva roky po vydání napsal Dva tisíce slov.

FAQ k maturitě

Co si mám z rozboru díla zapamatovat jako první?

Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.

Jak nejlépe mluvit o autorovi a literárním kontextu?

Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.

Jak tento rozbor propojit s další přípravou?

Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.