Tento maturitní rozbor díla shrnuje klíčové body k ústní zkoušce z českého jazyka: téma, motivy, kompozici, postavy, jazykové prostředky, autora i literární kontext.
Téma | Motivy | Postavy | Obsah | Jazykové prostředky | FAQ k maturitě
Syn se vrací na rodnou Moravu a účtuje s odkazem otce, přesvědčeného komunisty; osobní vyrovnání s ideály, které zradily
Otec a syn, komunistické ideály, kolektivizace vesnice, návrat domů, sekyra jako dědictví, novinařina a cenzura, zrazená víra, Valašsko, vzpomínka a účtování, rozpad rodiny i režimu
Valašsko – rodná ves, otcův dům, les a pole; a Praha, kde vypravěč pracuje jako novinář. Prostor se střídá spolu s časovými rovinami
Šedesátá léta 20. století v přítomné rovině, retrospektivy sahají do třicátých let, do války a do padesátých let (kolektivizace). Román vyšel roku 1966
Nelineární, asociativní. Vyprávění přeskakuje mezi současností, dětstvím a otcovým životem bez ohlášení; hranice mezi rovinami jsou záměrně setřené. Kompozici drží spíš téma než chronologie
epika
román (autobiografický, generační)
Ich-forma; vypravěč je zjevně blízký autorovi, mluví osobně a bez odstupu, často oslovuje mrtvého otce
Asociativní proud vzpomínek, střídání časových rovin, oslovování mrtvého; text se pohybuje mezi románem, esejem a zpovědí
Vypravěč, novinář žijící v Praze, přijíždí na rodné Valašsko. Otec zemřel a je třeba vyřídit pozůstalost, prodat nebo předat dům a rozhodnout, co s tím, co po něm zbylo. Mezi věcmi je i sekyra.
Návrat spustí vzpomínky, které kniha nevypráví po pořádku, ale tak, jak přicházejí. Vypravěč se vrací do dětství, k práci v lese, k rodině, k válce, a hlavně k otci.
Otec byl dělník a komunista z přesvědčení. Do strany vstoupil ještě před válkou, protože věřil, že chudí lidé mají dostat spravedlnost, a bral to smrtelně vážně. Po roce 1948 patřil k těm, kdo ve vesnici prosazovali kolektivizaci. Chodil za sousedy, přemlouval je, tlačil a bral jim pole. Byl přesvědčen, že jim tím pomáhá.
Syn to viděl zblízka. Viděl, jak se vesnice rozpadla, jak si lidé přestali věřit a jak se z ideálu stalo násilí. A viděl také, že otec do konce života nepřipustil, že by se mohl mýlit.
Vypravěč se s ním v textu přímo hádá. Oslovuje mrtvého, vyčítá mu, obhajuje se a zároveň si přiznává, že sám tomu kdysi věřil taky. Jako novinář psal, co se psát mělo, a teprve postupně mu došlo, čemu slouží.
Kniha nevrcholí smířením ani odsudkem. Končí tím, že syn drží v ruce otcovu sekyru, nástroj, kterým se dá pracovat i ničit, a ví, že s tím dědictvím musí něco udělat, protože se ho nezbaví.
Ludvík Vaculík (1926 až 2015), český prozaik, publicista a fejetonista. Vyučený obuvník, pracoval v Baťových závodech, poté novinář. Autor manifestu Dva tisíce slov (1968), po srpnové okupaci zakázán. Zakladatel samizdatové edice Petlice, díky níž vyšly stovky zakázaných knih. Podepsal Chartu 77.
Česká próza šedesátých let 20. století. Sekyra patří k vlně děl, která tehdy poprvé otevřeně účtovala s padesátými lety a s kolektivizací. Vaculík se v ní vyrovnává s vlastním komunistickým přesvědčením i s otcem. Dva roky po vydání napsal Dva tisíce slov.
Začni čtyřmi body: téma, motivy, kompozice a hlavní postavy. U zkoušky pak přidej jazykové prostředky, autora a literární kontext.
Uveď období, směr a stručně vysvětli, jak se do textu promítá doba vzniku. Následně připoj 1 až 2 další autorova díla pro širší souvislost.
Po tomhle rozboru si projdi i sloh, literární přehled a minimálně 2 další díla ze stejného období, aby ses naučil porovnávat texty.